Drahý zápis do historie
Evropská unie si dává ambiciozní energetické cíle. Na to, co tyto smělé závazky
udělají s cenami energie, však vizionáři nehledí.
Evropská unie si dává ambiciozní energetické cíle. Na to, co tyto smělé závazky udělají s cenami energie, však vizionáři nehledí.
Závazný - to je slovo, které může mít cenu pět set i více miliard eur. Právě o něj se budou na čtvrtečním a pátečním summitu EU přít premiéři a prezidenti členských zemí. Dilema, které se pokusí vyřešit, vypadá takto: být za vizionáře a stanovit povinnost, aby sedmadvacítka generovala za třináct let pětinu primární energie z obnovitelných zdrojů, nebo dát za pravdu průmyslové lobby, která takový závazek odmítá jako příliš drahé dobrodružství, které sníží konkurenceschopnost evropských firem ve světě.
Těsně před summitem to vypadalo, že vizionáři zvítězí. V takovém případě by musely (podle některých propočtů) investovat energetické firmy v EU do roku 2020 do obnovitelných zdrojů 500 až 600 miliard eur, aby unijní závazek splnily. Co udělá úsilí o zelenější energetiku s cenami energie pro konečné spotřebitele, moc jasné není. A soudě podle veřejného slyšení, které k tématu uspořádal minulý týden Evropský parlament, to ani nikoho moc nezajímá.
Je slyšet pouze opakující se mantra: závazek potřebujeme bez ohledu na to, co to bude stát. Jinak nemůžeme bojovat proti globálnímu oteplování a omezit rostoucí závislost na dodávkách energetických surovin ze třetích zemí.
SÁZKA NA STÁTNICTVÍ. Šéfové států a vlád budou na vrcholné schůzce schvalovat text Akčního plánu evropské energetické politiky na roky 2007 až 2009, který bude součástí závěrečného dokumentu summitu. Jejich text, který vychází z lednových návrhů Evropské komise a Ekonom ho měl k dispozici, už z velké části dříve připravili ministři hospodářství a životního prostředí sedmadvacítky. Ti se dohodli, že Unie chce snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o dvacet procent ve srovnání s rokem 1990. Posvětili rovněž návrh Komise na snížení spotřeby energie do roku 2020 o pětinu. Postavili se i za povinnost zvýšit podíl biopaliv ke stejnému datu o deset procent.
Povinnému pětinovému podílu obnovitelných zdrojů se však mezitím vzepřeli ministři hospodářství. Ti tvrdí, že nemá jít o závazek. Jenže Německo, které EU nyní předsedá, ve spolupráci s Komisí a zejména jejím šéfem José Barrosem, se rozhodlo tento postoj zvrátit. Do navrženého textu Akčního plánu se slovo závazný u podílu obnovitelných zdrojů vrátilo. Ať rozhodnou státníci na summitu.
DŮVOD TÉTO STRATEGIE je jednoduchý, vysvětlují pozorovatelé zasvěcení do mechanismů evropských jednání. Je to sázka na celkovou atmosféru summitu, kdy se nevyjednává o technických detailech, ale jde především o velkou politiku a celkové vyznění schůzky. Němci i Barroso budou apelovat na premiéry a prezidenty, aby se k závazku přihlásili jako k výrazu odpovědnosti Unie za globální klima a budoucnost světa. Jak Německo, tak šéf Komise se chtějí zapsat do historie jako ti, kteří vizionářský cíl vytvořili a zasadili se o jeho schválení.
Sázka na summit má naději na úspěch. Odpůrci závazného limitu zelené energie začali před summitem měknout. Britský premiér Tony Blair podle listu Financial Times odjel do Bruselu s přesvědčením, že závazek je nezbytný, aby Evropská unie ukázala, že boj proti klimatickým změnám myslí vážně. Schůzku navíc označil za jednu z nejdůležitějších za poslední roky. Spolu s Blairem začíná obracet i Francie. Ta by byla ochotna povinnou pětinu obnovitelných zdrojů podpořit, pokud se do Akčního plánu dostane větší uznání jaderné energie jako nástroje pro snižování emisí.
KDO TO ZAPLATÍ? S odpovědí na tuto otázku si v Bruselu moc hlavu nelámou navzdory tomu, že minulý týden na veřejném slyšení v Evropském parlamentu několikrát zaznělo, že je energie z obnovitelných zdrojů příliš drahá. Göran Svensson, viceprezident švédského koncernu Vattenfall, prohlásil, že obnovitelné zdroje jsou skvělá věc, ale nesmí se za ně platit více, než je nezbytně nutné. Helmut M. Groscurth z poradenské firmy Energy and Carbon Consulting odhadl, že energie z větru by se mohla cenově vyrovnat konvenčním zdrojům za pět až deset let. "Unie dělá jednu chybu. Vůbec se nebaví o tom, jak by se měly vyvíjet ceny energií. Pokud nepodraží energie z konvenčních zdrojů, nebude možné obnovitelné zdroje zapojit," upozornil Jan Horst Keppler, profesor ekonomie z pařížské univerzity Dauphine.
S tím souvisí téma případné podpory obnovitelných zdrojů. Na unijní úrovni jednotné schéma neexistuje. Obnovitelné zdroje stimulují jednotlivé členské státy. "Žádoucí by bylo, aby systém podpory byl v celé Unii jednotný, jednoduchý a efektivní," tvrdila Ulrike Baumgartner-Gabitzer z rakouské elektrárenské společnosti Verbund. Po harmonizované podpoře volá i Vattenfall.
PRO JEDNOTNÉ UNIJNÍ SCHÉMA hovoří i skutečnost, že v rámci plnění povinností vyplývajících z unijních předpisů nesmí členské státy pomáhat soukromým subjektům z veřejných peněz. Nejrůznější národní dotace, subvence či osvobození od daní proto nepřicházejí v úvahu. Zůstaly by pouze subvence například z unijní společné zemědělské politiky na pěstování energetických plodin či dotace ze strukturálních fondů. Summit proto uloží Komisi, aby systém veřejné podpory ekologických projektů zrevidovala.
Jeden systém podpory pro celou sedmadvacítku se nezamlouvá zástupcům sektoru obnovitelných zdrojů. "Nelze podporovat všechny obnovitelné zdroje stejně ve všech energetických odvětvích a ve všech zemích. Je na členských státech, aby si vybraly obnovitelné zdroje, které budou chtít využívat, a pro ně ušily systém podpor," míní Oliver Schäfer z Rady pro obnovitelné zdroje (EREC), která zastupuje zájmy firem zabývajících se zelenou energií.
Ze všeho nejlepší by podle něj bylo, kdyby se do cen energií promítly náklady spojené s poškozováním životního prostředí. "To by konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů zvýšilo," říká analytik EREC. Tím se vrací k debatě, zda má Unie nějakou představu, jak drahou energii chce v budoucnu mít. Zahrnutí ekologických nákladů by energii zdražilo.
ZDANIT CO2. Evropská komise už pracuje na Zelené knize o nepřímém zdanění, v níž se nejspíš zmíní, že daňová politika EU by měla více brát v úvahu aspekty životního prostředí a především emise oxidu uhličitého, sdělil Ekonomu informovaný zdroj z generálního ředitelství Komise pro daně a cla. Jinými slovy, výše spotřební daně by se odvíjela od množství CO2, které z daného energetického zdroje uniká do ovzduší. Pak by byly zvýhodněny veškeré zdroje, které jsou k životnímu prostředí šetrnější než fosilní paliva.
Kdyby Komise chtěla takový návrh přetavit do podoby směrnice, což se v dohledné době neočekává, potřebovala by přesvědčit k souhlasu všech sedmadvacet členských států. O daních se totiž v EU rozhoduje jednomyslně.
Neméně obtížný úkol bude Komisi čekat už při převádění tezí a závazků energetického Akčního plánu do závazných směrnic. S tím rozdílem, že resortní ministři v Radě EU budou hlasovat kvalifikovanou většinou. První energetické legislativní balíky se od Komise očekávají letos na podzim. Pak se teprve ukáže, nakolik bude možné státnické vizionářství prosadit do praxe.
AUTOR: JAN STUCHLÍK
Brusel
Závazný - to je slovo, které může mít cenu pět set i více miliard eur. Právě o něj se budou na čtvrtečním a pátečním summitu EU přít premiéři a prezidenti členských zemí. Dilema, které se pokusí vyřešit, vypadá takto: být za vizionáře a stanovit povinnost, aby sedmadvacítka generovala za třináct let pětinu primární energie z obnovitelných zdrojů, nebo dát za pravdu průmyslové lobby, která takový závazek odmítá jako příliš drahé dobrodružství, které sníží konkurenceschopnost evropských firem ve světě.
Těsně před summitem to vypadalo, že vizionáři zvítězí. V takovém případě by musely (podle některých propočtů) investovat energetické firmy v EU do roku 2020 do obnovitelných zdrojů 500 až 600 miliard eur, aby unijní závazek splnily. Co udělá úsilí o zelenější energetiku s cenami energie pro konečné spotřebitele, moc jasné není. A soudě podle veřejného slyšení, které k tématu uspořádal minulý týden Evropský parlament, to ani nikoho moc nezajímá.
Je slyšet pouze opakující se mantra: závazek potřebujeme bez ohledu na to, co to bude stát. Jinak nemůžeme bojovat proti globálnímu oteplování a omezit rostoucí závislost na dodávkách energetických surovin ze třetích zemí.
SÁZKA NA STÁTNICTVÍ. Šéfové států a vlád budou na vrcholné schůzce schvalovat text Akčního plánu evropské energetické politiky na roky 2007 až 2009, který bude součástí závěrečného dokumentu summitu. Jejich text, který vychází z lednových návrhů Evropské komise a Ekonom ho měl k dispozici, už z velké části dříve připravili ministři hospodářství a životního prostředí sedmadvacítky. Ti se dohodli, že Unie chce snížit emise skleníkových plynů do roku 2020 o dvacet procent ve srovnání s rokem 1990. Posvětili rovněž návrh Komise na snížení spotřeby energie do roku 2020 o pětinu. Postavili se i za povinnost zvýšit podíl biopaliv ke stejnému datu o deset procent.
Povinnému pětinovému podílu obnovitelných zdrojů se však mezitím vzepřeli ministři hospodářství. Ti tvrdí, že nemá jít o závazek. Jenže Německo, které EU nyní předsedá, ve spolupráci s Komisí a zejména jejím šéfem José Barrosem, se rozhodlo tento postoj zvrátit. Do navrženého textu Akčního plánu se slovo závazný u podílu obnovitelných zdrojů vrátilo. Ať rozhodnou státníci na summitu.
DŮVOD TÉTO STRATEGIE je jednoduchý, vysvětlují pozorovatelé zasvěcení do mechanismů evropských jednání. Je to sázka na celkovou atmosféru summitu, kdy se nevyjednává o technických detailech, ale jde především o velkou politiku a celkové vyznění schůzky. Němci i Barroso budou apelovat na premiéry a prezidenty, aby se k závazku přihlásili jako k výrazu odpovědnosti Unie za globální klima a budoucnost světa. Jak Německo, tak šéf Komise se chtějí zapsat do historie jako ti, kteří vizionářský cíl vytvořili a zasadili se o jeho schválení.
Sázka na summit má naději na úspěch. Odpůrci závazného limitu zelené energie začali před summitem měknout. Britský premiér Tony Blair podle listu Financial Times odjel do Bruselu s přesvědčením, že závazek je nezbytný, aby Evropská unie ukázala, že boj proti klimatickým změnám myslí vážně. Schůzku navíc označil za jednu z nejdůležitějších za poslední roky. Spolu s Blairem začíná obracet i Francie. Ta by byla ochotna povinnou pětinu obnovitelných zdrojů podpořit, pokud se do Akčního plánu dostane větší uznání jaderné energie jako nástroje pro snižování emisí.
KDO TO ZAPLATÍ? S odpovědí na tuto otázku si v Bruselu moc hlavu nelámou navzdory tomu, že minulý týden na veřejném slyšení v Evropském parlamentu několikrát zaznělo, že je energie z obnovitelných zdrojů příliš drahá. Göran Svensson, viceprezident švédského koncernu Vattenfall, prohlásil, že obnovitelné zdroje jsou skvělá věc, ale nesmí se za ně platit více, než je nezbytně nutné. Helmut M. Groscurth z poradenské firmy Energy and Carbon Consulting odhadl, že energie z větru by se mohla cenově vyrovnat konvenčním zdrojům za pět až deset let. "Unie dělá jednu chybu. Vůbec se nebaví o tom, jak by se měly vyvíjet ceny energií. Pokud nepodraží energie z konvenčních zdrojů, nebude možné obnovitelné zdroje zapojit," upozornil Jan Horst Keppler, profesor ekonomie z pařížské univerzity Dauphine.
S tím souvisí téma případné podpory obnovitelných zdrojů. Na unijní úrovni jednotné schéma neexistuje. Obnovitelné zdroje stimulují jednotlivé členské státy. "Žádoucí by bylo, aby systém podpory byl v celé Unii jednotný, jednoduchý a efektivní," tvrdila Ulrike Baumgartner-Gabitzer z rakouské elektrárenské společnosti Verbund. Po harmonizované podpoře volá i Vattenfall.
PRO JEDNOTNÉ UNIJNÍ SCHÉMA hovoří i skutečnost, že v rámci plnění povinností vyplývajících z unijních předpisů nesmí členské státy pomáhat soukromým subjektům z veřejných peněz. Nejrůznější národní dotace, subvence či osvobození od daní proto nepřicházejí v úvahu. Zůstaly by pouze subvence například z unijní společné zemědělské politiky na pěstování energetických plodin či dotace ze strukturálních fondů. Summit proto uloží Komisi, aby systém veřejné podpory ekologických projektů zrevidovala.
Jeden systém podpory pro celou sedmadvacítku se nezamlouvá zástupcům sektoru obnovitelných zdrojů. "Nelze podporovat všechny obnovitelné zdroje stejně ve všech energetických odvětvích a ve všech zemích. Je na členských státech, aby si vybraly obnovitelné zdroje, které budou chtít využívat, a pro ně ušily systém podpor," míní Oliver Schäfer z Rady pro obnovitelné zdroje (EREC), která zastupuje zájmy firem zabývajících se zelenou energií.
Ze všeho nejlepší by podle něj bylo, kdyby se do cen energií promítly náklady spojené s poškozováním životního prostředí. "To by konkurenceschopnost obnovitelných zdrojů zvýšilo," říká analytik EREC. Tím se vrací k debatě, zda má Unie nějakou představu, jak drahou energii chce v budoucnu mít. Zahrnutí ekologických nákladů by energii zdražilo.
ZDANIT CO2. Evropská komise už pracuje na Zelené knize o nepřímém zdanění, v níž se nejspíš zmíní, že daňová politika EU by měla více brát v úvahu aspekty životního prostředí a především emise oxidu uhličitého, sdělil Ekonomu informovaný zdroj z generálního ředitelství Komise pro daně a cla. Jinými slovy, výše spotřební daně by se odvíjela od množství CO2, které z daného energetického zdroje uniká do ovzduší. Pak by byly zvýhodněny veškeré zdroje, které jsou k životnímu prostředí šetrnější než fosilní paliva.
Kdyby Komise chtěla takový návrh přetavit do podoby směrnice, což se v dohledné době neočekává, potřebovala by přesvědčit k souhlasu všech sedmadvacet členských států. O daních se totiž v EU rozhoduje jednomyslně.
Neméně obtížný úkol bude Komisi čekat už při převádění tezí a závazků energetického Akčního plánu do závazných směrnic. S tím rozdílem, že resortní ministři v Radě EU budou hlasovat kvalifikovanou většinou. První energetické legislativní balíky se od Komise očekávají letos na podzim. Pak se teprve ukáže, nakolik bude možné státnické vizionářství prosadit do praxe.
AUTOR: JAN STUCHLÍK
Brusel
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
