Armáda obklíčila ekology na stromech

"Tak přece někdo prošel. Musíte nám říct kudy - pošleme tou cestou naše lidi," řekl reportérům Hospodářských novin na uvítanou Jiří Tutter, výkonný ředitel české pobočky Greenpeace.

Energický čtyřicátník spolu s dalšími dvaceti aktivisty od pondělí táboří nedaleko Míšova, na místě, kde by měl být postaven americký radar.

Kótu 718, kde rozbili stany, včera navečer obšancovala vojenská policie: natáhla kolem ní výstražnou pásku a začala zde hlídkovat. Uvnitř ohraničeného kruhu tak zůstali jen demonstranti, kteří mají stanoviště na plošinách připevněných v korunách stromů.

Bažinou a za vývrat

Ti, kteří na kótu přijeli protestovat proti stavbě radaru a při příjezdu vojenské policie byli na zemi, mají být podle informací demonstrantů uzavřeni do dalšího, širšího kruhu obmotaného varovnou páskou.

Ještě včera po poledni přitom situace vypadala klidně: pouze přístupové cesty ke kótě 718 blokovaly hlídky vojenské policie, které v pondělí na místě nebyly.

Kdo se jim včera pokusil proklouznout, mohl počítat s broděním mělkou lesní bažinou nebo schováváním za obřím vývratem smrku, jakmile se na obzoru zjevilo hlídkové auto s muži v uniformách.

I díky tomu, že se celé úterý topilo ve vytrvalém dešti, zaznamenala policie jenom několik pokusů o proniknutí k brdskému ležení Greenpeace.

Déšť nebyl ničím radostným ani pro tábořící ekology: ve stanu, který je pro ně polní kuchyní i společenskou místností, se postupně sešli všichni.

Benzin místo slunce

Krátce po poledni si osazenstvo kóty, déšť nedéšť, ještě užívá tábornickou idylku: na propanbutanovém vařiči bublá směs čočky a zeleniny, na bidle schne oblečení, vedle hromady misek visí tibetská vlajka. O tom, že před několika hodinami ve Lhase padly první rozsudky kvůli nedávným demonstracím, na nejslavnější kótě v Česku vědí.

"Máme docela rychlé připojení, laptop napájíme solárním panelem," říká mluvčí Greenpeace Lenka Boráková.

Celodenní deštivá clona ale ekologické zařízení vyřadila z provozu, a tak ho zastupuje benzinový generátor schovaný spolu s laptopem pod umělohmotnou celtou.

Aktivista, kterého všichni oslovují Fred, zrovna zuřivě ťuká do klávesnice a odpovídá na otázky novinářů, kteří přes hlídky vojenské policie neprošli.

Ekologové s médii komunikují téměř bez přestání. Protest v jednadvacátém století se bez tiskového mluvčího na mobilu a fotek průběžně přidávaných na web zřejmě neobejde.

Jak je sundat

Večernímu zásahu vojenské policie předcházel mnohahodinový klid. "Jenom sem přišli, zeptali se, zda nechceme odejít a my jsme řekli, že ne," popisuje Boráková.

Na radikálnější kroky se armáda podle dosavadních vyjádření zatím nechystá. Není koneckonců jasné, jak by demonstranty z jejich hnízd ve větvích odstraňovala. A právě na to Greenpeace spoléhá. "Umístění ve výšce je velmi účinná metoda. Nemají na ně jak dosáhnout," říká spokojeně Tutter.

Jeden z mužů ve větvích, Janek Rovenský, o příští hodiny nemá strach. "Už nám sem ani nezatéká," haleká z koruny stromu. Na plošině má pytel jídla a zásoby vody.

Plány tak armáda komplikuje hlavně těm, kteří se k protestu teprve chtěli přidat: hlídky důsledně zastavují všechny civilisty, kteří pronikli na území vojenského újezdu, legitimují je a posílají pryč.

Končí nejspíš i možnost zúčastnit se fotoblokády: tedy poslat svoji fotografii do základny Greenpeace v Míšově k vytištění, zalaminování a zavěšení na šňůru mezi stromy na kótě. Propašovat fotky na místo už asi nebude možné.