Kolem suši se točí globální politika

Suši bez nadsázky dobývá svět. Tento tradiční japonský pokrm se nyní nabízí ve více než 20 tisících restauracích po celém světě. Rychlá expanze suši však přináší i problémy globálního rozměru.

Na jedné straně se stává možná nejlepším nástrojem japonské diplomacie. Tím, že proniká na jídelníčky lidí jako symbol zdravé stravy - od Spojených států přes Británii, Franci až třeba po Izrael a Indii. Zároveň však Japonsko (ale i jiné země) musí čelit stále silnější kritice, že kvůli tomuto pokrmu se ničí populace tuňáků.

V Tokiu od včerejška jedná Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantském oceáně. Řeší, jak dosáhnout cíle stanoveného před dvěma lety: snížit lov tuňáků (druh Thunnus thynnus) ve východním Atlantiku do roku 2010 o pětinu, tedy na 25 tisíc tun.

Podle zprávy vydané loni v Paříži jsou hlavními viníky za snižování stavů těchto ryb Japonsko, Francie, Itálie a Španělsko. Například Italové v roce 2006 ulovili o 7500 tun tuňáků více než měli dovoleno a Japonci o 3500 tun. Kvóty často zůstávají pouze na papíře.

Lodě Evropské unie

Evropská unie proto tento týden oznámila, že zahajuje rozsáhlou kontrolu lovu tuňáků ve Středozemním moři. Letos ho bude křižovat skoro 50 velkých a menších kontrolních plavidel, kterým bude ze vzduchu pomáhat 16 průzkumných letadel. Padesátka inspektorů pak bude prohledávat lodě, které již budou kotvit v přístavech.

Podle zprávy Světového fondu na ochranu přírody (WWF) z tohoto měsíce se rybářské flotily středomořských států neustále zvětšují. Země jako Turecko, Libye, Tunisko a Chorvatsko tuňáky také loví, ale nejsou členy Evropské unie, a tudíž na ně lze hůře vyvíjet tlak.

Kdyby jim šlo o "udržitelný" lov, tvrdí WWF, muselo by třeba Turecko vyřadit z provozu až 97 procent rybářských plavidel, Libye 78, Francie 72 a Itálie 67 procent.

Byť to na první pohled nemusí být zjevné, není pochyb, že úspěšné šíření suši restaurací ve světě pomáhá Japonsku vylepšovat jeho image. Tokio o to určitě stojí. Prezentace vlastní kultury, včetně stravování, patří k tradičním diplomatickým zbraním. Japonsko, které kvůli své vojenské expanzi v první polovině 20. století nemá například v jihovýchodní Asii mnoho spojenců, hledá cesty, jak svůj obraz ve světě zlepšit.

V tomto kontextu lze částečně chápat summit, který začne v Tokiu dnes - Mezinárodní fórum japonských restaurací. Byl svolán kvůli přibývajícím zprávám, že kvalita suši v zahraničí je často špatná, což poškozuje jeho pověst.

"Japonci jedí rádi syrovou rybu, která je co nejvíce čerstvá," řekl britskému deníku The Daily Telegraph Jas Tagaja, šéf Organizace na propagaci japonských restaurací v zahraničí, jež summit pořádá. "Ale když se suši servíruje v Evropě, ryba je nejdříve zmrazena a pak zase rozmrazena a tím má úplně jinou chuť. Teplota rýže, jež se při suši používá v Evropě, je také nižší než pět stupňů. Podle japonských zvyklostí je příliš studená."

Tak se dělá suši

Na summitu proto bude představena kniha, která přesně popisuje, jak se suši připravuje. Tu pak dostanou restaurace po celém světě.

Globální úspěch suši může Japonsko těšit, zájem o něj se však obrací i proti němu. Japonci zkonzumují ročně 450 tisíc tun tuňáků, nejvíc na světě. Japonsko ale získává rybí maso stále obtížněji. Jedním z důvodů je údajně to, že již není tak dominantní ekonomikou. Jak píše deník The Times: "Nejlepší tuňák proto nekončí v regálech se suši v obchodech v Tokiu, ale v Šanghaji a New Yorku."