Navštivte Podblanicko a bývalý zlatý důl

Geologie a geomorfologie

Pro Podblanicko je typický kopcovitý terén. Území patří do Středočeské pahorkatiny a částečně i do Českomoravské vrchoviny. Zdejší terén má výškové rozdíly většinou 75-150 m, průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 400-450 m, nejnižším bodem ve stávající CHKO je Blanice u Ostrova (366 m n. m), nejvyšším je Velký Blaník (638 m n.m.)

Krajina v povodí řeky Blanice je velmi rozmanitá. Z údolí vystupují na některých místech značně svažité vrcholy a úbočí, na nichž se střídají menší lesy se zemědělskou půdou. Ráz vrchoviny ve východní částí CHKO se projevuje v tom, že krajina nemá nápadně vystupující vrchy a hluboká údolí a vyznačuje se spíše táhlými svahy a rozsáhlými lesnatými hřbety a návršími, v nichž nejvyšší místa nejsou nijak nápadná.

Z geologického hlediska se chráněná krajinná oblast rozkládá v území tzv. českého moldanubika, a to jeho české větve, která je na severu omezena kutnohorským krystalinikem a na západě se stýká se středočeským plutonem. Na Blanickou brázdu jsou vázány drobné výskyty permokarbonským uloženin a také zrudnění.

Hlavní horninou oblasti jsou biotitické pararuly. Dominantou oblasti je hrásť Velkého a Malého Blaníka vytvářená usměrněnými ortorulami, které v podobě nápadných skalních výchozů (skalních hradeb) a balvanitých sutí vystupují na bocích obou vrchů. Na západě a severu lemují Blaníky dvojslídné svorové ruly. Jemnozrnné biotitické pararuly obsahují místy zrnka granátů.

Nejvýznamnější geologickou lokalitou oblasti je zlatodůl Roudný - jedno z nejstarších známých českých ložisek zlata. Zlatodůl leží v jednotvárné sérii moldanubika, tvořené převážně biotitickými migmatickými pararulami se sillimanitem. Roudenské ložisko je velmi nepravidelný a bohatě rozvětvený žilník s třemi poruchovými systémy. Přínos zlata hydrotermálními roztoky je spjat zřejmě s dozvuky intruzivní činnosti, kterou vznikal nedaleký masiv blanické ortoruly a jeho výběžky. Teplé roztoky kolující po puklinách se vysrážely, přičemž vznikly křemenné žilky s hojným arsenopyritem, pyritem a zlatem.

Na vrchu Roudném se dolovalo zlato od roku 1769 do roku 1804. Další průzkumné práce byly prováděny od roku 1893, zmodernizovaný důl byl otevřen v roce 1904. Kov byl získáván kyanizací rozemleté rudniny. Odhaduje se, že od poloviny 18. století se zde vytěžilo celkem asi 6 t zlata. Ložisko bylo otevřeno šachtami Václav a Aleška do hloubky 450 m (16 pater) a v délce 100-150 m. V polovině 50. let bylo ložisko prozkoumáno na hloubku 510m. Celkem bylo vytěženo 660,6 kt rudniny s průměrnou kovnatostí 10,5 g/t. Nejvyšší těžba byla zaznamenána v roce 1913 (325 kg zlata). Dolování bylo ukončeno v roce 1930.

Zásoby polymetalických rul jsou známy z vrchu Hříva, lom v Křížově sloužil dříve jako zdroj stavebního kamene.

Krasové jevy jsou vzhledem ke geologickému podloží v CHKO Blaník vzácné. Za zmínku stojí pravé krasové jevy, které lze v malém měřítku nalézt u potoka Brodec a ve vápencovém lomu u Vlašimi. Pseudokrasové jevy jsou známy z vrcholu Velkého Blaníka - tzv. Čertova kopyta.

Použitá literatura:Blaník, Příloha časopisu Veronica pro Správu CHKO Blaník, Brno 1997

ZDROJ: www.kondrac.cz