Bursík chce rozseknout spor s EU o čističkách

Ministr životního prostředí Martin Bursík dnes požádá vládu o mandát k jednání s EK ohledně programu životní prostředí. Zatím se ale nezačal ani projednávat, je zablokován. Komisi se nelíbí smlouvy mezi zahraničními vodárenskými firmami a městy a obcemi. Bruselu vadí délka smluv a v některých případech má pochybnosti o transparentnosti výběrových řízení na provozovatele.

Proto také už v roce 2004 odmítla financovat šest velkých projektů na výstavbu čističek z fondu soudržnosti. Tvrdí, že smlouvy jsou často velmi nevýhodné pro města a obce, protože neobsahují garance investic do vodárenské infrastruktury, ani garance stability cen, navíc požaduje, aby délka smluv činila maximálně deset let. Dokud nebudou smlouvy pozměněny, komise odmítá nejen poskytnout prostředky na výstavbu čistíren odpadních vod, nechce ale začít projednávat ani program Životní prostředí na období 2007- 2013.

Další arbitráže podle Bursíka nehrozí

"Česká vláda až dosud odmítala, že by smlouvy mezi vodárenskými firmami a městy a obcemi nebyly v pořádku. Tento postoj ale nikam nevede. Města a obce i vodárenské firmy si musí ujasnit, zda unijní peníze chtějí. Pokud ano, budou muset smlouvy pozměnit podle požadavků Evropské komise. Pak bude jednání o operačním programu Životní prostředí konečně odblokováno. V opačném případě o peníze na vodohospodářské projekty Česka, což je až šest miliard korun, přijdeme.

Zablokováno je ale stále projednávání celého operačního programu Životní prostředí na léta 2007 až 2013, kde jde téměř o pět miliard euro, tedy téměř 150 miliard korun," vysvětluje ministr životního prostředí Martin Bursík s tím, že ke změně smluv nelze pochopitelně nikoho nutit, jak údajně rozhlašují vodárenské firmy. "Resort však hodlá jednání využít i ke korekci stávajících provozních smluv, jež vznikly za nestandardních podmínek a v drtivé většině nezajišťují pro uživatele kvalitní servis, jistotu dodávek a garanci ceny služeb," připouští Bursík. Arbitráže ze strany vodárenských firem podle něho nehrozí. "Smlouvy musí být změněny dobrovolně, ne nařízením státu. V takovém případě jsou arbitráže bezpředmětné," vysvětluje Bursík.

Podle zdroje blízkého ministerstvu zemědělství však některé vodárenské firmy, především největší investor, Veolia Voda, které patří 40 procent tuzemských vodáren, změnu smluv odmítá a hrozí arbitrážemi v případě vypovězení smluv. Zdroj upozorňuje, že ministr zemědělství Petr Gandalovič s mandátem k jednání s EU pro Bursíka, ani s úpravou smluv nesouhlasí.

"Kvůli tlakům soukromých vodohospodářských subjektů si přece trvale nezablokujeme přístup k evropským penězům. Vodárenské firmy, města i obce i politici by měli pochopit, že k úpravě smluv bude muset dojít," uzavírá Bursík.

Problém připustil však na fóru Hospodářských novin o evropských fondech i ministr zemědělství Petr Gandalovič. "Do roku 2010 musí Česko splnit kritéria čistoty vod, jinak nám hrozí obrovské sankce. Program životní prostředí je však dosud zablokován. Tento obrovský problém se bude zřejmě muset řešit na úrovni komisařů EK," míní Gandalovič.

Sedmdesát procent vodáren je v zahraničních rukou

V Česku momentálně působí pět zahraničních vodárenských firem. Největší podíl má francouzská Veolia se 40 %, následuje rovněž francouzská Suez Environment a španělská Aqualia. Malé podíly má německá Gelsenwasser a rakouská Energie AG.

Chuť na další firmy v oboru potvrzují i firmy, které již na trhu působí. Například Veolia. "Zajímají nás společnosti v blízkosti našich stávajících akvizic, tedy v severních a východních Čechách a na střední Moravě," řekla marketingová ředitelka Veolia Voda Eva Kučerová.

Pokud se dostanou akcie vodárenských společností včetně jejich majetku do cizích rukou, města a obce mají velkou potíž s dotacemi od Evropské unie. Miliardy z Bruselu na lepší vodovody a kanalizace totiž mohou dostávat jen nezisková sdružení, tedy například radnice. Ne však firmy. Proto je čím dál častější model rozdělení na dvě společnosti: jednu ovládají obce a té patří celá síť a zařízení, druhá společnost patří většinou zahraničnímu investorovi, který vodovody a kanalizace provozuje. Ani tyto provozní smlouvy však Evropská komise v mnoha případech nepovažuje za korektní a průhledné.