Konkurenci v plynárenství moc nevěřím

BLAHOSLAV NĚMEČEK, MÍSTOPŘEDSEDA ENERGETICKÉHO REGULAČNÍHO ÚŘADU

Český trh s elektřinou i se zemním plynem je otevřený volné soutěži mezi podnikateli. Spotřebitelé můžou jásat, liberalizace trhu tu je hlavně pro ně - podle teoretických pouček by se dodavatelé energií měli předhánět v co nejnižších cenách a co nejlepší nabídce služeb.

Jenže praxe je jiná: českému trhu dál vládnou silné energetické koncerny. Zvlášť v plynárenství, kterému bezpečně kraluje skupina RWE Transgas, nejsou pro vznik volné soutěže podmínky.

Může se to časem změnit? "Upřímně řečeno jsem v tomto směru skeptikem," říká Blahoslav Němeček, místopředseda Energetického regulačního úřadu. Muž, který léta držel nad cenami energií stráž a dodnes je bedlivě sleduje.


HN: Prý už opět prošetřujete praktiky nejsilnější domácí plynárenské firmy RWE Transgas, na kterou si stěžují menší obchodníci, že je diskriminuje. Můžete to potvrdit?

Energetický regulační úřad vede se společností RWE Transgas dvě správní řízení na základě podnětů společností Jihočeská plynárenská a Pražská plynárenská. Přezkoumává, zda RWE Transgas jako provozovatel podzemních zásobníků plynu nepochybil při přidělování skladovacích kapacit od prvního dubna tohoto roku.


HN: Český trh s plynem jste před měsícem uvolnili. Nebylo lepší jej dál regulovat, když vy sám vznik normální soutěže vidíte skepticky?

My jsme se po předloňské špatné zkušenosti s částečným otevřením trhu pro velké zákazníky loni na čas znovu vrátili k regulaci cen. A Brusel nás za to velmi kritizoval. Kdybychom neslíbili, že regulaci skončíme, měla by s tím Česká republika asi dost problém.

Potíž je, že členy Evropské unie jsou i státy, které mají přístup k plynu i od dalších producentů, mají terminály na zkapalněný plyn, zatímco Česko je totálně závislé na dovozu plynu z Ruska. Někteří bruselští úředníci nedokážou pochopit, že jsme v jiné situaci.


HN: Nehrozí, že se problémy s drahým plynem budou opakovat?

Obecně jsem zastáncem hesla, že osvícená regulace je lepší než špatná a nefungující liberalizace.

Ale i regulace má svá úskalí. My tu na ni máme jen omezený počet lidí a se vstupy, které máme k dispozici, jsme schopni určovat ceny jen plošně, stanovit jakýsi průměr pro určitou kategorii zákazníků. Ten ale vždy někoho zvýhodňuje, někoho poškozuje.

Proto myslím, že je lepší, když regulace není - za předpokladu, že se dodavatelé chovají mravně. RWE Transgas ale pochopil, že buď se dohodneme na férovém postupu, nebo se ceny budou regulovat dál. I přes nevýhody, které to má.


HN: Jaká jsou ta férová pravidla, na nichž jste se s Transgasem shodli?

Transgas od nás nemá natvrdo stanovený cenový strop. Ale marži, s kterou pracuje, s námi projednává. Takže nakonec používá marži, s kterou bychom počítali i my, kdybychom cenu dál regulovali. Oficiální záklopka tu není, ale Transgas zatím respektuje názor našeho úřadu.


Na výrobu "zelené" energie musí spotřebitel přispívat


HN: Už dříve jste upustili i od regulace cen elektřiny. Stále však určujete zvláštní poplatky, kterými spotřebitel v ceně elektřiny přispívá na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. Řadě lidí se to nelíbí - dotují technologie, které jsou dražší než klasická výroba proudu třeba z uhlí. Proč se to vůbec dělá?

Tady jsou možné dvě cesty. Buď by v cenách elektřiny z klasických elektráren, zejména uhelných, byly zohledněny nepříznivé dopady na životní prostředí. Nebo to může fungovat obráceně: klasické technologie se nijak nezatěžují, ale ty šetrnější technologie se dotují.


HN: Technologiemi šetrnými k životnímu prostředí se ale dnes stále vyrobí tak malé množství energie, že to z praktického hlediska skoro nemá smysl. Proč máme všichni na tento systém přispívat?

Kolem nás se dějí klimatické změny. Stát má zájem, aby se energií šetřilo a aby se vyráběla způsobem, který neemituje takové množství skleníkových plynů. Jsme členy Evropské unie, kde jsou určité hodnoty a zásady společné...


HN: Kolik nás respektování těchto zásad - tedy podpora výroby energie z větru nebo biomasy - přesně stojí?

Každý spotřebitel v Česku na všechny tyto podporované systémy a technologie dnes přispívá zhruba čtyřmi haléři na kilowatthodinu elektřiny.


HN: Evropská unie chce, aby se podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie dál zvyšoval. V roce 2015 se má takto vyrábět pětina energie. Je to reálné - zvlášť u nás?

Jde o společný cíl celé unie. Zatím se žádný ze států k tomuto číslu se svou individuální kvótou nepřihlásil. Pakliže do tohoto podílu zahrneme v Česku i veškeré teplo vyrobené z obnovitelných zdrojů a zvážíme-li, že dnes bychom měli z obnovitelných zdrojů vyrábět nějakých osm procent energie, tak se dá asi uvažovat o přírůstku v řádu jednotek procent. S tím bychom nemuseli mít takový problém. Ale přiznejme si, že velký prostor pro růst tohoto podílu tu není.


HN: Energetici tvrdí, že v našich podmínkách je z obnovitelných zdrojů nejperspektivnější biomasa. Té je ale prý na trhu tak málo, že se s výrazným rozvojem nedá počítat...

Podle našeho názoru jdou tady proti sobě podpory určené pro zemědělce a podpory pro šetrnou energetiku. Když zemědělec jen bude udržoval půdu v klidu, dostane na podporách stejné prostředky, jako kdyby s rizikem něco pěstoval. Málokdo pak začne pěstovat něco nového, nevyzkoušeného.


Různé státní dotace jdou často přímo proti sobě


HN: Snažíte se to nějak ovlivnit?

My se snažíme vést diskusi mezi ministerstvy zemědělství a životního prostředí a těmi, kdo biomasu produkují a spalují, abychom to posunuli z mrtvého bodu. V určité minimální míře se nám to loni trochu povedlo, ale je tady ještě obrovský kus práce s celým systémem podpor, s tím, jak je efektivně nasměrovat.


HN: Tedy zvýšit výrobu energie z biomasy půjde jen za cenu dalších dotací? Takže se mi to jako daňovému poplatníkovi ještě víc prodraží.

Já si nemyslím, že by dotace musely být vyšší, chce to spíš přehodnotit, na co mají být nasměrovány. Ale ono je na začátku třeba také spočítat, jestli se náhodou na celý výrobní proces - od zorání pole, zasetí energetické rostliny, chemické ošetřování, sklizeň a dopravu hmoty do elektrárny až po samotnou výrobu elektřiny - nevynakládá ve výsledku víc energie, než se získá jejich spálením v elektrárně. Výhřevnost těchto materiálů je někdy dost nízká nebo naopak suchý materiál je lehký, ale objemný a prodražuje dopravu.


HN: Trochu mě děsíte. To je opravdu možné, že stát podporuje technologie, jejichž použití je ve výsledku na emise a spotřebovanou energii náročnější než klasická výroba elektřiny třeba z uhlí?

Bohužel. I když by ta rovnice měla dosahovat kladných výsledků, tak (zvlášť u některých experimentů, které se tu objevovaly zpočátku) pokud nedojdeme přímo k zápornému výsledku, je to tak "fifty-fifty".


HN: A je tedy vůbec nutné platit výrobcům dotace? Nestačí k tlaku na snížení emisí skleníkových plynů jen systém emisních povolenek, v němž výrobce musí platit přesně podle toho, jak ovzduší znečistí?

Já osobně se na povolenkový systém dívám trochu skepticky. Problém začíná už tím, jak se vůbec stanoví množství povolenek, které se pak rozděluje průmyslu. To číslo vzniká uměle v Bruselu na základě podkladů, které daly členské státy unie. Ale když všichni vědí, co bude výsledkem, tak se tomu výsledku podklady přizpůsobují. Sedí nad tím pak úředníci z velkých i malých států, pak do hry vstupují průmyslové lobby a bojují o to, kolik se komu podaří z povolenek utrhnout pro sebe.

Systém je od začátku nespravedlivý, vždycky v něm někdo umí více či méně prosadit svůj zájem. A pak je tu další věc: když se v roce 2005 spouštěla první etapa systému, nebyly informace o tom, jak to zafunguje. Ceny povolenek na počátku byly kolem dvaceti, nárazově i třiceti eur. V té době se elektřina v Německu prodávala za nějakých 34 eur na megawatthodinu. Po spuštění systému cena proudu vyletěla téměř o padesát procent! Prostě někdo vymyslel umělý systém, který téměř ze dne na den zdražil elektřinu. A po dvou letech se ukázalo, že systém byl nastavený špatně, cena povolenek je dnes na nějakých osmdesáti eurocentech, ale cena elektřiny už zůstala nahoře!


Povolenky Evropu znevýhodňují proti USA


HN: Existuje lepší způsob regulace emisí?

Energetika je odvětví, kde se investuje s výhledem na padesát let dopředu. Dnes energetici získávají díky povolenkám navíc peníze za něco, co vlastně neměli jak ovlivnit, protože své technologie spouštěli v době, kdy se s povolenkami ještě nepočítalo. A rozdělování povolenek se teď dělá na příliš krátká období. Nikdo investorům nezaručí, že se systém během životnosti jejich investice nezmění. To přináší velká rizika.


HN: Objevují se také obavy, že na povolenkový trh vrhnou peníze silní mimoevropští spekulanti, povolenky skoupí a vyženou jejich cenu - a tím pádem i cenu energie - uměle nahoru. Může se to stát?

Určité riziko tu je, ale je dané tím, že Evropa cítí problém, ctí nějaké hodnoty a chce to začít aktivně řešit. Za tím účelem sama sobě zvýší vstupy. Ale pak jsou tu další významné ekonomiky, americká či asijská, které na sebe toto břímě neberou. V globální soutěži to Evropu do jisté míry znevýhodňuje.


HN: Co udělá povolenkový systém u nás v příštích letech s cenami energií? Nedávno vydalo Teplárenské sdružení prohlášení, v němž varuje, že mimo jiné i kvůli povolenkám se zdraží teplo. Má pravdu?

Zatímco cena elektřiny do sebe už cenu povolenek absorbovala, u tepla se to ještě úplně nestalo. U tepláren je ale problém i v tom, že řada jich spaluje jen uhlí, a do ceny tepla se promítnou také ekologické daně. Teplárenství se zvednou náklady. Druhá věc je, nakolik to dokážou teplárenské společnosti vstřebat a utlumit.


HN: Váš úřad ceny tepla stále reguluje. Pohlídáte, aby zvýšení svých nákladů teplárny nezneužily k neúměrnému zdražování?

Vyšší náklady tepláren se sice do cen projeví, ale rozhodně si firmy nebudou moci zdražováním zvyšovat zisky. Mnohým velkým teplárnám by část klientů přešla k zásobování z malých plynových výtopen, což by mohlo vyvolat i rozpad teplárenských soustav. Nedovolí si ceny přehánět. Navíc v dozorčích radách mnoha tepláren sedí zástupci obcí, kteří jsou pojistkou proti tomu, aby teplárny tvořily nepřiměřený zisk.


HN: Ceny elektřiny vás nechávají klidným? V lednu se čeká další zdražení proudu a spotřebitelé volají po obnovení regulace. Nemají pravdu, když říkají, že na trh s elektřinou se také spoléhat nedá?

Situace tu je trochu jiná než u plynu. Velkoobchodní trh s elektřinou je v našem regionu hodně propojený s okolními státy a určujícími prvky ceny jsou - když pominu povolenky - jaký je v té které zemi disponibilní výkon elektráren, kde se spouštějí nové zdroje, kolik elektráren je právě v poruše.

Fungují tu podobné prvky jako na burze. Trh žije vlastním životem a generuje jakousi průměrnou velkoobchodní cenu. A když se na to podíváte z dlouhodobého pohledu - tak zjednodušeně se dá říci, že ceny elektřiny prostě musí být tak vysoké, aby se vyplatilo do odvětví výroby elektřiny investovat.

Blahoslav Němeček (32)

Vystudoval ekonomiku a řízení na Elektrotechnické fakultě pražského Českého vysokého učení technického, které absolvoval v roce 1999.

Kariéru začínal jako marketingový poradce v pražské pobočce konzultační firmy Gresham & Clark, která se specializuje na služby pro strojírenské podniky. Strávil tu ale jen necelý rok a pak odešel ze soukromého sektoru do státních služeb.

Dva roky působil jako ministerský rada na ministerstvu průmyslu a obchodu, roku 2001 nastoupil do funkce ředitele sekce regulace na Energetický regulační úřad. Krátce nato byl jmenován místopředsedou úřadu. Jako expert na ceny energií má problematiku regulace cen na starosti dodnes.

Blahoslav Němeček je ženatý, má dvě děti. Ve volném čase se věnuje nejraději sportu - rád jezdí na kole, lyžuje, hraje hokej.