Pátek, 29. března 2024

Ekologická havárie? Konec tolerance!!

Pro řadu českých podniků, které nepříliš pozorně sledují evropskou legislativu bude možná překvapení, že jim před několika dny vzniklo zcela nové a poměrně závažné podnikatelské riziko.
Ekologická havárie? Konec tolerance!!
Od 1. 5. 2007 totiž i v České republice platí Směrnice EU č.2004/35/EC o odpovědnosti za ekologické škody a to i přesto, že dosud nebyl přijat příslušný český zákon.

Dnem 30. 4. 2007 uplynulo dosti dlouhé, tříleté přechodné období během něhož měly členské státy povinnost zapracovat do svého právního systému Směrnici o odpovědnosti za životní prostředí v souvislosti s prevencí a nápravou škod na životním prostředí (ELD - Environment Liability Directive). Přestože Česká republika plánovala transpozici ELD poměrně záhy (v legislativním plánu vlády z 24. 11. 2004 je již zmíněn termín implementace), nepodařilo se termín dodržet. Návrh zákona o předcházení a nápravě ekologické újmy byl po odkladech schválen legislativní radou vlády 8. 3. 2007, ale vláda jeho projednávání na své schůzi 25. 4. 2007 přerušila. Původně odhadovaný termín platnosti zákona k 1.7.2007 je tedy již zřejmě nereálný a Česká republika může očekávat příslušné sankce Evropské komise.

Bez ohledu na potíže legislativního procesu v České republice si však podniky musí uvědomit, že směrnice EU má přímou právní platnost a zejména ekologické škody zasahující na území více států (což je u zejména u znečištění řek dosti časté) by podle ELD byly řešeny již nyní.

Hlavní princip = znečišťovatel platí

Základní zásadou připravovaného zákona a ELD je "znečišťovatel platí". Tedy provozovatel, jehož činnost způsobila škodu na životním prostředí nebo bezprostřední hrozbu takové škody, je za takovou škodu finančně odpovědný. To by logicky mělo nutit provozovatele rozvíjet postupy a opatření ke snižování rizika vzniku škod na životním prostředí.

V případě vzniku nebo bezprostřední hrozby ekologické újmy je provozovatel povinen uhradit náklady spojené s preventivními či nápravnými opatřeními. ELD jde tedy nad rámec pouhé "odpovědnosti za vzniklou škodu", ale zabývá se důrazně i prevencí ekologické škody, protože poškození přírody může být v řadě případů nevratné. Přitom je provozovatel v zásadě povinen provádět příslušná opatření sám, ovšem je zřejmé, že u větší ekologické havárie vždy bude zasahovat příslušná součást integrovaného záchranného systému, zejména hasičský sbor. Veškeré náklady s tím spojené však ponese provozovatel

Co je "ekologická újma"?

Směrnice a návrh zákona v zájmu ochrany biologické rozmanitosti velmi podrobně specifikují co se rozumí ekologickou újmou, za niž považuje poškození:

> chráněných druhů a přírodních stanovišť (tedy fauny a flóry), které má závažné nepříznivé účinky na dosahování nebo zachování jejich příznivého stavu

> podzemních nebo povrchových vod, které má závažný nepříznivý účinek na ekologický, chemický nebo množstevní stav vody nebo její ekologický potenciál

> půdy, které spočívá v znečištění představující závažné riziko ovlivnění lidského zdraví

Definice v návrhu zákona obsahují řadu nejasných oblastí. Je například otázka, co je "závažný nepříznivý účinek" nebo "nepříznivá měřitelná změna". Jak lze tyto, pro vznik povinnosti podniku k úhradě nákladů, kritické hodnoty v době incidentu identifikovat ? Kdo a kdy o bude rozhodovat o tom, že došlo k překročení hranice ? Ve smyslu návrhu zákona by to zřejmě mohla být Česká inspekce životního prostředí, která bude zákonem pověřena k přijímání oznámení o hrozbě ekologické újmy. Ovšem tato zjišťovací funkce není nikde v návrhu popsána.

Na koho se zákon vztahuje ?

Zákon ve své příloze specifikuje širokou skupinu provozovatelů, kteří jsou považováni za potenciální "povinné osoby" a na než se pohlíží při řešení ekologické škody přísněji než na ostatní. Definují se zde jednotlivé provozní činnost v jejichž důsledku by k ekologické újmě mohlo dojít. Kromě podniků zabývajících se nakládáním s odpady, odběrem, vypouštěním či čerpáním vod, je zde i široká skupina firem pracujících se závadnými látkami, nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky , přípravky na ochranu rostlin apod. Pochopitelně sem patří i všichni provozovatelé přepravy takových látek ale také provozovatelé stacionárních zdrojů znečištění ovzduší podléhajících zvláštnímu povolení nebo nakládání s odpadem z těžebního průmyslu. Na rozdíl od zákona č. 59/2006 Sb. o prevenci závažných chemických havárií, nerozhoduje o zařazení do skupiny práce s nebezpečnými látkami jejich množství, takže přísný režim se vztahuje na mnohem širší okruh podniků.

Odpovědnost je objektivní !

Pro skupinu provozovatelů určených v zákoně platí v zásadě princip objektivní odpovědnosti. Tedy k tomu, aby takový provozovatel musel provádět preventivní nebo nápravná opatření stačí, aby mezi jeho provozní činností a ekologickou újmou či její bezprostřední hrozbou existovala příčinná souvislost. Není tedy nutné, aby došlo k porušení nějaké právního předpisu, nedbalému jednání či k zavinění škody.

Pro všechny ostatní, v zákoně nevymezené provozovatele platí mírnější podmínky. Ekologická újma je zde omezena jen na škodu na chráněných druzích a přírodních stanovištích a pro vznik povinnosti k náhradě nákladů prevence či nápravy je kromě příčinné souvislosti nutný i výkon provozní činnosti v rozporu s právními předpisy (sem však patří i obecná prevenční povinnost dle Občanského zákoníku a dále prevenční povinnost přímo dle nového zákona)

Další "povinné" pojištění ?

Členským státům bylo směrnicí umožněno, aby samy hledaly nástroje finančního zajištění, zejména pak povinného pojištění a finančních záruk pro případ platební neschopnosti provozovatelů. Do 30. 4. 2010 by Komise měla předložit zprávu o dostupnosti a podmínkách pojištění, jakož i o možnostech provozovatelů získat takové pojištění za přijatelnou cenu. N základě této zprávy pak mohou být předloženy návrhy na harmonizaci povinného finančního zajištění.

Na rozdíl od většiny členských zemí ((Velká Británie, Německo Francie, severské země a další) je v českém návrhu zákona již nyní obsaženo povinné finanční zajištění (podobně jako Maďarsko, Bulharsko či Španělsko). Návrh zákona však v této části obsahuje odložení účinnosti do 1. 1. 2012, tedy až po plánovaném vyhodnocení dostupnosti příslušného pojištění Evropskou komisí.

Nové riziko pro pojišťovny

Přestože pojišťovny se na novou situaci v oblasti ekologických škod odpovědně připravují, je z jejich hlediska velmi obtížné připravit takové pojistné produkty, jež by odpovídaly povinnostem provozovatelů v souladu se směrnicí ELD.

CEA (Comité Européen des Assurances) - federace národních asociací pojišťoven, zveřejnila v lednu 2007 studii o pojistitelnosti ekologické odpovědnosti. Studie shrnuje základní body, které musí být naplněny pro to, aby pojišťovny mohly úspěšně a dlouhodobě provozovat příslušné pojištění. Klíčové je ustálené právní prostředí, protože jen v takovém je možné stanovit za jakých okolností dojde k výplatě škody a jak veliké bude plnění pojišťovny. Dosud často velmi emocionálně hodnocené škody na biodiverzitě je třeba převést na finanční hodnoty podle stanovených a obecně uznaných pravidel a kalkulovat pravděpodobnost jejich vzniku a závažnosti, tedy výše možné škody.

Pro kalkulaci pojistného budou pojišťovny potřebovat o pojišťovaném provozovateli celou řadu informací mezi které patří zejména povaha příslušné provozní činností, množství a nebezpečnost skladovaných látek, charakter okolí závodu s přihlédnutím k jeho ekologické hodnotě, možné způsoby úniku látek z provozu a samozřejmě i historie dosavadních škod. Důležité bude i zhodnocení současného znečištění okolí, protože cílem pojišťovny nepochybně bude oddělení následků nové škody od případné již existující kontaminace

Řízení rizik v popředí zájmu

Hlavním faktorem rozhodujícím o cenové nabídce pojištění či jeho dokonce o jejím odmítnutí pojišťovnou však zde, mnohem více než u jiných druhů pojištění, bude úroveň řízení rizik v daném podniku. Experti pojišťoven nemohou pochopitelně průběžně kontrolovat každou lokalitu. Hodnotit proto budou zejména vnější signály, kterými se vyznačuje kvalitně řízený podnik, protože ten je zárukou odpovědného přístupu k riziku. Důležité informace proto budou:

> kvalita systému řízení rizik a kompetence příslušné osoby, která za řízení rizika odpovídá, přičemž čím výše je risk manager v organizaci zařazen, tím vyšší je pravděpodobnost, že má potřebnou pravomoc i nezbytné finanční zdroje

> soulad se všemi předpisy a zákony

> historie hodnocení rizik a pochopení specifika ekologických rizik společně s plány jejich minimalizace

> implementace formálních systémů řízení (EMAS nebo ISO 14000)

> pravidelné audity rizik a přijímání nápravných opatření po zjištění nedostatků

> finanční síla organizace - podnik musí prosperovat, jinak je pravděpodobné, že by v nouzi mohl šetřit na systému řízení rizik a omezovat investice do ochrany před možnými škodami, což samozřejmě nepřináší zisk

> pravidelné vzdělávání zaměstnanců

> písemné postupy a pravidla předcházení možným škodám

> krizové plány a postupy včetně stanovení detailní odpovědnosti konkrétních osob

> odpovídající údržba a testování provozních zařízení v rámci předcházení možné havárie

Je již pojištění dostupné?

Řada expertů uvádí (dle Business Insurance Europe 20.4.2007), že vzhledem k širokému rozsahu odpovědnosti dle ELD, zejména pak škody na biodiverzitě nejsou nyní na evropském trhu žádné produkty, které by poskytovaly podnikům plnou ochranu. Na druhé straně již 4 pojišťovny, evropské pobočky velkých pojistitelů z USA deklarují, že jejich produkty plně pokrývají nároky směrnice. Obecně se však předpokládá, že v rámci konkurence na trhu EU lze očekávat, že pojišťovny časem vyvinou příslušné pojistné produkty

Zpočátku bude nabídka omezena

Je ale zřejmé, že zejména v počátečním období plné účinnosti ELD, kdy některé členské státy budou se zpožděním přijímat příslušné národní zákony, bude nabídka pojišťoven velmi omezená a podniky by tedy měly věnovat maximální péči řízení rizika vzniku ekologické újmy. Nedojde-li k budoucí změně navrhovaného zákona, nebude v České republice finanční zajištění povinné do konce roku 2011. Rizikoví manažeři však jistě budou hledat možnosti dobrovolného pojištění co nejdříve, aby omezili potenciální finanční dopady případné ekologické havárie na svůj podnik. Jejich pojišťovací makléři se ale při hledání náležité pojistné ochrany zřejmě dost zapotí.

AUTOR: Ivan Špirakus

Autor je výkonným ředitelem společnosti Insia, pojišťovací makléři
Zdroj:Finweb.cz
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů