Až dojdou zásoby ropy

Experti dnes odhadují, že již v relativně blízké době (v roce 2030) klesnou zásoby ropy - základní suroviny pro výrobu nafty a benzínu - na hranici asi 8,5 % celkového dnešního množství. V letech 2050 - 2100 pak budou vytěžena všechna dnes známá ložiska ropy.

Poněkud lépe jsme na tom se světovými zásobami uhlí. Ty jsou odhadovány na 1 000 miliard tun a měly by lidstvu vystačit po několik dalších staletí, pokud ovšem zůstane jeho spotřeba na současné úrovni. To se však nedá předpokládat vzhledem k tomu, že uhlí bude muset v řadě odvětví nahradit ropu a jeho spotřeba prudce stoupne. Nic příjemného nečeká obory, závislé na zdrojích zemního plynu. Ty postačují podle posledních odhadů na zhruba 100 let.

Ropná řeka míří do Číny
Čínská spotřeba ropy je dnes už tak vysoká, že by ji nebyl schopen uspokojit ani ropovod, který by ji spojil přímo se Saudskou Arábií. USA a Japonsko, první a druhý z největších světových odběratelů, jsou v pohotovosti, protože čím víc energie Čína spotřebuje, tím méně jí zbude pro ně. Ostatní velcí spotřebitelé usilují o upevňování svých vztahů s dodavateli ropy. Analytici ropných firem se patrně právem domnívají, že se dodávky ropy brzy stanou závažným faktorem národní bezpečnosti jednotlivých států.
Čína, která do roku 1992 ropu ještě sama vyvážela, se od roku 1993 stala jejím dovozcem. Měřeno mírou růstu spotřeby, která je sama o sobě šestinásobkem globálního průměru, je dnešní Čína druhým největším "konzumentem", druhým největším dovozcem a třetím největším spotřebitelem ropy na světě (s průměrnou denní spotřebou 19,7 milionů barelů ropy v roce 2002).

Závislost společnosti na ropě
Komerční výroba potravin je přímo závislá na ropě. Většina pesticidů je získávána z nafty, a veškerá průmyslová hnojiva spočívají na čpavku. Na ropě postavené zemědělství je primárně odpovědné za explozi světové populace z 1 miliardy v polovině 19. století na 6,3 miliardy lidí v současnosti. Ropa v zemědělství umožnila nasazení techniky: traktorů, potravinových skladovacích systémů, mrazících hal a distribučních systémů (například nákladních aut)… Levná ropa je nezbytná k vytváření a udržování impozantní infrastruktury, zajišťující dodávky pitné vody. Ropa je převážně odpovědna za pokroky v medicíně, jichž bylo dosaženo za posledních 150 let. Zemní olej zas umožnil hromadnou výrobu farmaceutických drog a rozvoj infrastruktury zdravotní péče jako nemocnic, sanitek, silnic, atd.
 
Konec ropy, konec lidstva?
Nepříznivé důsledky vyvrcholení těžby ropy se projeví podle zcela reálných, avšak katastrofických předpovědí, jako celosvětová katastrofa. Jednoduše řečeno: můžeme očekávat válku, smrt hladem, ekonomický kolaps a možná dokonce i zánik homo sapiens. Toto vše je známé jako „vymírání po ropě“. Je to termín dokonale popisující noční můru, číhající na prahu před našimi dveřmi. Co se myslí tím „vymíráním“? Odhaduje se, že v období po ropném krachu se světová populace smrští na pouhých 500 milionů lidí. (Současný počet pozemského obyvatelstva: 6 miliard…) To je více než 90% současné populace. Jak by mohlo zahynout tolik lidi? Tyto odhady sestavili biologové, kteří studovali, co se stane s určitým živočišným druhem, který překročí únosnou kapacitu svého životního prostředí v tom či onom životodárném aspektu. Černé prognózy tak hovoří o tom, že ropný krach přežije pouhých 10% obyvatel naší planety.
S podobně černou předpovědí přichází Dr. David Goodstein, zástupce rektora Cal Tech University v USA. “Klesající dostupnost fosilních paliv může uvrhnout svět do globálních konfliktů mezi národy, bojujícími o ukořistění svého kusu zmenšujícího se koláče. Veškerá úsilí dostatečně rychle produkovat, distribuovat a používat alternativní paliva, aby bylo možné vyplnit mezeru mezi klesajícími dodávkami a rostoucí poptávce po ropě, selžou. Prudká inflace a celosvětová deprese neponechá miliardám lidí jinou možnost, než pro teplo, vaření a primitivní průmysl spalovat v obrovských množstvích uhlí. To povede k výraznému zhoršení skleníkového efektu, jehož vlivem se zemské podnebí nakonec odkloní do nového, životu nepřátelského stavu.
 
Máme nějakou naději?
Odpověď zní, ano. Katastrofické scénáře, které jme popsali na předešlých řádcích totiž kalkulují pouze se známými a ověřenými zásobami ropy. Neberou už však v úvahu nové geologické průzkumy a dosud neotevřená, ale už objevená ložiska.
Například v oblasti Kaspického jezera, bylo objeveno jedno z největších současných ropných polí, tzv. Kašaganské. Patří Kazachstánu, který se tak může stát novým ropným gigantem. Nadějná jsou i ložiska africká, zejména v oblasti Kamerunu, Čadu a Angoly. V současnosti se na první místo v těžbě ropy dostává Rusko se svými tradičními západosibiřskými ložisky. Zaostalá technická zařízení jsou renovována a stavějí se další ropovody, takže se mnohde těžba v blízké budoucnosti zvýší. Na mnoha místech světa se těží ropa z pevninského šelfu, části pevniny pod mořskou hladinou do hloubek kolem 200 m. Průzkum však řadu let pokračuje stále hlouběji do moře, za hranici šelfu až na pevninský svah. V posledním roce tak bylo v Mexickém zálivu, v hloubce 2 km pod hladinou a 5 km pod mořským dnem,  objeveno skutečně gigantické ropné pole. Údaj o předpokládaných zásobách skutečně vyráží dech, jde o miliardy barelů.

Prameny:
[http://www.lifeaftertheoilcrash.net/]
www.petrol.cz
Enyklopedie ZEMĚ, Euromedia Group-Knižní klub 2004
David Goodstein: The End of the Age of Oil, Norton, USA 2004

Čím nahradit ropu?
Náhradní zdroje surovin, ze kterých lze ropu získávat, i když s vyššími náklady, je celá řada. Jako příklad si uveďme tři možnosti. První z nich jsou tzv. černé písky, jejichž obrovská ložiska jsou například u řeky Athabasca v kanadské provincii Alberta. Písky jsou černé proto, že obsahují pevné součásti po vytěkání ropy, v podstatě asfalt či dehet. Získávání ropy z takové suroviny je jistě složitější a dražší, avšak následující údaj skutečně může vyrazit dech: Je zde tolik dehtu, kolik odpovídá ekvivalentu 174 miliard barelů ropy. Srovnáme-li toto číslo se zásobami jednotlivých zemí, dostane se Kanada na druhé místo hned za Saúdskou Arábii!
Dalším zdrojem mohou být tzv. bituminózní břidlice, někdy zvané i „olejnaté břidlice“. Jsou to jílové usazeniny, obsahující velké množství organického materiálu, kerogenu. Ropné produkty se z nich dají získat destilací. Těží se v Estonsku, Německu, Brazílii, Skotsku i Rusku. V celosvětových zásobách to znamená 2,9 trilionů barelů ropného ekvivalentu. Pro zajímavost, je to dvakrát víc, než jsou ověřené zásoby ropy na světě. Využití bituminózních břidlic je zcela reálné, např. dnes se v Estonsku 90 % tepelné energie získává právě z tohoto zdroje.
V neposlední řadě se dnes nadějně hovoří i o uhlohydrátech, jejichž využití je zatím ve stadiu experimentů. Jsou to pevné hydratované uhlovodíky, zvané též pevné uhlohydráty. Převládá v nich metan. Vyskytují se téměř výhradně pod mořským dnem, v hloubkách několika set metrů a na povrchu jsou nestabilní. Proto je jejich těžba a doprava obtížná. I tak se předpokládá jejich dalekosáhlé využití a seriózní výpočty tvrdí, že by jejich zásoby stačily zásobovat celý svět náhražkou ropy na 100 let. Zdá se to neuvěřitelné? Zatím ano, ale kdo ví, jak tomu bude za pár let.

ZDROJ:www.21.stoleti.cz