Jak ostrovní stát Malta získává pitnou vodu

Při počtu obyvatel 6,1 miliardy je to 4 litry na hlavu denně. Přesto 1,7 miliardy lidí má veškeré pitné vody méně než 3 litry/osobu denně. V Praze se spotřebovalo v loňském roce jen v domácnostech na osobu 138 l/den. Desalinace mořské vody je vhodnou metodou pro globální získávání pitné vody, protože velká většina světové populace žije v oblastech do 15 km od mořského pobřeží. Energetická náročnost na výrobu pitné vody vynikající kvality RO desalinací je dnes 2,6 - 3 kW/m³, což tuto vodu činí levnější, než je pramenitá voda dopravovaná několik desítek km od zdroje.

Malta je ostrov dlouhý 27 km, široký 15 km o rozloze 247 km² , nejvyšší bod ostrova je 257 m n.m. Na Maltě se dnes produkuje 180000 m³/den pitné vody, což činí při cca 360000 obyvatelích 500 l/osobu denně a plně postačuje k životu. Výroba tohoto množství vody je rozvrstvena tak, že 45 % je dnes těženo z galerií podzemních vod a 55 % se vyrábí revezní osmózou (RO) z mořské vody. Oba stěžejní způsoby získávání pitné vody jsou svým způsobem unikátní.

Voda z podzemních galerií

Maltský ostrov je vytvořen z krásného žlutého vápence, který se v blocích vyřezává z horniny pilami a je tak jednoduše a hojně využíván ve stavebnictví, že je na ostrově urbanizována snad již třetina ostrovní plochy, v každé vesnici je ohromný katolický chrám, kterých je celkem asi 280. Jinou dobrou vlastností ostrovní horniny je dobrá propustnost a filtrační schopnost pro dešťovou vodu. Tak se dešťová voda zbavuje nečistot a čistá se dostává až na úroveň mořské hladiny, kde díky své nižší měrné hmotnosti oproti slané mořské vodě leží na hladině spodní vody a vytváří tam sladkovodní akvifer o síle několika metrů. Do tohoto akviferu jsou ve vhodných místech navrtány svislé přístupové šachty asi tam, kde je ostrov tak 70 m vysoký a v rovině akviferu jsou paprskovitě prokopány horizontální chodby zvané galerie (obr.). Galeriemi teče pitná voda do centra, odkud je podél svislé šachty čerpána na povrch. Systém podzemních galerií je jedním z unikátů Malty a byl budován od roku 1887 až do roku 1963 a celkem má 36 km horizontálních galerií přístupných z 9 lokalit. V 19. století postačovala podzemní voda pokrýt spotřebu. Ve 20. století si ostrov začal pomáhal termální MSF destilací mořské vody, která byla dnes pro svoji velkou energetickou náročnost nahrazena čtyřmi velkými desalinačními stanicemi osazenými RO membránami.

Voda z reverzní osmózy

Pitná voda se RO desalinací vyrábí na Maltě ve čtyřech závodech:

Typický proces (Ghar Lapsi, Pembroke) je jednoprůchodová reverzní osmóza na modulech s dutými vlákny Du Pont HF B9/B10. Voda, která má 39 000 mg/l rozpuštěných látek (RL) se čerpá ze studní vrtaných na břehu těsně u hladiny do hloubky 100 m při teplotě 19 ^oC. Poslední výměna membránových modulů před 8 lety (Pembroke), moduly běží dokonce i 13 let ! (Ghar Lapsi). Kvalita permeátu je (RL = 550 mg/l). Jediná předúprava je mikrofiltrace na vinutých 40" svíčkách 5 µm, které vydrží 6 měsíců. Jediná chemická úprava je kyselení vody H2SO4 na pH 6,5 před membránami, aby se zamezilo srážení uhličitanů a zpětná alkalizace Ca(OH)2, aby se naopak vysrážením uhličitanů v distribuční potrubní síti snížila koroze a možnost zabarvení vody. Voda se chloruje běžným způsobem z hygienických důvodů. Pro snížení energetické náročnosti se používají buďto Peltonovy turbiny (Pembroke), u nichž se tlaková energie retentátu využívá na kroutící moment nebo s ještě větší úsporou jednoduché a důmyslné rotační výměníky tlaku (Ghar Lapsi), u nichž se tlaková energie retentátu přeměňuje přímo na tlak nátoku na membrány.

ZDROJ:www.cschi.cz