Velké naděje a kruté pravdy diktují budoucnost

Pokud jde o budoucnost energie, svět potřebuje poznat realitu. Navzdory obecným představám není obnovitelná energie kouzelná hůlka, která brzy vyřeší všechny naše problémy. Ve skutečnosti se v následujících desetiletích stane něco jiného. Tři kruté a nezlomné pravdy zamávají s celosvětovým přístupem k energiím.

Všichni víme, že celosvětová poptávka po energii roste, ale ještě nám není zřejmé, jak rychle. První krutou pravdou je, že poptávka akceleruje.

Umíme těžit, ale žízníme

Spotřeba energie v roce 2050 může být proti dnešku dvojnásobná nebo dokonce ještě vyšší. Hlavními příčinami jsou nárůst populace - ze šesti na více než devět miliard lidí - a vyšší úroveň prosperity. Čína a Indie vstupují do nové, z hlediska čerpání energie mnohem intenzivnější fáze svého vývoje.

Lidé si kupují první televizi či automobil nebo poprvé nastupují do letadla, a začínají tak spotřebovávat mnohem více elektřiny a pohonných hmot. A navíc většina lidí v Číně a Indii ještě nikdy nenastoupila do letadla! Tempo změny je překvapivé. Minulý rok Čína zvětšila svou kapacitu elektřiny zhruba o ekvivalent celkového výkonu elektráren Velké Británie.

Druhá krutá pravda je, že rostoucí míra dodávek snadno těžitelné ropy a zemního plynu, bude nadále držet krok s narůstající poptávkou. A zrovna když poptávka po energii narůstá, mnoho tradičních ropných oblastí upadá. Problémem ovšem nejsou zdroje jako takové. Mezinárodní agentura pro energii (IEA) obecně předpokládá, že k dispozici by mohlo být zhruba 20 bilionů BOE (barelů ekvivalentu ropy) zemního plynu a ropy. To zahrnuje jak konvenční, tak nekonvenční zdroje, jako třeba ropnou břidlici a písky.

Uhlí jako bezpečí?

Třetí krutou pravdou je, že budeme-li spalovat více uhlí, zvýšíme emise CO2 - možná až na úroveň, kterou považujeme za nepřijatelnou. IEA soudí, že spalování uhlí by mohlo v příštích 20 letech vzrůst až o 60 %. Hlavní důvod, proč se státy obracejí k uhlí, je energetická bezpečnost. Čína a Indie budou pokračovat v těžbě svých domácích uhelných zásob, aby byly méně závislé na importu ropy a plynu. Stejně budou postupovat Spojené státy, které již nyní vytvoří více než polovinu své elektřiny z uhlí. Avšak spalováním uhlí v elektrárnách vytvoříme dvakrát více CO2 než při využití zemního plynu.

Zplynování uhlí namísto jeho spálení redukuje emise, ale stále to nestačí k vyřešení tohoto problému.

V našem boji proti skleníkovým emisím je odstranění CO2 z fosilních paliv, obzvláště uhlí, rozhodující. Bude to ohromná výzva: aby byly skleníkové plyny udrženy v atmosféře na úrovni zaručeně nižší než 550 prachových částic na metr krychlový (což je nejvyšší mez, na níž bychom kdy podle vědců měli být), pracuje Shell s modely, které předpokládají, že zachycování a ukládání uhlíku bude do roku 2050 instalováno v 90 % všech uhelných a plynových elektráren ve vyspělých zemích a v 50 % elektráren nečlenských zemí OECD. Času je málo: bude trvat desetiletí, než otestujeme technologii ve zkušebních projektech a posuneme se k projektům ve větším měřítku.

Iluze obnovitelných zdrojů

A co tedy obnovitelné zdroje, jako jsou větrná a solární energie? Do poloviny století by podíl obnovitelných zdrojů na globální energii mohl narůst ze svého současného velmi nízkého základu okolo 1 % asi na 30 %. Počet větrných turbín může stoupnout z dnešních asi 30 000 na jeden milion a jejich výkonnost bude ve srovnání s těmi současnými výrazně vyšší.

Musíme ovšem předpokládat, že hon za převratnými technologickými objevy, které zlevní obnovitelné zdroje, bude úspěšný. Ale i pak bude fosilní energie tvořit většinu ze zbývajících 70 %. Takové zjištění se přitom neshoduje s tím, čemu podle průzkumů veřejného mínění věří většina Američanů a Evropanů. Totiž že obnovitelná energie nahradí většinu té fosilní do roku 2050. Kruté pravdy říkají jasně: prostě se to nestane.

Proto je tak důležitá energetická účinnost. Více než polovina energie, kterou denně vytvoříme, je vyplýtvána. V průměrném automobilu využijeme asi 20 % benzinu na pohon auta vpřed, zbytek se ztratí ve formě tepla. Letadlo během vzletu využije pouhých 8 % energie paliva. Pouze 35 % uhlí spáleného v elektrárně se přemění v elektřinu a zbytek se opět vytratí jako přebytečné teplo. Jaký má smysl vyrábět stále více energie, pokud pokračujeme v jejím masovém plýtvání? Namísto toho se snažme dosáhnout do poloviny století dvakrát větší účinnosti využívání energie.

Světový energetický systém vstupuje do bouřlivé fáze a jediná otázka zní: Jak bouřlivé? Spolupracující svět bude reagovat mnohem efektivněji než svět rozdělený. Za předpokladu, že vlády budou vytvářet správné zákony a podněty a nikoliv bariéry, dokáže globální trh usměrňovat peníze a vědeckotechnickou inteligenci k nejlepším řešením.

Alternativou je selhání globálního trhu, a na to by doplatily budoucí generace.


Autor je generálním ředitelem Royal Dutch Shell