Umění v gotickém ambitu velebí přírodu
Může výstava propagovat lásku k přírodě, aniž by se stala ekologickou agitkou? V
gotických ambitech pražského Karolina se to podařilo nevelké výstavě Na cestě
přirozenosti, která potrvá do 21. června. Své fotografie tam vystavuje německý
biolog Bernd Schlag a český geolog Pavel Blaženín, kameny s kresbami a rytinami
výtvarník Zdeněk Hajný.
Může výstava propagovat lásku k přírodě, aniž by se stala ekologickou agitkou? V gotických ambitech pražského Karolina se to podařilo nevelké výstavě Na cestě přirozenosti, která potrvá do 21. června. Své fotografie tam vystavuje německý biolog Bernd Schlag a český geolog Pavel Blaženín, kameny s kresbami a rytinami výtvarník Zdeněk Hajný.
Oba přírodovědci mají stejný přístup k fotografování. Ukazují téměř abstraktní detail přírodního celku - kamení na dně potoka, krusty ledu přimrzlé na stoncích trávy, vrcholky skály, které trůní jako želva v pestrobarevném pozadí podzimního lesa. Není důležité rozpoznat, co konkrétně na snímku je a z které lokality záběr pochází. Podstatný je "obraz" - sytá barevnost, mnohotvárnost struktur a energie vyzařující z fotografií.
Zdeněk Hajný představuje svérázné spojení současného umění s prehistorií. Hledá kameny s výraznou kresbou mineralogických usazenin nebo otiskem rostlinných fosilií a jemnou linkou je dokresluje a vyrývá. Jeho zásahy jsou na první pohled nepostřehnutelné, teprve při delším pohledu se otevírají krajiny s řekou a stromy. V Karolinu vystavuje "rytiny" na mramorových deskách, jejichž stáří tvůrce odhaduje až na 600 milionů let.
Výstava má silný meditativní náboj. Promyšlená instalace neruší gotické prostory, fotografie jsou umístěny na dřevěných malířských stojanech uprostřed ambitu. V prvním sále je dlouhý pruh osázený trávou. V expozici zní duchovní hudba - chorály se střídají se zpěvem buddhistických mnichů.
Dřevěná konstrukce na konci ambitu symbolizuje kapli, za ní je z tisíců drobných kamínků a pěti velkých valounů postavena zenová zahrada. Ve spojení s gotikou tvoří překvapivě harmonický celek.
Oba přírodovědci mají stejný přístup k fotografování. Ukazují téměř abstraktní detail přírodního celku - kamení na dně potoka, krusty ledu přimrzlé na stoncích trávy, vrcholky skály, které trůní jako želva v pestrobarevném pozadí podzimního lesa. Není důležité rozpoznat, co konkrétně na snímku je a z které lokality záběr pochází. Podstatný je "obraz" - sytá barevnost, mnohotvárnost struktur a energie vyzařující z fotografií.
Zdeněk Hajný představuje svérázné spojení současného umění s prehistorií. Hledá kameny s výraznou kresbou mineralogických usazenin nebo otiskem rostlinných fosilií a jemnou linkou je dokresluje a vyrývá. Jeho zásahy jsou na první pohled nepostřehnutelné, teprve při delším pohledu se otevírají krajiny s řekou a stromy. V Karolinu vystavuje "rytiny" na mramorových deskách, jejichž stáří tvůrce odhaduje až na 600 milionů let.
Výstava má silný meditativní náboj. Promyšlená instalace neruší gotické prostory, fotografie jsou umístěny na dřevěných malířských stojanech uprostřed ambitu. V prvním sále je dlouhý pruh osázený trávou. V expozici zní duchovní hudba - chorály se střídají se zpěvem buddhistických mnichů.
Dřevěná konstrukce na konci ambitu symbolizuje kapli, za ní je z tisíců drobných kamínků a pěti velkých valounů postavena zenová zahrada. Ve spojení s gotikou tvoří překvapivě harmonický celek.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích