zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

O špatných ekologistech a jak dobře se lidé mají

05.01.2008
Obecné
O špatných ekologistech a jak dobře se lidé mají
Při poslechu humánně stručného novoročního projevu prezidenta mne napadly dvě věci. První souvisí s kontinuitou a kontextem. Od doby, co je Václav Klaus v politice - ať je zrovna hlavou státu, předsedou sněmovny nebo premiérem - produkuje utěšené množství projevů a článků. Novoroční projevy už také napsal čtyři. Projev letošní byl optimistický, smířlivý a nekonfliktní (podle Jiřího Paroubka dokonce prázdný). Jenže právě s ohledem na kontext a kontinuitu je třeba se tázat, co se vlastně změnilo, že prezidentovi letos nevadilo, co mu vadilo loni či předloni? Jak to se vším, o čem se mluvilo předtím, vlastně dopadlo? Přestalo to? Je prezident veselý a optimistický, protože se dobře vyspal, nebo to má nějaké hlubší důvody?

Máme se nejlépe, jak jsme se kdy měli. To už ale přece platilo loni. Tehdy to nestálo za řeč? Hrozí pořád NGOismus? Je společnost rozdělena studenou občanskou válkou a vadí to vlastně? Jak je to se zadlužováním státu? Hroutíme se pořád pod tíhou nových a nových zákonů? Chce nám ještě Evropská unie vzít suverenitu?

A ta druhá věc souvisí s tím, že jediný, koho prezident ve svém projevu výslovně kritizuje, jsou tzv. ekologisté. "Z domova i ze zahraničí přicházejí nejrůznější omezení na sektor energetiky, která zvyšují ceny." Rostou ceny potravin, "k čemuž přispívá, že orná půda je využívána k produkci tzv. obnovitelných zdrojů energie." Jako by tu nebyla žádná Indie a Čína, žádná nestabilita na Blízkém východě apod. Jediný, koho prezident letos kritizoval (i když nejmenoval), jsou tedy zelení. Shodou okolností ti, kdo přišli s vlastním prezidentským kandidátem, a shodou okolností strana, u které - na rozdíl například od ČSSD - nehrozí, že by kdokoli z jejich poslanců volil Klause za prezidenta. Jinak jsou všichni hodní a máme se dobře.

Jen vesele utrácejte

Média nás na konci i na začátku roku masírují titulky o útoku na peněženky a o vlně zdražování. Stálo by za průzkum, jaký mají média vliv na inflační očekávání. Tisku i televizi ale slouží ke cti, že přicházejí také s podrobnými návrhy (či dokonce rozpisy), jak se při troše rozumného a zodpovědného chování dopadům "zdražení" docela snadno vyhnout. Hlavně se rady týkají hospodaření s vodou, plynem a energiemi.

Žádnou výzvu (natož návod) k šetření či racionálnějšímu chování jsme ale neslyšeli od žádného z politiků, kteří reformy připravili. Šetřit elektřinou? To přece znamená nižší zisky pro ČEZ a také nižší příjmy rozpočtu. Hospodářský růst (ten je alfou a omegou dnešní politiky) stojí totiž (krom jiného také) na spotřebě. A odložení spotřeby nebo šetření rovná se nižší hospodářský růst, a toho se politici logicky obávají.

A když už jsme zmínili prezidentův projev - Václav Klaus byl přece ten, kdo se rád chlubil tím, jak dává pozor, aby se někde "nesvítilo zbytečně". A dnes ticho po pěšině. Našim politikům slouží ke cti, že se dnes stejně chovají jejich kolegové všude na světě. Se spotřebou souvisí další zajímavé téma. Ve světě se diskutuje pořád víc - a u nás v souvislosti s reformou také - o tom, jak se zvyšuje příjmová nerovnost a jestli se s tím dá a má něco dělat.

Nerovnost ve spotřebě

Týdeník The Economist uveřejnil v této souvislosti polemický text s americkým ekonomem (a komentátorem deníku The New York Times) Paulem Krugmanem, který o vzrůstající příjmové nerovnosti často píše. The Economist cituje ekonomy Dirka Kruegera a Fabrizia Perriho a upozorňuje na to, že Amerika prochází obdobím bezprecedentní materiální rovnosti.

Příjmová nerovnost sice roste, ale podle studií zmíněných ekonomů zažívají USA období velké materiální rovnosti a hlavně desetiletí rovnosti spotřeby. Protože lidé v různých obdobích života spoří a mohou pak úspory využívat. A také proto, že se mohou zadlužovat, náš příjem nemusí kopírovat to, jak se nám opravdu daří. Ale i spotřeba je matoucí, protože říká jen, kolik utratíme, a nic o užitné hodnotě, radosti a zdraví, které můžeme z určitého zboží čerpat. Luxusní lednička může stát i 11 tisíc dolarů, lednička z IKEA třeba pouhých 350. Rozdíl v kvalitě je spíše malý, v cenách obrovský. 70 procent Američanů, kteří žijí pod hranicí chudoby, má více než jedno auto. Ojetý Hyundai Elantra se tolik neliší od Jaguaru XJ. Rozdíl je každopádně obrovský proti rozdílu mezi koňským povozem a autem. Bohatý si kupuje novou elektroniku hned, jak je dostupná, "chudý" má o pár let později totéž za pouhý zlomek ceny. Někdo má velkou plazmovou obrazovku, někdo má televizi o fous starší, ale při sledování Shreka se nasmějí všichni stejně. Cenové rozdíly věcí jsou obrovské, ale různé věci nám dávají zažít prakticky identickou zkušenost.

Skoro všechno, co je v ekonomii jako disciplíně nového, se zkoumá v USA. Bylo by ale užitečné znát výsledky podobných studií také u nás, především v souvislosti s dopady reforem či s diskusí o tom, jak dobře se letos máme. Vzhledem k tomu, že máme proti USA výrazně nižší příjmovou nerovnost, budeme si asi rovnější i ve spotřebě.


jan.machacek@economia.cz
Zdroj: HN

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
Ekologický institut Veronica
28
8. 2017
28.8-3.9.2017 - Ostatní akce
Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86
E-expert, spol. s r.o.
26
10. 2017
26-27.10.2017 - Konference
Hotel SOREA MÁJ, Liptovský Ján, Slovensko
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí