První průkopníci už jezdí na řepu zpracovanou na biopalivo.

Ať už Martin Kolář zaparkuje svůj služební Ford Focus na malé české návsi nebo u chodníku rušné ulice v Praze, hned se u něj vyrojí hlouček zvědavců. Značka vozu je běžná, ale čím přitahuje pozornost, je nápis jezdím na bioetanol a obrázek cukrové řepy na kapotě. Lépe jednou vidět než stokrát slyšet. O vozech poháněných alkoholem slyšel každý, ovšem není nad to, prohlédnout si takové auto zblízka.
"Palivo je z cukrovky, vyrostlé na polích za naší vesnicí," říká Martin Kolář, asistent generálního ředitele cukrovaru TTD Dobrovice na Mladoboleslavsku.

LONI POPRVÉ začala TTD kupovat od zemědělců část řepné sklizně pro svůj nově postavený lihovar. Vyberte si. Buď se dá z tuny řepy udělat 170 kilogramů cukru nebo sto litrů lihu. Zatím téměř veškerá produkce dobrovického lihovaru končí v Německu, kde povinné přimíchávání do benzinu vyvolalo po biolihu sháňku. U nás tato povinnost nastane až od ledna příštího roku, kdy má biolíh nahradit dvě procenta z celkové spotřeby benzinu. Ještě před tím, od září, se povinně začnou zaměňovat dvě procenta nafty řepkovým olejem.
"Palivo zatím tankuji u nás v lihovaru, v restauraci to bohužel nejde. Do motoru smí jen bezvodý alkohol, aby nekorodovaly kovové součásti," reaguje Martin Kolář na obvyklou otázku přihlížejících, zda při nedostatku paliva v nádrži nemůže prostě sáhnout po láhvi výčepní lihoviny. Případným pobertům rozhodně nedoporučuje, aby mu palivo z vozu upíjeli. Bezvodý etanol je sice vyroben z řepy stejně jako tuzemský rum, ale konzumovat se nedá ani po zředění vodou, protože je v něm 15 procent Naturalu 95. Tahle pohonná hmota se jmenuje E 85.

"Nejbližší stojany na E 85 jsou u pump v Německu, Rakousku nebo Maďarsku. V Česku toto palivo dosud není schváleno, takže se dá pořídit leda u nás v Dobrovicích," objasňuje Kolář. Vlastně by auto nemusel ani zamykat, protože zloději by dříve nebo později došla šťáva v nádrži. Ale je to jinak. Když se lihová směs vyčerpá a Dobrovice jsou daleko, může Kolář do fordky natankovat běžný Natural 95. Auto samo pozná, co jde do motoru a počítač namixuje tu správnou směs do válců. Nádrž má auto jenom jednu, stejně jako motor.
"Tenhle vůz stál o 11 tisíc korun víc, než běžný Ford Focus. Liší se jen několika drobnostmi. Palivové hadice jsou pocínované, protože guma nesnáší líh," upozorňuje Kolář a ukazuje na nenápadnou zásuvku pro elektrický kabel na mřížce před chladičem. V zimě při teplotě pod mínus dvacet stupňů je třeba nahřát blok motoru. Tohle se využívá zejména v severských zemích, kde je pohon bioetanolem v Evropě nejrozšířenější. Motory na líh mají také Volva a Saaby, ale Ford s nimi přišel první.

DOBROVICKÝ LIHOVAR si takové Fordy koupil tři, aby vyzkoušel, jak náhrada fosilních paliv v praxi funguje. Při jízdě se žádný rozdíl v použitém palivu nepozná, ověřil si Ekonom. To podstatné ale není vidět. Spalování etanolu je klimaticky neutrální. Do ovzduší se uvolní jen tolik oxidu uhličitého, kolik ho z něj předtím řepa při svém růstu odčerpala. Fosilní palivo uvolňuje uhlík, uložený v ropě před stovkami milionů let.
Kolář už fordkou najezdil třicet tisíc kilometrů a prohnal tak motorem cukrovku z třetiny hektaru. Představa o možnostech biopaliva z domácích zdrojů bude názornější, když si uvědomíme, že k ujetí jednoho kilometru stačí čtyři pětiny jedné řepné bulvy. Na každém hektaru jich vyroste kolem 80 tisíc, jak uvádějí učebnice rostlinné výroby. Bílé zlato - tradiční pojmenování cukrovky - tím dostává nový rozměr.

K loňské produkci etanolu sloužila v Dobrovicích řepa z 3646 hektarů, což by stačilo k provozu 11 tisíc automobilů, kdyby jejich řidiči najezdili za rok tolik, co Kolář. Průměrný řidič ale najede méně, zhruba polovinu této vzdálenosti. Pro letošek si dobrovičtí nasmlouvali s pěstiteli odkoupení úrody z deseti tisíc hektarů. Palivo na rok by tím mělo stačit pro 40 tisíc aut, tedy asi procento osobních vozidel u nás, kdyby jezdila na E 85. Ve skutečnosti se vozy používající toto palivo dají spočítat na prstech ruky.
Když jsme se ptali mluvčího Fordu v ČR Martina Linharta, zda se o nákup jejich ekologického auta zajímali ministři, byla odpověď záporná.
"Ministr životního prostředí Martin Bursík používá auto na stlačený plyn a na naši tiskovku, ač jsme ho zvali, ani nepřišel," uvedl Linhart. Ministr zemědělství prostřednictvím tiskového oddělení Ekonomu vzkázal, že si vůz na E 85 pořídí, až budou stojany u pump v každém městě.

JSOU TO ALE SAMI ZEMĚDĚLCI, kdo v pěstování cukrovky na bioetanol vidí záchranu řepných polí. Cukru se v Česku letos vyrobí o čtvrtinu méně než loni, protože majitel tří velkých cukrovarů, společnost Eastern Sugar se koncem loňského roku rozhodla vrátit přidělené kvóty do Bruselu. Reagovala tak na unijní reformu trhu s cukrem, v jejímž důsledku má v Evropě klesnout produkce této potraviny. Řepa pro výrobu lihu se do kvót nezahrnuje, takže v každém státě EU ji lze pěstovat bez omezení. Prostor pro pěstitele řepy je v Česku minimálně dvojnásobný proti nynějším 60 tisícům hektarů. Ještě v roce 1989 byla výměra řepných polí 130 tisíc hektarů. Kdyby se pěstitelé cukrovky vrátili k dřívějším plochám, teoreticky by tu mohlo na bioetanolové palivo z českých polí jezdit 280 tisíc aut.

Ale možnosti české krajiny jsou ještě vyšší. Ředitel environmentálního odboru na Ministerstvu zemědělství Jiří Trnka považuje za reálné vyrábět z cukrovky a také z obilí 1,6 milionu hektolitrů lihu pro pohon motorových vozidel. Odbyt pro pěstitele lihovarnického obilí by měly zaručit tři velké rozestavěné lihovary. Výhledově by Česko mohlo produkovat až 5,6 milionu hektolitrů motorového paliva z rostlin.
"Výroba lihu z obilí je složitější, protože probíhá ve dvou fázích. Nejdřív se musí rozložit škrob na jednodušší cukry. Vzniká řada odpadů, hlavně problematické výpalky. Z cukrovky se líh vyrábí přímo," připomíná Zdeněk Bubník, vedoucí Ústavu chemie a technologie sacharidů na VŠCHT v Praze.

NA LÍH Z OBILÍ naopak nedá dopustit Jan Prášil z osivářské firmy SEMO Smržice. "Nejvhodnějším obilím je triticale, což je pšenice křížená s žitem. U nás na Hané dává až devět tun z hektaru. Škrobu má víc než pšenice a je odolnější vůči plísni, takže potřebuje méně fungicidů," podtrhuje Prášil klady triticale, zvaného též obilnina třetího tisíciletí.
Výhodou obilí ve srovnání s cukrovkou je 3,4krát vyšší výtěžnost lihu, uvedl Jan Vašák z České zemědělské univerzity v Praze. Z tuny obilí, jak říká, lze získat 3,4 hektolitru etanolu, zatímco z tuny cukrovky pouhý hektolitr. Řepa ovšem poskytuje vyšší výnosy. Z hektaru se jí v průměru sklidí 50 tun, zatímco obilí jen čtyři. V přepočtu na líh získaný z hektaru plochy je cukrovka výhodnější, ale z pohledu nákladů na hektar plochy je výpočet zase někde jinde. Obilí vychází levněji, což v závěru srovná rozdíl v technologii produkce etanolu z obou plodin. Definitivně kartami zamíchá fakt, že obilí lze pro nízký podíl vody skladovat i několik let, zatímco řepa s nástupem jara podléhá hnilobě.

SNAHA SNÍŽIT ZÁVISLOST republiky na dovozu pohonných hmot a poskytnout obživu zemědělcům v odbytově nejistých dobách, není v Česku nic nového pod sluncem. Přinejmenším od roku 1932, kdy se o hrozbě globálního oteplování nevědělo nic. Tehdy před 75 lety českoslovenští poslanci v parlamentní Sněmovně schvalovali zákon o povinném míchání lihu s benzinem.
"Motorismus je na vzestupu a dovoz benzinu do republiky z Německa pravidelně stoupá o 400 tisíc metrických centů ročně. Toto množství chceme nahradit půl milionem hektolitrů lihu z domácí cukrovky a brambor," uvedl poslanec Zadina ve sněmovní rozpravě. Antidetonační účinek lihu by navíc zlepšil práci motoru.
Do benzinu se mělo přimíchávat dvacet procent lihu, aby republika "zabezpečila naši valutu" a v dobách hospodářské krize pomohla strádajícímu venkovu. Proti roku 1926 se výměra zemáků a řepy snížila o polovinu, zaznělo v rozpravě. Hladovějícím občanům Podkarpatské Rusi měla pomoci výroba lihu z bukového dřeva.

NÁHRADOU PĚTINY BENZINU za líh by tehdejší produkce československých lihovarů vzrostla na dvojnásobek. Zabít se tak mělo více much jednou ranou. Vzniknout mělo dvě stě nových lihovarů s pracovními příležitostmi pro nezaměstnané. Ve státním lihovaru ve slovenském Leopoldově by se konečně rozběhla dosud nezahájená výroba s kapacitou 35 tisíc hektolitrů lihu. Proč závod od svého vybudování v roce 1915 nepracoval? Prý si to vymohly tamní cukrovary, aby udržely cenu řepy. Málo platné, ne všichni poslanci viděli v novince klady, ačkoli lihový boom měl pomoci také železnici, která by profitovala na přepravě suroviny. "Vládní návrh otevírá dveře ke zlodějnám," hřímali zástupci opozice. Vyčítali vládnoucím stranám, že se na lihový zákon zbytečně čekalo 12 let. Všem bez rozdílu se pak nelíbil návrh, aby se cena za litr benzinu zvýšila z 2,40 Kč na 2,60 Kč. Současně se totiž měla zvýšit daň z litru lihu z původních 15 na 23 korun.
V každém případě už před 75 lety šlo o to, aby motorismus oživil skomírající zájem o hospodaření na půdě. Nejpozoruhodnější je, že ve výpočtech agrárníka Zadiny se kalkulovalo s výtěžností hektolitru lihu z tuny cukrovky - tedy stejným množstvím jako dnes.

AUTOR: Alice Olbrichová

Výtěžnost a pěstební náklady na hektolitr lihu
Hl/ha Náklady na hl v Kč
Cukrovka 50 1000
Obilí 13,6 801
Pramen: Zelená zpráva Ministerstva zemědělství