Rána pro přírodu i stát
Zachování jedné z nejcennějších lokalit s více než dvěma desítkami kriticky
ohrožených živočichů a rostlin a ušetření zbytečných výdajů státnímu rozpočtu -
tak mohu vicehejtmanu Pardubického kraje Romanu Línkovi odpovědět na jeho
sugestivní otázku, co že sleduji rozhodnutím neudělit výjimku pro stavbu
plavebního stupně na pravém břehu Labe v Přelouči.
Odborné analýzy jednoznačně dokládají, že stavba kanálu by znamenala velký zásah
a navíc by rozvoj vodní dopravy nezaručila. Místo drahých plavebních stupňů,
které přírodu poškozují, je nutné hledat cesty, jak rozvíjet plavbu jinak. Vodní
doprava je ekologická, jen když řeku a okolí nezničí. Proto v evropských státech
začali přizpůsobovat lodě řekám, nikoli naopak.
U Přelouče je jasná i ekonomická argumentace. Státní rozpočet by přišel na více
než dvě miliardy, doprava po Labi má však i podle optimistických prognóz
dosáhnout v roce 2020 jen dvou miliónů tun zboží ročně. Paradoxem je, že již
současné vytížení železnice v labském koridoru je 25násobkem tohoto objemu. A
železnice přitom nabízí další volnou kapacitu - a ta je o řád vyšší než objem po
Labi v onom roce 2020.
Navíc není jasné, jak bez poškození unikátního kaňonu zvýšit splavnost Labe mezi
Děčínem a Hřenskem, která limituje celkové využívání labské cesty v mezinárodním
kontextu. Stavba kanálu u Přelouče je proto klasickým případem salámové metody,
kdy se od státu očekává investice, která ovšem kromě lukrativní zakázky pro
stavební firmy žádný velký prospěch nepřinese.
Strana zelených má ve svém programu razantní omezení kamiónové dopravy a
nástroje k tomu prosadila i do programu vlády. To na podléhání tlaku kamiónových
přepravců skutečně nevypadá, že?
Éra velkých vodních děl už skončila. Místo otázky, jak zvýšit plavební hloubku
na Labi, je třeba se ptát, zda a jak zvýšit přepravní objemy na vodní cestě. A
právě takovou debatu je potřeba otevřít v tolikrát omílaném veřejném zájmu.
Zachování jedné z nejcennějších lokalit s více než dvěma desítkami kriticky ohrožených živočichů a rostlin a ušetření zbytečných výdajů státnímu rozpočtu - tak mohu vicehejtmanu Pardubického kraje Romanu Línkovi odpovědět na jeho sugestivní otázku, co že sleduji rozhodnutím neudělit výjimku pro stavbu plavebního stupně na pravém břehu Labe v Přelouči.
Odborné analýzy jednoznačně dokládají, že stavba kanálu by znamenala velký zásah a navíc by rozvoj vodní dopravy nezaručila. Místo drahých plavebních stupňů, které přírodu poškozují, je nutné hledat cesty, jak rozvíjet plavbu jinak. Vodní doprava je ekologická, jen když řeku a okolí nezničí. Proto v evropských státech začali přizpůsobovat lodě řekám, nikoli naopak.
U Přelouče je jasná i ekonomická argumentace. Státní rozpočet by přišel na více než dvě miliardy, doprava po Labi má však i podle optimistických prognóz dosáhnout v roce 2020 jen dvou miliónů tun zboží ročně. Paradoxem je, že již současné vytížení železnice v labském koridoru je 25násobkem tohoto objemu. A železnice přitom nabízí další volnou kapacitu - a ta je o řád vyšší než objem po Labi v onom roce 2020.
Navíc není jasné, jak bez poškození unikátního kaňonu zvýšit splavnost Labe mezi Děčínem a Hřenskem, která limituje celkové využívání labské cesty v mezinárodním kontextu. Stavba kanálu u Přelouče je proto klasickým případem salámové metody, kdy se od státu očekává investice, která ovšem kromě lukrativní zakázky pro stavební firmy žádný velký prospěch nepřinese.
Strana zelených má ve svém programu razantní omezení kamiónové dopravy a nástroje k tomu prosadila i do programu vlády. To na podléhání tlaku kamiónových přepravců skutečně nevypadá, že?
Éra velkých vodních děl už skončila. Místo otázky, jak zvýšit plavební hloubku na Labi, je třeba se ptát, zda a jak zvýšit přepravní objemy na vodní cestě. A právě takovou debatu je potřeba otevřít v tolikrát omílaném veřejném zájmu.
Martin Bursík
www.zeleni.cz
U Přelouče je jasná i ekonomická argumentace. Státní rozpočet by přišel na více než dvě miliardy, doprava po Labi má však i podle optimistických prognóz dosáhnout v roce 2020 jen dvou miliónů tun zboží ročně. Paradoxem je, že již současné vytížení železnice v labském koridoru je 25násobkem tohoto objemu. A železnice přitom nabízí další volnou kapacitu - a ta je o řád vyšší než objem po Labi v onom roce 2020.
Navíc není jasné, jak bez poškození unikátního kaňonu zvýšit splavnost Labe mezi Děčínem a Hřenskem, která limituje celkové využívání labské cesty v mezinárodním kontextu. Stavba kanálu u Přelouče je proto klasickým případem salámové metody, kdy se od státu očekává investice, která ovšem kromě lukrativní zakázky pro stavební firmy žádný velký prospěch nepřinese.
Strana zelených má ve svém programu razantní omezení kamiónové dopravy a nástroje k tomu prosadila i do programu vlády. To na podléhání tlaku kamiónových přepravců skutečně nevypadá, že?
Éra velkých vodních děl už skončila. Místo otázky, jak zvýšit plavební hloubku na Labi, je třeba se ptát, zda a jak zvýšit přepravní objemy na vodní cestě. A právě takovou debatu je potřeba otevřít v tolikrát omílaném veřejném zájmu.
Martin Bursík
www.zeleni.cz
Sdílet článek na sociálních sítích