Problémy s alkoholem

O biolihu vedl Ekonom rozhovor s Vojtěchem Slówikem v č. 3/2008.

Přimíchávání alkoholu do benzinu je příkladovou ukázkou toho, jak se státní zásahy zamotávají samy do sebe a přivolávají další, nečekané problémy.
Podle magazínu Economist (8. 12. 2007) pohltila subvencovaná výroba alkoholu pro auta v USA celou třetinu americké produkce kukuřice. Naplnění jedné nádrže auta alkoholem znamená, že ze světa zmizí kukuřice, jež by živila jednu osobu po celý rok. Na produkci alkoholu jde nyní 30 milionů tun kukuřice, přičemž toto množství obnáší polovinu úbytku světových zásob obilovin. Výroba pohonných hmot z obilovin tedy určitě zvedá jejich cenu. To sice není takový problém v Americe, kde byly potraviny vždy levné, dopadá to ale na městské obyvatelstvo v chudších zemích.
Efekt omezení emisí oxidu uhličitého nebo úspory ropy je přitom sporný, samotný proces výroby alkoholu z kukuřice je energeticky náročný. Dovozu levnějšího a "ekologičtějšího" alkoholu z cukrové třtiny z Brazílie do USA brání cla - další to vládní zásah, zcela v rozporu s proklamovanou "svobodou obchodu".
V České republice již platí zákony o povinném přimíchávání alkoholu do benzinu. Sám o sobě je takový zákon kuriózní právě tak jak absurdní. Nutí totiž spotřebitele konzumovat něco, co by si jinak nekoupili. Čekají nás snad další zákony tohoto typu, jako že (třeba) každý občan by musel denně koupit dva rohlíky k snídani (podpora zemědělců) nebo jedno pivo k večeři (podpora hospod, pivovarů)?
Kdyby bylo přimíchávání alkoholu do benzinu užitečné, firmy vyrábějící pohonné hmoty by k němu přistoupily samy. Pokud by byl alkohol levnější než benzin, byl by prodej směsi velice ziskový a nemusel by pak na to existovat zákon, podobně jako není zákon, který by přikazoval kupovat rohlíky nebo pivo.
Situace je ale zřejmě opačná, přídavek alkoholu benzin prodraží. Stát, který by měl pečovat o blaho občanů, kuriózně úmyslně způsobuje zdražení benzinu. Jedná se zřejmě o další případ selhání státu, který je ve vleku lobbistických skupin a úředníků, kteří si myslí, že vědí, jak zařídit lidské blaho.

René Hladík
UJEP Ústí nad Labem

Vojtěch Slówik vyčítá ministru životního prostředí Martinu Bursíkovi, že prosadil daňové zvýhodnění pro stlačený zemní plyn v dopravě, zatímco biopalivům prý takovou výhodu upírá.
Rád bych v této souvislosti připomněl, že to byl právě Martin Bursík, kdo prosadil nulovou spotřební daň na stoprocentní biopaliva. Bohužel se později ukázalo, že takové zvýhodnění odporuje evropské směrnici, a že zvýhodnění vysokoprocentních směsí biopaliv vyžaduje nejprve notifikaci příslušného národního programu. Ten na základě rozhodnutí vlády vzniká na Ministerstvu zemědělství a je prakticky hotov. Po schválení bude odeslán k notifikaci Evropské komisi a teprve poté vláda může zavést úlevu na spotřební dani i pro vysokoprocentní biopaliva.
Za zmínku stojí i to, že současná biosložka, přimíchávaná běžně do nafty a benzinu - tedy MEŘO a biolíh - je již dnes od spotřební daně osvobozena.

Jakub Kašpar
tiskový mluvčí MŽP