Pátek, 29. března 2024

Nevěřme v čistý altruismus firem

Bez ohledu na ekologické proklamace musí firmy v prvé řadě sledovat své ekonomické zájmy.
Nevěřme v čistý altruismus firem
Naštěstí zjišťují, že ekologické otázky se s těmi ekonomickými nemusí vylučovat a zároveň i lidé v roli zákazníků poptávají také jiné hodnoty než čistě hmotné statky. Tak vidí zelený marketing ekolog a v současnosti senátor Bedřich Moldan.


Jsou Češi opravdu tak neteční k životnímu prostředí, jak se tvrdí?

Nejsou, naopak jsem přesvědčen o tom, že Češi jsou k otázkám životního prostředí vnímaví. To, že by se mohlo zdát, že to v posledních letech nevnímají nějak úporně, je dáno minulostí. Na začátku 90. let, kdy problematika ekologie byla ve skutečném centru pozornosti, se životního prostředí nevídaným způsobem a skokově zlepšilo. Díky tomu lidé nabyli dojmu, že vše je v pořádku, a navíc se o tyto věci přeci stará vláda, tak proč by se měli starat ještě oni. Druhý důvod, proč se nyní zdá, že jsme neteční k životnímu prostředí, pramení z toho, že lidé zjistili, že přeci jen není nezajímavé zabývat se ekonomickými otázkami, tedy mít se co nejlépe, co nejvíce vydělávat a co nejvíce utrácet. A je tu ještě jedna věc. Občas to my ekologové sami přeháníme a lidé jsou pak otráveni z toho, že se jim snažíme do všeho mluvit a všechno ovlivňovat.


Takže latentně jsme všichni tak trošku zelení?

Navzdory tomu, co jsem řekl, celkově dochází k rostoucí pozornosti k životnímu prostředí a ochotě v této věci něco dělat, což je demonstrováno třebas tím, že lidé jsou ochotni třídit odpad a vozit nebezpečné odpady do sběrných dvorů. Jsem přesvědčen i o tom, že lidé budou ochotni vydávat stále více prostředků na nákup ekologických výrobků.


Ano, v posledních zhruba dvou letech se lidé začali zajímat o biopotraviny. Co tak najednou? Je to otázka životní úrovně, zahraničních trendů nebo něčeho jiného?

Ale to není úplně najednou. Jsou to věci, které jinde v Evropě fungují již několik let a k nám doputují s určitým zpožděním. Samozřejmě že existuje i spojitost s životní úrovní, kdy lidé, kterým se daří lépe, začnou vyhledávat postmateriální hodnoty.


Co v (ne)ekologickém chování firem i jednotlivců považujte za největší problém? Čím bychom se mohli inspirovat jinde ve světě?

Největší problém je v tom, že lidé vidí ekologické chování v určitém konfliktu s rozvojem, a to zejména rozvojem hospodářským. Věci jsou prezentovány tak, jako že jdou nutně proti sobě: buď zachování kusu přírody, nebo dálnice, buď čisté prostředí, nebo nový supermarket atd. Pak to vypadá, že takový konflikt je nesmiřitelný, a přitom nechápou, že cesta není v tom, že jedna strana zvítězí a druhá prohraje, ale v tom, že oba směry budou hledat společnou cestu. Přitom to tak lze skutečně dělat. Mnohá řešení nám pomáhají nalézt například moderní technologie.


Ekologické chování je zpravidla dáváno do rozporu z ekonomickým chováním. Jaká je realita? Např. ekologické hledisko v případě obalů může vést k úsporám třebas z důvodů jejich redukce apod. Nepohybujeme se trochu v klišovitých představách o tom, co je ekologické chování - úsporné žárovky, hybridní auta, bio výroba?

To je právě ta otázka dalšího vývoje. Nepochybně se tak bude stále častěji ukazovat, že ekologická opatření mohou mít zajímavý synergický efekt. Uvedu dva příklady. Podle jedné z posledních studií o změně klimatu v Evropě se ukazuje, že pokud by se podařilo investovat do technologií, které mají větší efektivitu ve využívání energie, ušetří se tolik energetických zdrojů, že náklady se během dvaceti až třiceti let vrátí. Z Kalifornie je známý příklad, kdy jedna z elektrárenských společností zadarmo rozdala úsporné žárovky a díky tomu nemuseli stavět další elektrárnu. Druhým příkladem je zjištění, že největší vliv na technologický pokrok mají environmentální regulace, které nutí výrobce vymýšlet věci jinak a s použitím nových technologií, jež navíc přinášejí i ekonomický efekt.


Americký Walmart začal tlačit na dodavatele, aby produkovali své výrobky ekologicky, na základě jejich chování je hodnotí, známkuje a do budoucna dodavatelům, kteří nesplní jeho nároky, vypoví smlouvy. Dočkáme se podobného tlaku i u nás?

Walmart patří v oblasti ekologického chování ke světové špičce - dokonalá recyklace, sluneční panely, "zero carbon" atd. Pokud se chce někdo inspirovat, co vše lze dělat, pak se podívá právě na něj. Podobným příkladem je americký řetězec Home Depot, který si mj. zakládá na tom, že nebere dřevo z problematických oblastí, jako jsou deštné pralesy. A mimochodem je zajímavé srovnat tuto realitu s obrazem, který je zde o Americe jako největším energetickém plýtvači vytvářen. Každopádně trendy, které se objeví v Americe, se následně přelijí do západních zemí Evropy a odsud nakonec k nám. Pak to vypadá tak, jak jste o tom mluvil na začátku - najednou se zdá, že se tady něco z čista jasna objeví.


