zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Marketingový úspěch globálního samotáře Klause

25.09.2007
Ovzduší
Marketingový úspěch globálního samotáře Klause
Když v březnu 2001 odmítl americký prezident George Bush ratifikaci celosvětové dohody z Kjóta o omezování  emisí  skleníkových  plynů  , zahltila servery Bílého domu lavina rozhořčených e-mailů.

Podobné vzkazy začaly vzápětí po tisících přicházet i do české Poslanecké sněmovny. Jejich adresátem byl muž, který po prohraných volbách a díky opoziční smlouvě seděl v křesle předsedy - šéf ODS Václav Klaus.

Ekologie  versus svoboda

Důvodem byl článek "  Ekologie  , nebo prosperita," ve kterém se Klaus za Bushe jednoznačně postavil. Obsahoval tezi, kterou Václav Klaus od té doby v různých obměnách opakuje: Důkazy o globálních klimatických změnách jsou velmi chatrné a ti, kteří s nimi chtějí bojovat, ve skutečnosti pouze zavádějí "novou fázi dirigistických intervencí státu do ekonomických (ale i neekonomických) aktivit lidí".

Jinak řečeno: Nejde o oteplování. Jde o spor  ekologie  versus lidská svoboda.

Klausův názor se za šest let od publikování článku prakticky nezměnil. Politický kontext ovšem ano. Tábor, který považuje klimatické změny za jednu z největších hrozeb současnosti, už není možné označit za hnízdo socialistů. Přešli do něj třeba němečtí křesťanští demokraté či britští konzervativci. A nejnověji i americký prezident George Bush. Václav Klaus se tak postupem času stal "globálním samotářem".

Globální samotář

Český prezident se ale v této roli cítí dobře. Jeho radikální názory ho - alespoň v USA - vynesly do pozice "tváře" politického klimaskepticismu, protipólu amerického exprezidenta Ala Gorea.

Klaus toho využívá a právě na negaci Gorea svůj klimatický marketing staví. Goreův film "Nepříjemná pravda" označuje za "nejneuvěřitelnější škvár v historii lidstva", a v rozhovoru pro tento list dokonce nepřímo označil Gorea za nenormálního člověka.

Po věcné stránce argumentuje Václav Klaus takto: Není jisté, že ke  globálnímu   oteplování  dochází. Pokud k němu dochází, určitě ho nemá na svědomí člověk. A i pokud by to byla pravda, nevyplatí se s tím cokoli dělat.

S faktem, že se na existenci globálních klimatických změn a zásadním podílu člověka na nich shoduje podstatná část vědecké obce, se Klaus vyrovnává (nedoloženým) tvrzením, že jde o "zpolitizované vědce".

Riziko spojené s klimatickými změnami je podle něj velmi malé, náklady plánované na zastavení klimatických změn pak neúměrné.

"Předpokládám, že byste nepojišťoval svůj dům nebo automobil, kdyby riziko bylo minimální a pojištění bylo předražené," odpověděl Klaus v on-line rozhovoru čtenáři Financial Times, který se ho dotazoval, zda nic nedělat není přece jen příliš velký hazard.

V poslední době Václav Klaus podniká také stále odvážnější exkurze do světa odborné klimatologie (například v knize "Modrá, nikoli zelená planeta"). Jádro jeho argumentace je ale stejné: Ohroženo není klima, nýbrž svoboda.

Marketingový vítěz

Klaus vede svou klimatickou válku na dvou frontách. Na první, "vědecké", zdůrazňuje, že mu jde o seriózní debatu, která podle něj ještě neproběhla. Druhá fronta je vysloveně marketingová a reprezentuje ji například patronát nad uvedením "antioteplovacího" filmu Velký podvod s  globálním   oteplováním  .

Nutno říci, že v součtu si Václav Klaus nevede vůbec špatně. Na "vědecké" frontě sice vyhrát nemůže - i pokud by měl pravdu, definitivního důkazu se žádný z diskutérů nedožije.

Na "marketingové" frontě ovšem do jisté míry vítězí už jen tím, že je vidět a slyšet. Pozvánka k vystoupení v OSN i prostor, který pro svůj menšinový názor (i na tomto místě) vybojoval, to dokazují dostatečně.
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí