Sluneční kolektory, fotovoltaika? Nevyužitý potenciál

I přesto jsou u nás sluneční kolektory či fotovoltaické panely na obecních střechách spíše výjimkou než samozřejmostí.

Co tomu brání? Investice: To asi ne. V současných cenách zemního plynu, dálkového tepla i elektřiny je návratnost malých klasických solárních systémů bez dotace už kolem 4 až 5 let, u velkých podle typu projektu, menší i velká fotovoltaika má návratnost 14 až 15 let při životnosti 25 až 30 let, s třetinovou dotací je návratnost zhruba 10 let. Dotace: Ano, jejich nenárokovost a tedy nejistota - to je problém v kalkulaci investice. Ale co s podporou nepočítat a rozhodovat se ekonomicky? Není to tak kacířská myšlenka, jak by se na první pohled zdálo. Vhodná orientace: Ano, ne každá střecha je orientovaná na jih, což je pro solární kolektory nejvýhodnější. Ale dobré jsou i směry jihovýchod, jihozápad. A tam, kde nemá střecha správnou směrovou orientaci, ale je členitější a skládá se z více ploch, je řešením pomocná konstrukce, která jižním směrem kolektory nastaví. Správné využití: Klasický časový paradox, že solární zisky slunečními kolektory jsou největší v létě, kdy nepotřebujeme teplo pro vytápění, je dávno řešený tím, že termické solární instalace jsou využité zejména pro ohřev teplé užitkové vody (TUV). A to po většinu roku. S výjimkou škol, kdy letní solární zisky spadají do času prázdnin, a kde mají sluneční kolektory spíše výchov-nou roli. Zajímavé jsou solární systémy na většině obecních budov, efektivní i v teplárenství. Asi tak: V případě celoročního využívání je kromě přípravy teplé vody zajímavé i solární přitápění, přičemž velkou výhodou je, když budova bude dobře zateplená a vytápění bude koncipované jako nízkoteplotní. Výhodnost využití solárních kolektorů v systémech centrálního zásobování teplem (CZT) je naprostou samozřejmostí. Byť v praxi není u nás moc častá.

U fotovoltaiky sehrává svou roli výkupní cena elektřiny, kterou stanovuje Energetický regulační úřad, a délka garance setrvání stejné výkupní ceny jako v roce instalace po určitou dobu. U nás je to 15 let, ovšem v zahraničí 20 až 25 let, takže je co zlepšovat. Výkupní cena u fotovoltaiky v ČR byla vloni 13,20 Kč, nově pro letošek 13,46 Kč za kWh.

EFEKTIVNÍ A ZAJÍMAVÁ VYUŽITÍ

Standardní termické sluneční kolektory většiny výrobců mají absorpční plochu 2 m2. Při tom lze vycházet, byť velmi orientačně, z toho, že jeden sluneční kolektor ohřeje denně 100 l vody na teplotu 60°C. U velkých systémů o ploše kolektoru nad 20 m2 je nutné vypracovat projektovou dokumentaci nebo konzultovat tyto možnosti s dodavatelem, protože jde o výkony, u kterých nesprávné použití může způsobit více škody než užitku.

Efektivní a zajímavá využití slunečních kolektorů a velkoplošných systémů:

malá a středně velká sídliště,

zdravotnická a sociální zařízení, pečovatelské ústavy,

podpora teplárenských a teplovodních systémů,

kombinace s výtopnou na biomasu v CZT i samostatně,

sportovní zařízení a plovárny,

státní zařízení a reprezentativní budovy s celoročním provozem,

školy a ostatní pedagogická zařízení s celoročním provozem.

INSPIRACE Z MĚST

V Kladně teplárenská firma TEPO už v letech 2003 až 2004 poprvé instalovala vakuové sluneční kolektory na výměníkové stanici. Podle slov ředitele této společnosti Ing. Františka Samka to nebylo ani tak ekologické rozhodnutí, jako čistě ekonomické. "Naše myšlenka je založena na jednoduchém principu, kdy v každém okamžiku musím umět prodat teplo, které právě vyrábím, a žádné nemusím nikam "uskladňovat", tzv. systém Just in Time. V rámci pilotního projektu, který vyplynul z energetické koncepce města Kladna, jsme vytvořili modul s výměníkem o objemu 6 m3 a s osmi poli vakuových kolektorů o celkové ploše 24 m2. Na instalované kolektory bylo připojeno celkem 320 bytů. První výsledky po několika dnech používání ukázaly, že kolektorová pole špičkově dosahovala až 17 kW výkonu a ve slunečném dni dodávala až 155 kWh tepelné energie pro předehřev teplé užitkové vody pro byty. Vodu v modulu ohřívají z 9°C asi na 25°C. Ani v době minimálních odběrů vody teplota vody nepřesáhla 50°C. Je to praktické vyzkoušení poměru instalované kolektorové plochy k možnému počtu připojených bytů. A právě praktické, nikoliv jen teoretické, vyzkoušení potvrdilo, že pro 6 m3 výměníkový modul si lze dovolit použít nejen 24 (jak doporučil výrobce), ale beze strachu i 36 m2 plochy vakuových kolektorů.

Nemocnice v Ústí nad Labem, tedy v regionu s výrazně znečištěným ovzduším, nyní připravuje projekt s využitím sedmi samostatných slunečních systémů. A také tam instalují výkonné tepelné čerpadlo typu vzduch-voda, které zhodnotí odpadní teplo z nemocničního výměníku. Kompletní projekt za 30 mil. korun zahájí zkušební provoz na jaře roku 2008. Významnou roli v celé investici sehrává dotace, kterou investor získal. Zdá se, že mezi zdravotnickými zařízeními získá ústecká nemocnice primát ve využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE). Minimálně v takovém rozsahu projektu.

DOTACE POSKYTUJÍ TAKÉ OBCE

Když jsme u dotací, finanční prostředky bude možné čerpat i ze strukturálních fondů EU, konkrétně z podprogramu Ekoenergie v rámci Operačního programu Podnikání a inovace (OPPI) na roky 2007-2013. Možnost podat žádost v prvním kole se očekává od června do září letošního roku. Na projekty úspor energie a obnovitelných zdrojů energie by zde měly být alokovány 4 mld. Kč. Chystají se i další příznivé změny. Dotace nebudou poskytovány podle data žádosti, ale počtu získaných bodů. Vyřizování potřebné agendy bude probíhat elektronicky přes internet.

V předcházejícím období 2004-2006 bylo v rámci OPPI podpořeno 69 projektů na využití OZE o celkovém instalovaném výkonu 39,7 MW. Mezi nimi bylo i pět fotovoltaik o úhrnném výkonu 1,86 MWp, na které jejich investoři získali dotaci ve výši 93 mil. Kč (tj. asi 35 % investičních nákladů). V programu nebyl podpořen žádný solárně termický systém.

Možná ještě trošku závistivě pokukujeme například po Rakousku, kde zájemce o OZE se může ucházet jak o dotace státní, regionální, tak obecní.

Nejznámějším českým průkopníkem ve využívání OZE a zároveň v městských dotacích je město Litoměřice. Například v roce 2006 zvýšil městský úřad podporu na projekt do výše 40 tisíc Kč. Plzeň přispívala tisícikorunou na každý 1 kW instalovaného výkonu zařízení na využití OZE, letos v lednu schválilo tamní zastupitelstvo dotací 2000 Kč/m2 kolektorové plochy v případě teplovodních solárních kolektorů (příspěvek max. na 200 m2 plochy). Převratnou novinkou je příspěvek města na fotovoltaické panely do 5000 Wp ve výši 20 Kč na 1 Wp. Nevyhýbají se ani podpoře dalších obnovitelných zdrojů energie: 1500 Kč na 1 kW instalovaného výkonu pro tepelná čerpadla, 600 Kč na 1 kW instalovaného výkonu u kotlů na biomasu, a u malých vodních a větrných elektráren 1000 Kč na 1 kW. Do těchto aktivit se zapojil i Náchod, kde lze žádat na odboru životního prostředí městského úřadu o 10 tisíc Kč pro celoroční solární ohřev TUV či až o 15 tisíc Kč pro solární ohřev TUV s přitápěním. Systém místních podpor pro občany připravují také v Kladně.

Dotace nabízejí i některé rozvodné energetické společnosti. Pražská energetika již dříve finančně podpořila u ní zakoupená tepelná čerpadla, letos mohli žádat odběratelé v teritoriu rozvodné společnosti o příspěvek i na OZE do poloviny března. Prostředky pocházejí z účtu produktu PREKO, kam se shromažďují příplatky od odběratelů - firem i domácností, kteří pomocí přirážky ve výši 0,10 Kč/kWh preferují zelenou elektřinu. V porovnání s jinými tuzemskými dotačními možnostmi je to velmi rychlý a méně administrativní agendou zatížený finanční zdroj. Podobné řízení proběhlo již vloni a tehdy podpořená solární elektrárna o výkonu 2,28 kWp funguje na Praze 10.

Další informace, bezplatné poradenství a konzultace můžete získat na adrese www.raes.cz.

AUTOR: Miroslav Nejezchleb


Nejde jen o dotace

Zajímalo nás, jak vidí využívání sluneční energie v obcích Jiří Dvořák z nevládní organizace Liga ekologických alternativ, která je zároveň organizátorem soutěže Solární liga? Tak se ptáme:

Jsou podle vašeho názoru v ČR srovnatelné dotační podmínky a garance výkupních cen se zahraničím?

U solární termiky je hlavním problémem nenárokovost dotací, což brzdí mnohé případné zájemce, ačkoliv je podpora vyšší než v Německu a Rakousku. Tam mají téměř poloviční, zato však nárokovou podporu, která je vázaná ne na systém, ale na instalovanou kolektorovou plochu. V celkovém efektu je ale účinnější, protože jsou dána jasná pravidla.

U fotovoltaiky nejde jen o dotace. Například v Německu se i u malých systémů běžně instaluje kilowattpeak pod 5000 eur bez DPH. V ČR kvůli méně rozvinutému trhu a nutnosti sehnat dotaci, aby investice byla zajímavá, se měrný investiční náklad pohybuje mezi 5000 až 16 000 eur bez DPH na instalovaný kilowattpeak. Pomohlo by, kdyby ekonomika investice nezávisela na dotacích a byla postavena jen na pevných výkupních cenách s patnáctiletou garancí tak, aby se investice do fotovoltaiky vrátila do deseti let. Přineslo by to nejen méně agendy, ale i možnost téměř pro každého pořídit si fotovoltaiku, která bude výnosnější než vklad do banky.


Známým, ale zdaleka ne bezedným zdrojem dotací pro solární kolektory a fotovoltaické instalace je Státní fond životního prostředí. Pomáhají i u nás regionální a lokální komunální dotace?

Ve čtyřech sídlech u nás pomáhají přírůstkům solární termiky. V Litoměřicích a Plzni i díky komunálním dotacím ročně přibývá minimálně 100 m2 kolektorové plochy. S dotacemi začínají i na Kladně a v Náchodě. Stále je to jen začátek. Jiná situace je u našeho rakouského souseda. Jen v Dolním Rakousku poskytuje dotace na 400 obcí - nejen na solární systémy, ale třeba i na jejich kombinaci s kotlem na biomasu atd. I tam platí, že komunální podpora je často rychlejší než příspěvky od státu. Je dobré si uvědomit, že obec nemusí uskutečnit jen milionové projekty financované ze zdrojů EU, ale že sama může využít i potenciálu zelených investic svých občanů tím, že jim třeba pětinou přispěje na solární systém.


I v ČR lze pozorovat nárůst staveb fotovoltaických elektráren, ale to je převážně iniciativa soukromých investorů, motivovaná ekonomicky - prodejem elektřiny do sítě. Hlásí se také do soutěže Solární liga (www.solarniliga.cz)?

Ano, mohou se přihlásit i soukromí investoři. Novinkou letošního ročníku soutěže jsou solární parky s výkonem v řádu stovek kilowattpeaků u malých obcí. Abychom zajistili srovnatelnost v soutěži, zavedli jsme u solárních elektráren omezující podmínku - sídlo může získat maximálně 40 bodů na systém a jedno připojení na síť. Vzhledem k faktu, že u fotovoltaiky se body v soutěži získávají za poměr výkonu a počtu obyvatel, omezení lépe koresponduje s předpokládanou spotřebou elektřiny v soutěžním sídle (odpovídá přepočtu výkonu 2-3 kWp na jednu domácnost).

Jak vznikla myšlenka pořádat Solární ligu v ČR?

Solární liga je nejen soutěž sídel ve vybavenosti solární technikou, ale snaží se přenášet zajímavé impulzy mezi regiony a zkušenosti ze zajímavých projektů, jak lépe přispět - s využitím solární energetiky - k ochraně klimatu. Liga ekologických alternativ se inspirovala v Německu, kde solární bundesligu tehdy již třetím rokem pořádala redakce časopisu Solarthemen.


Obstojíme ve srovnání s Německem?

S Německem se nelze moc srovnávat. Přibude-li u nás ročně nějakých 10-15 tisíc m2 kolektorové plochy, u našich západních sousedů mají přírůstek v řádu milionu m2 kolektorové plochy. Nejde přitom jen o malé systémy, ale rovněž o velké projekty s mezisezónním skladováním solárního tepla. Stejné je to i u fotovoltaiky. V ČR jsou v provozu systémy o výkonu zhruba1,5 MWp (více než polovina výkonu přibyla v posledních dvou letech), v Německu ročně instalují gigawattpeak solárních elektráren, což je mj. polovina výkonu jaderné elektrárny Temelín.