České obchodní řetězce zvolna také zkoušejí oslovit spotřebitele ekologickou notou. V posledních měsících několik řetězců přišlo s ekologickými taškami, Tesco otevírá své energeticky úsporné prodejny, roste nabídka bio sortimentu... Co může "zelený" marketing firmě reálně přinést? Opravdu je budou lidé více milovat, a tím pádem více utrácet za jejich výrobky a služby?

Určitě, dokonce jsem přesvědčen, že je to jediný skutečný důvod, proč to firmy dělají, protože cílem firem je generování zisku. Určitě bych firmy nepodezíral z toho, že cítí nějakou kosmickou odpovědnost za své chování.


Není u některých firem ekologické chování spíš jenom přetvářkou nebo trapnou a nekoncepční snahou svést se na nějaké módní vlně?

Tak jistě. Někdo to myslí vážně, někdo se snaží spojit, těch je nejvíc, a pak jsou tu i podvodníci. Většina se ale snaží spojit své obchodní zájmy s těmi ekologickými a přitom doufají, že to jejich zákazníci pochopí, a tím pádem budou na trhu úspěšní.


Bude vůbec do budoucna potřeba tlaku veřejnosti včetně různých nátlakových skupin k tomu, aby se firmy chovaly ekologicky, nebo je tento proces již nastartován a firmy se takto chovají samy, viz třeba dnešní ekologické chování firem jako Shell nebo McDonald's.

Význam nátlakových skupin bych rozhodně nepřeceňoval, a přesně jak říkáte, dnes už se firmy zodpovědně chovají i bez takového tlaku a z ekologie se stává mainstream.


Kde lze sáhnout k nejsnazším opatřením, které budou mít pozitivní dopad na ekologii?

To lze takto těžko říct, vždy záleží na firmě a na oboru podnikání. Obecně je to ale při výběru surovin, tak jako v případě zmíněného Home Depotu, na druhém místě to jsou technologické procesy, např. používání barev bez organických rozpouštědel, na třetím místě pak energetické úspory, dané třeba už jen tím, že když si firma nechá projektovat sídlo, měla by myslet třeba na dostatek denního světla. Zajímavé je, že často největší problém s ekologickým myšlením mají technické profese. Jejich uvažovaní se často odvíjí po linii, je třeba navrhnout letadlo, takže musí doletět co nejdál a pojmout co nejvíce lidí. V pozadí je pak otázka spotřeby paliva, produkce skleníkových plynů atd. Pokud tedy nedostanou jasné zadání, budou navrhovat letadlo nebo jakýkoliv jiný produkt tak, jak bylo dosud obvyklé.


Možná je to otázka celkově "zeleného" myšlení...

Shrnul bych to ještě jinak. Před asi dvaceti lety jsem měl možnost mluvit s jednou vysoce postavenou manažerkou v jisté americké firmě a ptal jsem se jí, jak řeší otázky chemických odpadů, a ona mi odpověděla, že se je v první řadě snaží vůbec nevytvářet, protože si spočetli, že je to ve finále nejlevnější.


Existuje nějaká státní politika v oblasti ekologického chování firem? Například naše snaha, aby někdo z Ministerstva životního prostředí pro nás připravil informace, kam bude stát napínat své úsilí, vyšla naprázdno. Prý by to znamenalo příliš hledání a na to zrovna nemá nikdo čas.

To víte, že existuje, a pokud vám nebyli schopni informace sehnat, tak je to smutné a je to zcela neodpustitelná výmluva.


Lobbuje u politiků někdo za ekologické zájmy, ve smyslu firem nebo nátlakových skupin?

Jistě, firmy se snaží jít až tam, kam jim zákon dovolí. Na jedné straně si některé firmy připravují zelený program, na druhé straně lobbují za co největší oddálení platnosti některých regulačních opatření. Ve finále pak mohou říkat, že dělají více, než po nich požadují normy. Ale neviděl bych to nějak úplně negativně, ty firmy to prostě dělají z principu, protože se v prvé řadě musí chovat ekonomicky.


Rozhovor vedl Bohuslav Bohuněk


Bedřich Moldan

je senátorem Parlamentu ČR, profesorem v oboru ochrana životního prostředí, ředitelem Centra pro otázky životního prostředí UK a členem České statistické rady, ředitelem Kabinetu environmentálních studií AV ČR a UK. V minulosti působil jako poradce ministra na Ministerstvu životního prostředí, byl předsedou Vědecké rady Evropské environmentální agentury v Kodani, místopředsedou Komise pro udržitelný rozvoj OSN, členem delegace ČR pro vyjednávání o přistoupení k EU (vyjednavač pro životní prostředí, vědu a vzdělávání), předsedou Českého svazu ochránců přírody, předsedou Národního klimatického programu České republiky a na začátku 90. let ministrem životního prostředí ČR. Od vystudování Matematicko-fyzikální fakulty UK v r. 1958 až do roku 1989 byl zaměstnán v různých funkcích v Ústředním ústavu geologickém.
Zdroj:HN
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů