Rumunské bahenní sopky

PICLELE MARI A PICLELE MICA (bahenní sopky)

Solná ložiska se často vyskytují pohromadě s ložisky dalších solí (zvláště sádrovců), ale také s ložisky ropy a ropných (zemních) plynů. V typické podobě se tento případ vyskytuje v rumunském vněkarpatském flyši v prostoru mezi Tirgu Ocna na severu a Glodeni na jihozápadě. Diapiry (solné pně) mohou přímo uzavírat stoupající ropo i plynonosné vrstvy. Uvedená oblast je tektonicky intenzivně rozlámaná. Podél zlomů a puklin vystupují místy na povrch jak ropné prameny, tak zemní plyny - nejčastěji je to v brachyantiklinálách a diapirových vrstách. Vystupující zemní plyny mohou být jak suché, tak zvodnělé (často se jedná o slané vody, tzv. solanky). V druhém případě vznikají bahenní sopky, neboť vystupující voda rozmáčí a rozspouští jílovité horniny, kterými prostupuje, a jejich částice jsou vynášeny vodou i plyny k povrchu. Důležitý rozdíl od druhého typu, postvulkanických bahenních sopek, je v tom, že jsou studené a vzhledem k dosti intenzivnímu transportu bahnak povrchu vytvářejí častěji i bahenní kužely okolo kráteru, vysoké od několika decimetrů až po desítky metrů (na některých lokalitách, např. v Azerbajdžánu, dokonce až 300 m). Bahenní sopky jsou velmi atraktivní útvary. V jejich kráterech (bahenních jezírkách) probublávají plyny a vystřikují bahno někdy i desítky centimetrů vysoko. V činnosti bahenních sopek se střídají období různé intenzity. Při erupcích přetéká bahno přes okraje a vytváří bahnité proudy dlouhé i desítky metrů. Bahenní proudy různých období a erupcí mají odlišné barevné odstíny a vytvářejí tak působivé krajinářeké efekty. V počtu bahenních sopek na výronech metanu má Rumunsko naprosto dominantní postavení v celé Evropě - mimo něj se vyskytují již jen na Krymu a v podstatně méně dokonalé podobě na jednom uhelném ložisku v Bulharsku. V Rumunsku se koncentrují do čtyř oblastí : Transylvánské pahorkatiny, okolí Tirgu Jiu, okolí Ploiešti a Buzau (sem patří lokalita Piclele) a severního okolí Jasi. Z mnoha rumunských lokalit jsou nejdokonalejší právě Piclele Mare a Mica, které jsme obě navštívili. Plyny zde vyvěrají ze svrchněmiocénních (sarmatských) vrstev provázejících ropu a prostupují nadložními nepropustnými vrstvami podél tektonických poruch. Cestou strhávají k povrchu sladkou i slanou vodu. Bahenní sopky Piclele Mare jsou vysoké až šest metrů. V kráterech probublávají plyny šedým bahnem různé hustoty. Slané bahno na celé lokalitě je prakticky bez vegetace, což umocňuje exotický vzhled těchto míst připomínajících měsíční krajinu. Sporadicky se tu vyskytuje pouze slanomilná (halofytní) vegetace (např. Nitraria schoberi, Obione verrucifera, slanomilné statice a jitrocely). Holé jílovité usazeniny podléhají intenzivně erozi. Erozní rýhy jsou druhotně znovu vyplňovány recentními bahenními proudy různé barvy a s povrchem pokrytým sytémem výsušných prasklin. Kombinace všech těchto fenoménů na obou lokalitách vytváří mimořádně atraktivní scenérie.

ZDROJ:www.rumusko.hynna.net