zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Oteplovací apokalypsy už bylo dost

13.05.2007
Ovzduší
Oteplovací apokalypsy už bylo dost
Environmentalismus ve své extrémní podobě narůstá do podoby ideologie, jež může v hlavách mnohých lidí nahradit zdiskreditovaný marxismus. Hlasatelé nové víry vystupují jako starozákonní proroci. Nedisponují však pravdou zjevenou, nýbrž údajně vědecky doloženou. Nezměníme-li své životy tak, jak chtějí, čeká nás trest - katastrofální změna klimatu, jež ohrozí podstatu civilizace.

I tak můžeme nazírat na apokalyptickou trilogii o změnách klimatu, jejíž poslední část schválil 4. května Mezivládní panel o klimatických změnách (IPCC), sdružení odborníků pod patronací OSN.

Co když to není pravda...

Zveřejněný návod na zmírnění hrozivých klimatických změn, stejně jako dvě předchozí části o jejich podstatě a dopadech, nepřinesl nic neočekávaného. IPCC navrhuje drastické, rychlé, a tudíž velmi drahé snížení emisí oxidu uhličitého, které by nejspíš těžce poznamenalo průmyslovou výrobu.

Skutečně jde o takovou hrozbu, aby bylo nutné přijímat drastická zásadní opatření? Bereme-li v úvahu pouhá fakta, pak - prostě nevíme. Měření poskytují nejednoznačné a leckdy protichůdné výsledky. Například ústup ledovců na africkém Kilimandžáru způsobilo snížení vlhkosti vzduchu po vykácení pralesa na úpatí této hory, a nikoliv vzrůst teploty. Pozemské klima je extrémně složitý jev a zatím mu rozumíme příliš málo.

Tři tisíce členů IPCC označují za hlavního viníka emise skleníkových plynů vyvolané činností lidí. Podle médií proto stojí klimatologové v jednotném šiku. Když však z jednání v roce 1997 vzešel známý Kjótský protokol o omezení emisí skleníkových plynů, petici proti účasti USA podepsalo 17 tisíc amerických vědců. Podle nich neexistuje přesvědčivý důkaz, že skleníkové plyny způsobují katastrofické oteplování a změnu klimatu.

Část klimatologů i dnes pokládá změnu klimatu za vzdálenou a mlhavou hrozbu se špatně definovaným a spekulativním rizikem.

...a co když je?

Avšak nemáme ani důkazy opačné. Musíme připustit, že vypouštění CO2 do ovzduší skutečně může výrazně zhoršit podmínky k životu.

Klima se mění a vyvíjí neustále, neexistuje žádný ustálený, optimální stav. Podle studií britských glaciologů taje Západoantarktický ledovec již deset tisíc let a během následujících sedmi tisíc let roztaje úplně. Hladina moří tím stoupne o několik metrů, což výrazně ovlivní životy lidí na pobřeží. Jde tedy o velmi nepříznivý jev, který však sotva vyvolala lidská činnost.

Projekty podle IPCC se snadno mohou stát marným a nesmyslně drahým pokusem ovlivnit mocný běh přírodních sil. Za situace, kdy je nutné stavět hráze, by snižování koncentrace CO2 v atmosféře bylo plýtváním penězi. Naše neznalost by samozřejmě neměla být výmluvou pro nicnedělání. Zdroje i toho nejbohatšího státu jsou však omezené a je třeba uvážit, zda investovat obrovské částky do Kjótského protokolu, nejistého projektu s pochybným výsledkem. Lepší výsledky nejspíš přinese iniciativa Spojených států, která spoléhá hlavně na zavádění nových technologií.

AUTOR: Ondřej Dvořák
Autor, chemik, je vydavatel serveru Akademon
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí