Tučňáci doplácejí na znečištění oceánů
Zástupy tučňáků řídnou. "O řadě tučňáků jsme si mysleli, že by měli být v
bezpečí, protože nežijí příliš blízko člověku. Ale není to pravda," varuje nová
studie bioložky Washingtonské univerzity P. Dee Boersmaové. Autorka podrobně
zpracovala problémy tučňáků po celém světě i v nejodlehlejších lokalitách a
spojila pokles jejich populace s celkovým stavem jižních oceánů.
Zástupy tučňáků řídnou. "O řadě tučňáků jsme si mysleli, že by měli být v bezpečí, protože nežijí příliš blízko člověku. Ale není to pravda," varuje nová studie bioložky Washingtonské univerzity P. Dee Boersmaové. Autorka podrobně zpracovala problémy tučňáků po celém světě i v nejodlehlejších lokalitách a spojila pokles jejich populace s celkovým stavem jižních oceánů.
Tučňáci by podle vědkyně mohli být něčím na způsob důlních kanárků ve smokingu, kteří umírají kvůli kombinaci takových faktorů, jako je globální oteplování, znečišťování oceánu ropou, rybolov vyčerpávající zásoby ryb, turistika a průmyslový rozvoj.
"V současnosti vidíme dopady (člověkem způsobeného globálního oteplování a znečištění) na nejodlehlejších místech světa," říká Boersmaová, jejíž studie vyjde v červencovém čísle časopisu Bioscience.
Vědci uvádějí, že existuje 16 až 19 druhů tučňáků. Nějaký druh potíží má zhruba desítka z nich, píše ve studii Boersmaová. A jen hrstka, například tučňák patagonský (Aptenodytes patagonicus), který žije na ostrovech severně od Antarktidy, co do počtu kusů přibývá.
Mezinárodní svaz pro ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN) uvádí tři druhy tučňáků jako ohrožené, sedm druhů je v kolonce "vysoké riziko vyhubení ve volné přírodě" a dva další druhy jsou podle IUCN na pokraji vyhubení.
Největší kolonie tučňáků v Patagonii je v Punta Tumbo v Argentině. Počet hnízdících párů tu ale klesl ze zhruba 400.000 v 60. letech minulého století na asi 200.000 v říjnu 2006, uvádí Boersmaová. Během posledního století se v Africe snížil počet tučňáků brýlových (Spheniscus demersus) z 1,5 milionu hnízdících párů na 63.000.
Pokles počtu tučňáků nezpůsobuje jeden faktor, ale několik dohromady. Pro ledumilné tučňáky kroužkové (Pygoscelis adeliae) představuje problém globální oteplování v západní Antarktidě, kvůli kterému se jim hůř hledá potrava. Tučňáci žijící na ostrovech Galapágy se potýkají s klimatickým jevem El Niňo - teplejší voda je nutí putovat za potravou na delší vzdálenosti. Ropné skvrny pravidelně znečišťují vodu u pobřeží Uruguaye, Argentiny a Brazílie, kde tučňáci žijí.
Problémy se mohou místo od místa lišit, ale celkový obrázek dává jasný vzkaz. A nejde přitom jen o osud tučňáků. "To, co se děje tučňákům, může za několik dalších let potkat mnoho dalších živočišných druhů a možná i člověka," říká dlouholetá odbornice na tučňáky, bioložka Susie Ellisová.
Sdílet článek na sociálních sítích
