Trochu jiný pohled na úsporná svítidla

Myslím si o sobě, že jsem poměrně ekologicky smýšlející člověk. Na druhou stranu mě jen málo věcí dokáže rozčílit tak, jako ekologická propaganda. Proto mi už delší dobu leží v hlavě úsporné zářivky (aka úsporné žárovky, kompaktní úsporné zářivky, CFL atd.).
Zdánlivě je to velmi jednoduché - když se srovnají příkony klasické žárovky a úsporné zářivky při stejné svítivosti, je to win-win situace pro zářivku. Ale už tady narážím na první problém - subjektivně prostě 20wattová zářivka svítí méně, než proti ní porovnávaná 100wattová žárovka. A to už vůbec nemluvím o tom, jak dlouho trvá, než se zářivka skutečně rozsvítí na plný výkon. A po roce nebo dvou - to už sice možná musím žárovku vyměnit, zářivka stále svítí - ale čím dál méně.
A vůbec - životnost. To že žárovky praskají, se tak nějak obecně akceptuje. Z mé osobní zkušenosti ale poměrně často odcházejí i úsporné žárovky. Poprvé jsem to považoval za náhodu, podruhé už jsem byl ostražitější a potřetí jsem přemýšlel, jestli mám zainvestovat do nějakých dražších kvalitních zářivek s rizikem větší ztráty když mi zářivka odejde, nebo se raději vrátit k žárovkám za pětku.
Docela mě taky mrzí, že výrobci nezmiňují jaká je spotřeba zářivek (a žárovek) při jejich rozsvěcení. Občas sice prosákne něco, jako že se do dvaceti minut nevyplatí zářivku zhasínat, ale nevím jak moc se tomu dá věřit. V každém případě by to docela dost ovlivnilo zejména rozhodnutí, jestli používat zářivky i na místech jako jsou záchody (asi ne), koupelny (spíše ne), schodiště (těžko říct) nebo obývák (spíše ano).
K zářivkám mám určité subjektivní výhrady co se týče barvy světla. Samozřejmě je možné pořídit i zářivky s příjemnější barvou, ale za podstatně vyšší cenu, což opět naráží na mou špatnou zkušenost s životností.
No a teď již skutečně k ekologii. O tom, že zářivky obsahují rtuť se ví. O tom, že uhlí spalované v uhelných elektrárnách taky obsahuje rtuť se taky ví. O tom, že žárovka svým příkonem vypustí více rtuti vyrobené v uhelných elektrárnách než zářivka svým příkonem a svým obsahem se taky ví. Celá teorie má ale dvě vady. Zaprvé ne všechna elektřina se vyrábí v uhelných elektrárnách, naopak jsou v poslední době tendence od nich ustupovat. Zadruhé si myslím, že energetická náročnost zářivky nekončí jen příkonem a zapalovacím napětím. Výroba je jistojistě náročnější (koneckonců s každou vyhozenou úspornou žárovkou vyhazujete taky možná ještě plně funkční předřadník), logisticky je zářivka taky náročnější (váží více a je o něco větší, navíc je jejich výroba více centralizovaná). Když se to všechno přičte, jak to pak vychází?
No a nakonec - všechny výpočty vycházejí z toho, že teplo vyzářené žárovkou je ztracenou energií. Troufnu si tvrdit, že v moderních nízkoenergetických domech, zejména těch vybavených vzduchotechnikou tomu tak rozhodně není. V zimě se navíc svítí, tedy topí více, v létě se svítí, tedy topí méně (zase je možná nutné vyrobené teplo vyklimatizovat ven).
Facit: stejně si myslím, že na těch úsporných zářivkách něco je. Svět ale nespasí, stejně jako moji duši nespasí, když je budu mít všude. Takže se obávám, že moje domácnost bude pořád jen smíšená, tedy dokud mě někdo nepřesvědčí jinak. A to se hned tak někomu nepodaří...

ZDROJ:Pavel Koběrský