Jednou týdně nechte auta doma

Středoamerický Honduras je mezi zahraničními turisty pověstný zcela nedýchatelnými ulicemi v dopravních zácpách. Proto zřejmě zašel nejdál v celosvětových administrativních zákazech, které si kladou za cíl snížit objem škodlivých emisí skleníkových plynů.

Tamní úřady zakázaly lidem jednou týdně jízdu autem. Vedle omezení smogu argumentují zastánci nové vyhlášky také tím, že se ušetří energie.

Podle odhadů tak nevyjede v den zákazu 60 tisíc aut. Úspory energie by mohly činit v přepočtu 1,2 miliardy korun.

Řidiči jsou ale nespokojeni, odmítají se vzdát pohodlí.

Bez příkazů to nejde

Starosta hlavního města Tegucigalpy je podpořil, podle agentury AP slíbil právní pomoc všem řidičům, kteří se postaví na odpor a odmítnou platit pokutu - v přepočtu asi 560 korun.

Prezident Manuel Zelaya naopak prohlásil, že do úřadu pojede jen na motocyklu. "Měli bychom se jednou týdně v zájmu životního prostředí uskrovnit a nejet autem, není to tak velká oběť," prohlásil. Čistší prostředí by podle něj přitáhlo i více turistů: z toho by profitovala i ekonomika země.

Každý má přitom v živé paměti nepřehledný dopravní chaos, který v období sucha vyvolá uzavření některého ze čtyř letišť v hlavním městě - kvůli neúnosnému překročení limitů emisí.

Honduras disponuje podle expertů poměrně propracovanými zákony proti znečišťování ovzduší. Jejich dodržování ale značně pokulhávalo.

V tom není Střední Amerika nijak ojedinělá.

Evropskou obdobu razantního zákazu si vyzkoušela třeba Francie. Bývalá ministryně životního prostředí za socialisty Dominique Voynetová přišla před lety s nápadem, podle kterého nesměla v období smogu do pařížských ulic sudá či lichá čísla, podle dnů.

Francouzi se cítili zákazem omezeni, ocenili ale lepší ovzduší v ulicích. Zákaz postihl v Paříži a okolí každého třetího řidiče - přes milion automobilistů. Jako alternativu nabízela vláda veřejnou dopravu zdarma.

Doprava se omezila asi o pětinu. Jako řešení smogových situací to fungovalo. Jinak ale sázejí světové metropole spíše na mýtné v centru města. Nápad se ujal v Londýně či ve Stockholmu, inspirovat se jím chtěl i New York.

Jeho starosta Michael Bloomberg plánoval mýtné ve výši osmi dolarů pro všechna auta, která přes týden pojedou do nejrušnější části Manhattanu. Omezení provozu mělo platit od šesti ráno do šesti večer, od nejjižnějšího výběžku po 60. ulici.

Také newyorští řidiči se nehodlali s nápadem smířit. Projekt má mnoho odpůrců, především zákonodárců z okrsků mimo Manhattan. A začátkem tohoto týdne parlament státu New York Bloomberfův plán zamítl.

Londýn vsadil na mýtné

Newyorčany nepřesvědčily ani dobré zkušenosti z Londýna. Zóna mýtného se tam postupně rozšířila o další čtvrti v centru, jako je Kensington nebo Chelsea. Za vjezd do centra se platí osm liber.

Levicový starosta "Rudý" Ken Livingston prosadil zákaz přes odpor mnohých usedlíků: podle průzkumů jej odmítalo 63 procent dotázaných.

Po počátečních rozpacích přibývá stoupenců mýtného - s tím, jak ubylo provozu v ulicích. Livingston se přitom brzy bude moci přesvědčit, jak si u lidí stojí: počátkem května bude usilovat o znovuzvolení.