Chvála aktivismu čili "Právníci ve veřejném zájmu"
Nepřejí si označení "právní aktivisté", to za prvé. Budí to představu batůžkářů
přivázaných na temelínské věže.
Nepřejí si označení "právní aktivisté", to za prvé. Budí to představu batůžkářů přivázaných na temelínské věže.
Za druhé, fotit se dnes nechávají jedině v kravatách a oblecích - vyjednávají přece s největšími investory v zemi a vedou spory proti státu. Před pár dny opět uspěli u Nejvyššího správního soudu: stavební úřad jim musí podle zákona o svobodném přístupu k informacím vydat dokumentaci k chystanému parkovišti ve Znojmě.
Za třetí, nemají advokátní zkoušky a ani nechtějí mít, protože by ztratili část své volnosti. To je Ekologický právní servis (EPS), dnes asi největší skupina "právníků ve veřejném zájmu" v Evropě.
Samotné právo je slabé
K čemu jsou takoví bezplatní právníci dobří? Bez nich by některé zákony zůstaly mrtvé; někdo musel jako první vyzkoušet, čeho se s nimi dá domoci, podstoupit vleklé právní spory a názorně předvést, že se dá něčeho dovolat i proti státu a velkému investorovi. Zlomový byl případ mosteckého sedláka Rajtera, jemuž ve sporu s krajem a továrnou Nemak (vyrábí hliníkové hlavy do motorů) vybojovali čtvrt miliardy odškodného.
Kvůli nim poslanec Vlastimil Aubrecht, zmocněnec levicových vlád pro severozápadní Čechy, opakovaně žádal novelu, která by občanským sdružením znemožnila podílet se na rozhodování o velkých stavbách. "Už se z toho stala tradice: Podzim je tady, vystoupí Aubrecht," říká pobaveně spoluzakladatel EPS Vítězslav Dohnal. Pokaždé útok odrazili, protože kampaně tento spolek umí.
I proslulý případ Jana Rajtera nejprve v první instanci prohráli. Až když médiím představili příběh "osamoceného sedláka proti zbytku světa" a výstava fotografií z Rajterova statku vyhrála Czech Press Photo, karta se začala obracet. Zní to trochu paradoxně, ale tito nevládní právníci jsou úspěšní proto, že nebojují jen pomocí žalob. Právo je samo o sobě slabý nástroj; potřebuje na své straně novináře a veřejnou pozornost.
Uděláme to. Ale zadarmo
Ekologický právní servis vznikl v roce 1995, jeho zakladatelé původně provozovali studentskou poradnu na brněnské právnické fakultě.
Spolek má dodnes jistý demokratický půvab. Už se rozrostl na patnáct právníků (k tomu personál včetně novozélandského fundraisera), jednou za dva měsíce se sjíždí na porady do Brna, kde probírají své případy a vytipovávají nové.
Nejsou to advokáti, proto pracují zadarmo. "Advokát je čoklík, kterého si najmete, aby poštěkával na jiné," říká lakonicky Pavel Franc, který zastupoval sedláka Rajtera. "Museli bychom brát i případy, které nechceme." Dnes spolek žije z 80 % z grantů. Když on a jeho kolegové přiměli loni v listopadu automobilku Hyundai k podrobným závazkům ohledně životního prostředí, výslovně si dali do smlouvy, že nemohou z jejího regionálního fondu získat žádné peníze. "Vypadalo by to jako výpalné a prohráli bychom u médií," vysvětluje Vítězslav Dohnal.
Naposledy dali dohromady skupinu olomouckých občanů, kterým vadí hluk z projíždějících aut. To může být obtížný případ, opřený o něco tak vágního jako je "právo na příznivé životní prostředí", zaručované Listinou základních práv a svobod. "Stát obecně víc chrání ekonomické zájmy, i pro soudce je lépe uchopitelné třeba vlastnické právo," upozorňuje Dohnal.
Kdyby stát všechno, co slibuje v zákonech, chtěl vymáhat, potřebuje armádu inspektorů. I tohle je výhoda právníků ve veřejném zájmu: tutéž službu mu svými žalobami obstarají zadarmo.
Práce pro idealistu
Kolem EPS existuje celý trs dalších spolků. Před čtyřmi lety se kupříkladu odloupla Liga lidských práv. Její vůdčí duch Jiří Kopal se svými kolegy-právníky bere případy týkající se romské menšiny - od neoprávněných sterilizací až po policejní šikanu. Liga se podílela na novém zákoně o ochraně proti domácímu násilí. Zastupuje lidi zmlácené na CzechTeku.
"Spory proti polici jsou všude na světě obtížný oříšek, je to stát ve státě. Ale i kvůli takovým případům je pro mladé právníky je čím dál víc sexy u nás pracovat," říká Kopal. Kam jinam by také měl právní idealista nastoupit?
P.S.: Dva české právní blogy - Jiné právo a Law&Economics Blog - shodou okolností umístily na své stránky depresívní texty o advokátské práci. Mladí koncipienti jsou přepracovaní, nemají volný čas, po vyždímání je zaměstnavatel bez rozpaků vyhodí. Podle amerických průzkumů mají tamní advokáti-běloši dvakrát vyšší podíl sebevražd, 15 % jsou alkoholici a 26 % aspoň jednou vzalo kokain. Třetina partnerů 125 předních amerických právních firem by si raději zvolila jiné povolání. - No to je přece jasné, koho by bavilo pracovat celý život jen pro peníze.
tomas.nemecek@economia.cz
Za druhé, fotit se dnes nechávají jedině v kravatách a oblecích - vyjednávají přece s největšími investory v zemi a vedou spory proti státu. Před pár dny opět uspěli u Nejvyššího správního soudu: stavební úřad jim musí podle zákona o svobodném přístupu k informacím vydat dokumentaci k chystanému parkovišti ve Znojmě.
Za třetí, nemají advokátní zkoušky a ani nechtějí mít, protože by ztratili část své volnosti. To je Ekologický právní servis (EPS), dnes asi největší skupina "právníků ve veřejném zájmu" v Evropě.
Samotné právo je slabé
K čemu jsou takoví bezplatní právníci dobří? Bez nich by některé zákony zůstaly mrtvé; někdo musel jako první vyzkoušet, čeho se s nimi dá domoci, podstoupit vleklé právní spory a názorně předvést, že se dá něčeho dovolat i proti státu a velkému investorovi. Zlomový byl případ mosteckého sedláka Rajtera, jemuž ve sporu s krajem a továrnou Nemak (vyrábí hliníkové hlavy do motorů) vybojovali čtvrt miliardy odškodného.
Kvůli nim poslanec Vlastimil Aubrecht, zmocněnec levicových vlád pro severozápadní Čechy, opakovaně žádal novelu, která by občanským sdružením znemožnila podílet se na rozhodování o velkých stavbách. "Už se z toho stala tradice: Podzim je tady, vystoupí Aubrecht," říká pobaveně spoluzakladatel EPS Vítězslav Dohnal. Pokaždé útok odrazili, protože kampaně tento spolek umí.
I proslulý případ Jana Rajtera nejprve v první instanci prohráli. Až když médiím představili příběh "osamoceného sedláka proti zbytku světa" a výstava fotografií z Rajterova statku vyhrála Czech Press Photo, karta se začala obracet. Zní to trochu paradoxně, ale tito nevládní právníci jsou úspěšní proto, že nebojují jen pomocí žalob. Právo je samo o sobě slabý nástroj; potřebuje na své straně novináře a veřejnou pozornost.
Uděláme to. Ale zadarmo
Ekologický právní servis vznikl v roce 1995, jeho zakladatelé původně provozovali studentskou poradnu na brněnské právnické fakultě.
Spolek má dodnes jistý demokratický půvab. Už se rozrostl na patnáct právníků (k tomu personál včetně novozélandského fundraisera), jednou za dva měsíce se sjíždí na porady do Brna, kde probírají své případy a vytipovávají nové.
Nejsou to advokáti, proto pracují zadarmo. "Advokát je čoklík, kterého si najmete, aby poštěkával na jiné," říká lakonicky Pavel Franc, který zastupoval sedláka Rajtera. "Museli bychom brát i případy, které nechceme." Dnes spolek žije z 80 % z grantů. Když on a jeho kolegové přiměli loni v listopadu automobilku Hyundai k podrobným závazkům ohledně životního prostředí, výslovně si dali do smlouvy, že nemohou z jejího regionálního fondu získat žádné peníze. "Vypadalo by to jako výpalné a prohráli bychom u médií," vysvětluje Vítězslav Dohnal.
Naposledy dali dohromady skupinu olomouckých občanů, kterým vadí hluk z projíždějících aut. To může být obtížný případ, opřený o něco tak vágního jako je "právo na příznivé životní prostředí", zaručované Listinou základních práv a svobod. "Stát obecně víc chrání ekonomické zájmy, i pro soudce je lépe uchopitelné třeba vlastnické právo," upozorňuje Dohnal.
Kdyby stát všechno, co slibuje v zákonech, chtěl vymáhat, potřebuje armádu inspektorů. I tohle je výhoda právníků ve veřejném zájmu: tutéž službu mu svými žalobami obstarají zadarmo.
Práce pro idealistu
Kolem EPS existuje celý trs dalších spolků. Před čtyřmi lety se kupříkladu odloupla Liga lidských práv. Její vůdčí duch Jiří Kopal se svými kolegy-právníky bere případy týkající se romské menšiny - od neoprávněných sterilizací až po policejní šikanu. Liga se podílela na novém zákoně o ochraně proti domácímu násilí. Zastupuje lidi zmlácené na CzechTeku.
"Spory proti polici jsou všude na světě obtížný oříšek, je to stát ve státě. Ale i kvůli takovým případům je pro mladé právníky je čím dál víc sexy u nás pracovat," říká Kopal. Kam jinam by také měl právní idealista nastoupit?
P.S.: Dva české právní blogy - Jiné právo a Law&Economics Blog - shodou okolností umístily na své stránky depresívní texty o advokátské práci. Mladí koncipienti jsou přepracovaní, nemají volný čas, po vyždímání je zaměstnavatel bez rozpaků vyhodí. Podle amerických průzkumů mají tamní advokáti-běloši dvakrát vyšší podíl sebevražd, 15 % jsou alkoholici a 26 % aspoň jednou vzalo kokain. Třetina partnerů 125 předních amerických právních firem by si raději zvolila jiné povolání. - No to je přece jasné, koho by bavilo pracovat celý život jen pro peníze.
tomas.nemecek@economia.cz
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích
