Vystoupení místopředsedy vlády a ministra životního prostředí Martina Bursíka k novele zákona č. 695/2004 Sb., o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů dne 28. listopadu 2007.
Martin Bursík k novele zákona o podmínkách obchodování s emisními povolenkami
Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, nebudu stručný, protože si myslím, že toto téma si zaslouží a způsob jeho zapracování do novely zákona 695/2004, o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, si zaslouží skutečně to téma věcně, bez emocí rozebrat.
Ten předkládaný materiál navrhuje, abychom doplnili cíl na snížení emisí skleníkových plynů, a to do roku 2050 o 50 % ve srovnání s rokem 2000. Dále navrhuje ustanovení, které se týká přípravy národního alokačního plánu, a to tak, že celkové množství povolenek, které bude vydané pro to dané obchodovací období, musí být v každém následujícím návrhu alokačního plánu sníženo oproti předcházejícímu návrhu NAPu, Národního alokačního plánu, a to tak, aby bylo postupně dosaženo cíle 50 % redukce emisí. A dále pak stanoví, že vláda může schválit pouze takový Národní alokační plán, který je v souladu s výše uvedeným.
Dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem Ministerstva životního prostředí a také se stanoviskem Vlády ČR a vyjádřil se k tomu návrhu jménem vlády. Jakkoli ministerstvo považuje za správné zabývat se problematikou změn klimatu a souvisejícími legislativními opatřeními, tak nemůžeme s předloženým návrhem zákona souhlasit. A stejně tak vláda svým usnesením z 22. října 2007 číslo 1177 přijala stanovisko, kterým vyslovuje s tímto návrhem nesouhlas a odtud bude pramenit mé doporučení jménem vlády, aby Poslanecká sněmovna zamítla tento návrh. A teď zdůvodnění.
Zákon, který navrhujete novelizovat, obecně upravuje zejména povinnosti občanů, případně dalších subjektů a vymezuje kompetence orgánů veřejné moci. Stanovit v České republice zákonem je v českém právu velice neobvyklé. Není jasné, kdo za Českou republiku má stanovený cíl plnit, ani jakou formou. K této povinnosti není stanovena sankce za její nedodržení. Navrhovaná právní úprava by tedy podle našeho názoru neměla být materií, která je upravovaná zákonem, ale v souladu s ustanovením § 34, odst. 1, zákona o ochraně ovzduší vládou. A tímto způsobem jsou již v současné době vládou stanovené cíle v národním programu na zmírnění dopadu změny klimatu v České republice a tam jsou stanoveny redukční cíle do roku 2030, což je usnesení vlády z 3. března 2004 číslo 187.
Vláda považuje návrh na stanovení redukčního cíle pro rok 2050 v současné době za předčasný, nehledě k tomu, že navržená právní změna zákona představuje pouze blanketní normu, která je zjevně nepodložená rozborem dopadu na ekonomický vývoj ani rozborem reálnosti opatření, kterým by měla být naplněna.
Tady je na místě, abych upozornil, že Velká Británie, která je podle předkladatelů brána za vzor navrhované úpravy a která vyzývá k zakotvení cílů států snížit emise skleníkových plynů v legislativě, má jiný právní systém než Česká republika. V České republice jsou politická rozhodnutí zakotvována nikoliv v zákonech, ale v dokumentech vlády a zákony obsahují již konkrétní potřebná legislativní opatření. S ohledem na to navrhuje Ministerstvo životního prostředí postupovat ve věci stanovení cíle ke snížení emisí skleníkových plynů v souladu s právním systémem České republiky a nestanovit cíl v zákoně, ale ponechat na vládě, aby po dostatečné veřejné diskusi na toto téma určila cíl České republiky v otázce redukce emisí svým usnesením.
A teď ještě konkrétněji. Zákon 695 vymezuje skleníkové plyny takto: "Skleníkovým plynem se rozumí oxid uhličitý, metan, oxid dusný, částečně nebo zcela fluorovaný uhlovodík a fluorid sírový, pokud je jako skleníkový plyn označen nařízením vlády, kterým se vyhlašuje národní alokační plán. " Za skleníkový plyn se pro účely tohoto zákona v současné době považuje jenom CO2, který je uveden v nařízení vlády o národním alokačním plánu. Nicméně pokud by došlo k rozšíření systému obchodování i na další skleníkové plyny, pak by se na ně vztahovala i úprava zákona 695, ale poslanecký návrh stanoví snížení emisí skleníkových plynů o 50 %. To znamená ten návrh stanoví snížení emisí skleníkových plynů, ale návrh, ke kterému je tento pozměňovací návrh připojen, se týká pouze emisí oxidu uhličitého. Z důvodové zprávy není zcela jasné, zdali ten návrh zde předkládaný směřuje ke snížení emisí všech skleníkových plynů, anebo se má skutečně vztahovat pouze na emise CO2, jako je tomu např. ve Velké Británii.
Ta důvodová zpráva zaměňuje střídavě emise skleníkových plynů udávané v tunách CO2 za tzv. agregované emise skleníkových plynů, které se uvádějí v CO2 ekvivalent, a pak by bylo možné samozřejmě za toto považovat všechny skleníkové plyny.
Další, co je důležité, je to, že současná právní úprava upravuje povinnosti provozovatelů zařízení, která jsou definována a stanovena zákonem a národní alokační plán, to - myslím si - je nejdůležitější argument, pokrývá pouze část emisí CO2, a to emise z vybraných zdrojů, z čehož vyplývá, že uvedená právní úprava reguluje pouze část emisí CO2 v České republice a část činností, ze kterých jsou tyto emise produkovány. Poslanecký návrh však zcela zřejmě směřuje k celkovým emisím CO2 či skleníkových plynů v České republice. Pokud by mělo k uvedené úpravě dojít a měl by být zákonem zakotven cíl České republiky, směřující k redukci emisí zákonem, i když to není v souladu s legislativní praxí České republiky, mělo by se tak stát ze systémových důvodů v zákoně o ochraně ovzduší, který obsahuje samostatnou hlavu týkající se obecně ochrany klimatického systému země, a nikoli v zákoně, který upravuje pouze část emisí CO2, které jsou vymezeny zákonem.
Ještě pro vaši informaci, jaký je stávající stav v České republice. Redukční cíle České republiky jsou formulovány v následujícím. Po ukončení prvního kontrolního období protokolu je cíl snížit měrné emise CO2 na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000. Po ukončení prvního kontrolního období k protokolu snížit do roku 2020 celkové agregované emise CO2, to znamená CO2 ekvivalent, o 25 % v porovnání s rokem 2000. Má se pokračovat v zahájení trendu do roku 2030 a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů na 6 % k roku 2010 a na 20 % k roku 2030. Toto jsou platné cíle redukční, které jsou v národních politikách schválených vládou. Proto je podle našeho názoru ta úprava redukčního cíle pro rok 2050 podle našeho názoru předčasná a měla by také být v nějaké logické vazbě na tyto redukční cíle, které jsem zde zmínil.
A poslední argument, který bych rád uvedl. V současné době dochází k revizi směrnice Evropského společenství, která systém obchodování s povolenkami upravuje. To nejpodstatnější, co přijde pravděpodobně v lednu příštího roku, bude možnost alokace povolenek na úrovni společenství a nikoliv členských států samotných, a to nejen formou přídělu povolenek podle historických emisí, tzv. grandfathering, co platí nyní, ale také formou aukcí. Proto Ministerstvo životního prostředí nedoporučuje, protože vlastně nevíme, kdy se změní a v jaké míře, v jakém rozsahu, systém emisního obchodování, provádět úpravu tohoto zákona a rozšiřovat ten zákon o stanovení konkrétního redukčního cíle.
Toto byly, dámy a pánové, jenom některé z argumentů, které jsme na Ministerstvu životního prostředí diskutovali. Věřte tomu, že ochrana klimatu, snižování emisí skleníkových plynů na straně jedné a adaptace na změnu klimatu, to znamená přizpůsobení se dopadům změny klimatu na straně druhé, jsou absolutní prioritou Ministerstva životního prostředí, konkrétní politiky v oblasti vlivu dopravy na životní prostředí, v oblasti energetiky, průmyslu, efektivity národního hospodářství, využití potenciálu úspor - všechny tyto kroky, které připravujeme či realizujeme na Ministerstvu životního prostředí jsou, obrazně řečeno, přepočítávány na tuny CO2, o které snížíme naše závazky, ale to je konkrétní, reálná politika, která přinese výsledky, nikoli návrh, který podle našeho názoru neorganickým způsobem, legislativně nedokonale zpracovaným, stanoví redukční cíl v roce 2050 o 50 %. Tolik tato argumentace.
Pro ty z vás, kteří jsou ochotni naslouchat té argumentaci a nehrát toto téma politicky, doufám, že jste pochopili, pro ty z vás, kteří by o tom chtěli diskutovat více, o pozici Ministerstva životního prostředí a jeho politice, ale i o tom, kde máme ve vládě shodu a kterým směrem směřujeme jako vláda, jsem ochoten s vámi o tom samozřejmě vést dialog a hledat nějakou společnou pozici samozřejmě co nejširšího konsensu v této Sněmovně. Ale vím zcela jistě, že to není tento návrh, který je zde předkládán. Děkuji vám za pozornost.
Ten předkládaný materiál navrhuje, abychom doplnili cíl na snížení emisí skleníkových plynů, a to do roku 2050 o 50 % ve srovnání s rokem 2000. Dále navrhuje ustanovení, které se týká přípravy národního alokačního plánu, a to tak, že celkové množství povolenek, které bude vydané pro to dané obchodovací období, musí být v každém následujícím návrhu alokačního plánu sníženo oproti předcházejícímu návrhu NAPu, Národního alokačního plánu, a to tak, aby bylo postupně dosaženo cíle 50 % redukce emisí. A dále pak stanoví, že vláda může schválit pouze takový Národní alokační plán, který je v souladu s výše uvedeným.
Dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem Ministerstva životního prostředí a také se stanoviskem Vlády ČR a vyjádřil se k tomu návrhu jménem vlády. Jakkoli ministerstvo považuje za správné zabývat se problematikou změn klimatu a souvisejícími legislativními opatřeními, tak nemůžeme s předloženým návrhem zákona souhlasit. A stejně tak vláda svým usnesením z 22. října 2007 číslo 1177 přijala stanovisko, kterým vyslovuje s tímto návrhem nesouhlas a odtud bude pramenit mé doporučení jménem vlády, aby Poslanecká sněmovna zamítla tento návrh. A teď zdůvodnění.
Zákon, který navrhujete novelizovat, obecně upravuje zejména povinnosti občanů, případně dalších subjektů a vymezuje kompetence orgánů veřejné moci. Stanovit v České republice zákonem je v českém právu velice neobvyklé. Není jasné, kdo za Českou republiku má stanovený cíl plnit, ani jakou formou. K této povinnosti není stanovena sankce za její nedodržení. Navrhovaná právní úprava by tedy podle našeho názoru neměla být materií, která je upravovaná zákonem, ale v souladu s ustanovením § 34, odst. 1, zákona o ochraně ovzduší vládou. A tímto způsobem jsou již v současné době vládou stanovené cíle v národním programu na zmírnění dopadu změny klimatu v České republice a tam jsou stanoveny redukční cíle do roku 2030, což je usnesení vlády z 3. března 2004 číslo 187.
Vláda považuje návrh na stanovení redukčního cíle pro rok 2050 v současné době za předčasný, nehledě k tomu, že navržená právní změna zákona představuje pouze blanketní normu, která je zjevně nepodložená rozborem dopadu na ekonomický vývoj ani rozborem reálnosti opatření, kterým by měla být naplněna.
Tady je na místě, abych upozornil, že Velká Británie, která je podle předkladatelů brána za vzor navrhované úpravy a která vyzývá k zakotvení cílů států snížit emise skleníkových plynů v legislativě, má jiný právní systém než Česká republika. V České republice jsou politická rozhodnutí zakotvována nikoliv v zákonech, ale v dokumentech vlády a zákony obsahují již konkrétní potřebná legislativní opatření. S ohledem na to navrhuje Ministerstvo životního prostředí postupovat ve věci stanovení cíle ke snížení emisí skleníkových plynů v souladu s právním systémem České republiky a nestanovit cíl v zákoně, ale ponechat na vládě, aby po dostatečné veřejné diskusi na toto téma určila cíl České republiky v otázce redukce emisí svým usnesením.
A teď ještě konkrétněji. Zákon 695 vymezuje skleníkové plyny takto: "Skleníkovým plynem se rozumí oxid uhličitý, metan, oxid dusný, částečně nebo zcela fluorovaný uhlovodík a fluorid sírový, pokud je jako skleníkový plyn označen nařízením vlády, kterým se vyhlašuje národní alokační plán. " Za skleníkový plyn se pro účely tohoto zákona v současné době považuje jenom CO2, který je uveden v nařízení vlády o národním alokačním plánu. Nicméně pokud by došlo k rozšíření systému obchodování i na další skleníkové plyny, pak by se na ně vztahovala i úprava zákona 695, ale poslanecký návrh stanoví snížení emisí skleníkových plynů o 50 %. To znamená ten návrh stanoví snížení emisí skleníkových plynů, ale návrh, ke kterému je tento pozměňovací návrh připojen, se týká pouze emisí oxidu uhličitého. Z důvodové zprávy není zcela jasné, zdali ten návrh zde předkládaný směřuje ke snížení emisí všech skleníkových plynů, anebo se má skutečně vztahovat pouze na emise CO2, jako je tomu např. ve Velké Británii.
Ta důvodová zpráva zaměňuje střídavě emise skleníkových plynů udávané v tunách CO2 za tzv. agregované emise skleníkových plynů, které se uvádějí v CO2 ekvivalent, a pak by bylo možné samozřejmě za toto považovat všechny skleníkové plyny.
Další, co je důležité, je to, že současná právní úprava upravuje povinnosti provozovatelů zařízení, která jsou definována a stanovena zákonem a národní alokační plán, to - myslím si - je nejdůležitější argument, pokrývá pouze část emisí CO2, a to emise z vybraných zdrojů, z čehož vyplývá, že uvedená právní úprava reguluje pouze část emisí CO2 v České republice a část činností, ze kterých jsou tyto emise produkovány. Poslanecký návrh však zcela zřejmě směřuje k celkovým emisím CO2 či skleníkových plynů v České republice. Pokud by mělo k uvedené úpravě dojít a měl by být zákonem zakotven cíl České republiky, směřující k redukci emisí zákonem, i když to není v souladu s legislativní praxí České republiky, mělo by se tak stát ze systémových důvodů v zákoně o ochraně ovzduší, který obsahuje samostatnou hlavu týkající se obecně ochrany klimatického systému země, a nikoli v zákoně, který upravuje pouze část emisí CO2, které jsou vymezeny zákonem.
Ještě pro vaši informaci, jaký je stávající stav v České republice. Redukční cíle České republiky jsou formulovány v následujícím. Po ukončení prvního kontrolního období protokolu je cíl snížit měrné emise CO2 na obyvatele do roku 2020 o 30 % v porovnání s rokem 2000. Po ukončení prvního kontrolního období k protokolu snížit do roku 2020 celkové agregované emise CO2, to znamená CO2 ekvivalent, o 25 % v porovnání s rokem 2000. Má se pokračovat v zahájení trendu do roku 2030 a zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě primárních energetických zdrojů na 6 % k roku 2010 a na 20 % k roku 2030. Toto jsou platné cíle redukční, které jsou v národních politikách schválených vládou. Proto je podle našeho názoru ta úprava redukčního cíle pro rok 2050 podle našeho názoru předčasná a měla by také být v nějaké logické vazbě na tyto redukční cíle, které jsem zde zmínil.
A poslední argument, který bych rád uvedl. V současné době dochází k revizi směrnice Evropského společenství, která systém obchodování s povolenkami upravuje. To nejpodstatnější, co přijde pravděpodobně v lednu příštího roku, bude možnost alokace povolenek na úrovni společenství a nikoliv členských států samotných, a to nejen formou přídělu povolenek podle historických emisí, tzv. grandfathering, co platí nyní, ale také formou aukcí. Proto Ministerstvo životního prostředí nedoporučuje, protože vlastně nevíme, kdy se změní a v jaké míře, v jakém rozsahu, systém emisního obchodování, provádět úpravu tohoto zákona a rozšiřovat ten zákon o stanovení konkrétního redukčního cíle.
Toto byly, dámy a pánové, jenom některé z argumentů, které jsme na Ministerstvu životního prostředí diskutovali. Věřte tomu, že ochrana klimatu, snižování emisí skleníkových plynů na straně jedné a adaptace na změnu klimatu, to znamená přizpůsobení se dopadům změny klimatu na straně druhé, jsou absolutní prioritou Ministerstva životního prostředí, konkrétní politiky v oblasti vlivu dopravy na životní prostředí, v oblasti energetiky, průmyslu, efektivity národního hospodářství, využití potenciálu úspor - všechny tyto kroky, které připravujeme či realizujeme na Ministerstvu životního prostředí jsou, obrazně řečeno, přepočítávány na tuny CO2, o které snížíme naše závazky, ale to je konkrétní, reálná politika, která přinese výsledky, nikoli návrh, který podle našeho názoru neorganickým způsobem, legislativně nedokonale zpracovaným, stanoví redukční cíl v roce 2050 o 50 %. Tolik tato argumentace.
Pro ty z vás, kteří jsou ochotni naslouchat té argumentaci a nehrát toto téma politicky, doufám, že jste pochopili, pro ty z vás, kteří by o tom chtěli diskutovat více, o pozici Ministerstva životního prostředí a jeho politice, ale i o tom, kde máme ve vládě shodu a kterým směrem směřujeme jako vláda, jsem ochoten s vámi o tom samozřejmě vést dialog a hledat nějakou společnou pozici samozřejmě co nejširšího konsensu v této Sněmovně. Ale vím zcela jistě, že to není tento návrh, který je zde předkládán. Děkuji vám za pozornost.
Zdroj:Poslanecká sněmovna
Sdílet článek na sociálních sítích
