Aféra století? Ne, jen rychlé řešení

Článek "Vláda si koleduje o aféru století" (HN, 10. června) zcela opomíjí zásadní fakta z problematiky odstraňování starých ekologických zátěží. Každé hospodářsko-politické rozhodnutí přináší své náklady a výnosy. Právě o těchto výnosech komentář mlčí.

Mezi výnosy patří i zabránění dalších nákladů, které by státu nastaly, pokud by zvolené řešení nebylo vybráno. Tím mohou být prohrané arbitráže se společnostmi, kterým stát při privatizaci státních podniků slíbil odstranění škod z období socialismu do roku 2015.

Ačkoliv se za ministra Kalouska České republice v arbitrážích relativně daří, výsledky případných sporů kvůli nedodrženým závazkům státu vypadají spíše pesimisticky. Především je nutno připomenout, že problém ekologických zátěží by nemusela tato vláda řešit tak razantním způsobem, pokud by v minulosti jeho problém neprobíhal hlemýždím tempem, jak správně poznamenal pan redaktor Leschtina. Za ministra Sobotky byl dokonce celý proces na více než dva roky přerušen.

Mimořádná situace si proto žádá mimořádné řešení, jakým je jedna veřejná zakázka.

Stokrát omílaný argument zvýšeného rizika korupce nestojí na racionálním základě.

Jedna velká zakázka za sto miliard je pod obrovským veřejným dohledem, jak ostatně média v současnosti dokazují, zatímco tisíců drobných zakázek v řádu desetimilionů by si nikdo ani nevšimnul.

Těžko radit mnohonásobné zvětšení příslušného odboru na ministerstvu financí, když si za měsíc přečteme pichlavý komentář o tom, kolik stát utrácí za platy úředníků, a jak by měl v této oblasti šetřit. Zvláště pokud se k tomu vláda zavázala v programovém prohlášení.

Ruku na srdce, věří pan redaktor, že lze uhlídat desítky či stovky úředníků při tisících zakázek spíše, než několik zaměstnanců při jedné obří zakázce? Opravdu se domnívá po mnoha špatných zkušenostech, že je to lepší řešení?

V komentáři se dále uvádí, že by se "stavební molochy" mohly "spiknout", a cenu zakázky tak zvýšit.

Domníváme se, že při rozdělení zakázky na několik menších by se tyto "molochy" naopak mohly domluvit mnohem snáze a rozdělit se o ně velmi jednoduše.

Další argument zapojení silných nadnárodních skupin do soutěže, které by při malých zakázkách neměly zájem, uvádí sám pan redaktor.

Ocitli jsme se v situaci "pasti", kdy je třeba hledat rychlá řešení. Každé z nich má své pro a proti, ale je třeba se na ně dívat objektivně a neuvádět pouze argumenty "proti".

Pouze tak udržíme diskusi o závažném tématu odstraňování ekologických zátěží z dob socialismu v seriózní rovině.

Autor je 1. náměstkem ministra financí