Něco za něco
Severočeské doly zahájily pokus o prolomení platných limitů těžby hnědého uhlí.
Jejich záměry nejsou předem ztracené.
Severočeské doly zahájily pokus o prolomení platných limitů těžby hnědého uhlí. Jejich záměry nejsou předem ztracené.
Hypotetická čára na mapě je pro těžební společnosti nepřekročitelná. Za ní doly nesmějí, a raději navždy. Také pro Severočeské doly představuje vládou schválený a v současné vládní koalici nenapadnutelný limit těžby uhlí značku STOP. U obce Braňany ovšem těžba i bez překročení limitu skončí jen 250 metrů od posledních domů. U Mariánských Račic se těžba do hranice limitu přiblíží v roce 2030 na 800 metrů, kdyby se limit změnil, bylo by to v roce 2050 také jen 500 metrů. Zatímco pro Braňany by tedy "jen" půlkilometrová vzdálenost tři sta metrů hlubokého lomu Bílina byla výhrou, o kterou v jednání s těžařskou společností usilují, pro Mariánské Račice je to noční můra. Nejblíž na 800 metrů by se mohl důl přiblížit také k městu Lom.
Územní limity těžby jsou zaručeny vládním usnesením, které může jakákoli vláda zrušit: z politických důvodů je však i tento legislativně poměrně slabý nástroj prakticky nezničitelný. Jakkoli je ministr průmyslu a obchodu Martin Říman nakloněn plánům Severočeských dolů na změnu limitu (zatímco o bourání obcí, které by nastalo při zrušení limitů pro Mosteckou uhelnou, nechce ani on nic slyšet), uznává, že vláda závazky porušit nemůže.
Existují však legitimní způsoby, jak se o změnu limitů pokusit. Všimněme si: nemluví se o jejich zrušení nebo prolomení, ale změně či novém vytyčení. Legitimním základem je k tomu účelu prozkoumání vlivu další těžby uhlí na životní prostředí (tzv. EIA) a vyřešení střetu zájmů. Konkrétně to znamená zapracovat do projektu veškeré požadavky, které z ekologického hodnocení vzejdou, a dohodnout se s obcemi a vlastníky všech dotčených pozemků na splnění jejich podmínek. Poté, co by podnik tuto etapu úspěšně zdolal, rozhodne Obvodní báňská správa o další těžbě, paralelně by vláda dostala veškeré podklady k tomu, aby o novém nastavení limitu jednala.
PODLE VEDENÍ SD by nově nastavený limit přinesl obcím větší jistotu, než mají dnes. Generální ředitel SD Jan Demjanovič pokládá za žádoucí, aby byl stanoven přímo zákonem. Doly by při změně limitu také chtěly vyhovět obci Braňany a zastavit těžbu požadovaných pět set metrů od obce.
První překážkou, kterou musí podnik překonat, je však získání povolení k hornické činnosti na dobu již po roce 2011, kdy stávající povolení končí. To sice se změnou limitů přímo nesouvisí, ovšem vyžadované podklady jsou dobrou rozcvičkou pro další záměry.
Ústecký kraj nemá schválený územní plán, právě na konečné podobě tohoto dokumentu závisí další rozšiřování těžby. Zatím se krajští radní nespokojili se záměrem SD rozšířit těžbu, k němuž se vyjadřovali v rámci posuzování vlivů na životní prostředí EIA. Požadují dopracování. Jak potvrdil Vladimír Budinský, šéf komunikace SD, "s krajem si odsouhlasili tzv. desatero, v němž je požadavek předložit několik variant postupu těžby, navržené řešení uvést do souladu s územně plánovací dokumentací dotčených obcí i připravovaných zásad územního rozvoje Ústeckého kraje". Požadavkem je také zpracování komplexního souhrnného plánu rekultivací a revitalizace.
Souběžně musí Severočeské doly dojednat převedení řady pozemků do svého vlastnictví. Jde o ty, které jsou dobývacím prostorem, ale z různých důvodů SD dosud nepatří. Dobývací území bylo před patnácti lety rozděleno mezi SD a Mosteckou uhelnou "od stolu", v některých případech se pozemky firem propletly tak dokonale, že nejsou k ničemu ani jedné, ani druhé.
V DOLE BÍLINA, který patří Severočeským dolům, se limit těžby týká také kdysi prosperující vesnice Libkovice, ze které je však již řadu let jen zarostlé rumiště bez smysluplné lidské aktivity. Pod Libkovicemi je dobývací prostor, do kterého by se dalo regulérně dostat hlubinnou těžbou, ale ta se podle Demjanoviče ekonomicky naprosto nevyplatí, což se prý nezmění ani v budoucnosti. Uhlí pod bývalými Libkovicemi by však mohl podnik vytěžit povrchovým způsobem, čemuž limit brání.
Celkově jde pro SD o 120 milionů tun hnědého uhlí, které by získaly namalováním nové čáry do mapy. Při dnešní těžbě, která se pohybuje v dole Bílina (tam o limit těžby jde) kolem 9 milionů z celkových 22 milionů tun uhlí vytěžených v SD ročně, by vydrželo jen asi dvanáct let. V budoucnu se však s tak vysokými těžbami nepočítá i proto, že staré elektrárny doslouží a nové i rekonstruované budou potřebovat méně paliva. Asi desetinu vytěženého uhlí prodávají SD jako tříděné uhlí, tj. takové, které např. spalují domácnosti a malé výtopny, tato spotřeba však klesá, ekologické daně a stále se zvyšující ekologické limity na spaliny z uhlí tento trend posílí. Postupně se v neekologických zdrojích nebude smět hnědé uhlí spalovat vůbec.
Severočeské doly mají dlouhodobou smlouvu na dodávku uhlí do elektráren ČEZ (elektrárenská společnost je zároveň stoprocentním vlastníkem dolů), uhlí putuje dopravním pásem do Ledvic, po železnici ale také až do Mělníka, Chvaletic či některých závodních tepláren. V Ledvicích chce ČEZ postavit nejmodernější tepelnou elektrárnu v Česku, tato lokalita je údajně také nejnadějnějším kandidátem na realizaci pilotního projektu ukládání CO2, který energetici v dalším desetiletí chystají v některých zemích EU i u nás. Na dotaz Ekonoma, zda se vyplatí stavět novou elektrárnu v Ledvicích, kdyby nebyl změněn zdejší limit těžby uhlí, řekl Demjanovič, že návratnost elektrárny by to samozřejmě poznamenalo, ale ani tak by nebyla její stavba neekonomická.
AUTOR: Milena Geussová
Hypotetická čára na mapě je pro těžební společnosti nepřekročitelná. Za ní doly nesmějí, a raději navždy. Také pro Severočeské doly představuje vládou schválený a v současné vládní koalici nenapadnutelný limit těžby uhlí značku STOP. U obce Braňany ovšem těžba i bez překročení limitu skončí jen 250 metrů od posledních domů. U Mariánských Račic se těžba do hranice limitu přiblíží v roce 2030 na 800 metrů, kdyby se limit změnil, bylo by to v roce 2050 také jen 500 metrů. Zatímco pro Braňany by tedy "jen" půlkilometrová vzdálenost tři sta metrů hlubokého lomu Bílina byla výhrou, o kterou v jednání s těžařskou společností usilují, pro Mariánské Račice je to noční můra. Nejblíž na 800 metrů by se mohl důl přiblížit také k městu Lom.
Územní limity těžby jsou zaručeny vládním usnesením, které může jakákoli vláda zrušit: z politických důvodů je však i tento legislativně poměrně slabý nástroj prakticky nezničitelný. Jakkoli je ministr průmyslu a obchodu Martin Říman nakloněn plánům Severočeských dolů na změnu limitu (zatímco o bourání obcí, které by nastalo při zrušení limitů pro Mosteckou uhelnou, nechce ani on nic slyšet), uznává, že vláda závazky porušit nemůže.
Existují však legitimní způsoby, jak se o změnu limitů pokusit. Všimněme si: nemluví se o jejich zrušení nebo prolomení, ale změně či novém vytyčení. Legitimním základem je k tomu účelu prozkoumání vlivu další těžby uhlí na životní prostředí (tzv. EIA) a vyřešení střetu zájmů. Konkrétně to znamená zapracovat do projektu veškeré požadavky, které z ekologického hodnocení vzejdou, a dohodnout se s obcemi a vlastníky všech dotčených pozemků na splnění jejich podmínek. Poté, co by podnik tuto etapu úspěšně zdolal, rozhodne Obvodní báňská správa o další těžbě, paralelně by vláda dostala veškeré podklady k tomu, aby o novém nastavení limitu jednala.
PODLE VEDENÍ SD by nově nastavený limit přinesl obcím větší jistotu, než mají dnes. Generální ředitel SD Jan Demjanovič pokládá za žádoucí, aby byl stanoven přímo zákonem. Doly by při změně limitu také chtěly vyhovět obci Braňany a zastavit těžbu požadovaných pět set metrů od obce.
První překážkou, kterou musí podnik překonat, je však získání povolení k hornické činnosti na dobu již po roce 2011, kdy stávající povolení končí. To sice se změnou limitů přímo nesouvisí, ovšem vyžadované podklady jsou dobrou rozcvičkou pro další záměry.
Ústecký kraj nemá schválený územní plán, právě na konečné podobě tohoto dokumentu závisí další rozšiřování těžby. Zatím se krajští radní nespokojili se záměrem SD rozšířit těžbu, k němuž se vyjadřovali v rámci posuzování vlivů na životní prostředí EIA. Požadují dopracování. Jak potvrdil Vladimír Budinský, šéf komunikace SD, "s krajem si odsouhlasili tzv. desatero, v němž je požadavek předložit několik variant postupu těžby, navržené řešení uvést do souladu s územně plánovací dokumentací dotčených obcí i připravovaných zásad územního rozvoje Ústeckého kraje". Požadavkem je také zpracování komplexního souhrnného plánu rekultivací a revitalizace.
Souběžně musí Severočeské doly dojednat převedení řady pozemků do svého vlastnictví. Jde o ty, které jsou dobývacím prostorem, ale z různých důvodů SD dosud nepatří. Dobývací území bylo před patnácti lety rozděleno mezi SD a Mosteckou uhelnou "od stolu", v některých případech se pozemky firem propletly tak dokonale, že nejsou k ničemu ani jedné, ani druhé.
V DOLE BÍLINA, který patří Severočeským dolům, se limit těžby týká také kdysi prosperující vesnice Libkovice, ze které je však již řadu let jen zarostlé rumiště bez smysluplné lidské aktivity. Pod Libkovicemi je dobývací prostor, do kterého by se dalo regulérně dostat hlubinnou těžbou, ale ta se podle Demjanoviče ekonomicky naprosto nevyplatí, což se prý nezmění ani v budoucnosti. Uhlí pod bývalými Libkovicemi by však mohl podnik vytěžit povrchovým způsobem, čemuž limit brání.
Celkově jde pro SD o 120 milionů tun hnědého uhlí, které by získaly namalováním nové čáry do mapy. Při dnešní těžbě, která se pohybuje v dole Bílina (tam o limit těžby jde) kolem 9 milionů z celkových 22 milionů tun uhlí vytěžených v SD ročně, by vydrželo jen asi dvanáct let. V budoucnu se však s tak vysokými těžbami nepočítá i proto, že staré elektrárny doslouží a nové i rekonstruované budou potřebovat méně paliva. Asi desetinu vytěženého uhlí prodávají SD jako tříděné uhlí, tj. takové, které např. spalují domácnosti a malé výtopny, tato spotřeba však klesá, ekologické daně a stále se zvyšující ekologické limity na spaliny z uhlí tento trend posílí. Postupně se v neekologických zdrojích nebude smět hnědé uhlí spalovat vůbec.
Severočeské doly mají dlouhodobou smlouvu na dodávku uhlí do elektráren ČEZ (elektrárenská společnost je zároveň stoprocentním vlastníkem dolů), uhlí putuje dopravním pásem do Ledvic, po železnici ale také až do Mělníka, Chvaletic či některých závodních tepláren. V Ledvicích chce ČEZ postavit nejmodernější tepelnou elektrárnu v Česku, tato lokalita je údajně také nejnadějnějším kandidátem na realizaci pilotního projektu ukládání CO2, který energetici v dalším desetiletí chystají v některých zemích EU i u nás. Na dotaz Ekonoma, zda se vyplatí stavět novou elektrárnu v Ledvicích, kdyby nebyl změněn zdejší limit těžby uhlí, řekl Demjanovič, že návratnost elektrárny by to samozřejmě poznamenalo, ale ani tak by nebyla její stavba neekonomická.
AUTOR: Milena Geussová
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích
