Levný proud by se mi jako občanovi líbil

Akcie energetické společnosti ČEZ představují pro ziskuchtivé investory na pražské burze jedinou jistotu. Zatímco ostatní tituly oslabují, ČEZ roste. Jistotou jsou jeho akcie i pro šéfa firmy Martina Romana, který na prodeji části svého manažerského balíku jen letos vydělal osmdesát milionů korun.

Roman má ovšem ještě jednu jistotu: čeká ho hektické léto a ještě hektičtější podzim. ČEZ letos bojuje na několika frontách. Prosazuje stavbu nových jaderných bloků, plynových elektráren či větrníků, bojuje za změnu ekologických limitů ve svých Severočeských dolech, pře se o kontrakt na dodávky uhlí s Mosteckou uhelnou společností, chystá si půdu pro další nákupy firem v zahraničí. Třeba v Turecku, odkud se Roman vrátil začátkem tohoto týdne.


HN: Byl jste v Turecku na dovolené?

Ne, tam jsem na dovolené byl loni v září. Teď to dovolená nebyla.


HN: ČEZ před měsícem v Turecku koupil spolu s místní kapitálovou skupinou Akkök distribuční firmu Sedas. To jste byl obhlížet nový podnik, nebo tam hledáte další koupi?

Turecko je pro energetiky zaslíbená země. Má největší potenciál ekonomického růstu v Evropě, žije tam 53 procent lidí mladších než 30 let, dramaticky tam roste spotřeba elektřiny. Navíc tam běží privatizace distribučních společností. Zaměřit se na Turecko bylo správné.


HN: Pro koupi Sedas jste se tam ale museli spojit s vlivnou místní rodinou Dincköků. V Bulharsku či v Rumunsku jste firmy kupovali sami. V Turecku to bez domácích mocných klanů nejde?

Turecko je typická země, kde potřebujete mít lokálního partnera. Všechny velké obchodní řetězce, všichni výrobci tam mají společné podniky napůl s místními podnikateli. V Turecku je asi třicet rodinných klanů, které mají mimořádnou moc, s tím se prostě musí počítat.


HN: Snažíte se získat další partnery?

My jsme si partnera už vybrali ve skupině Akkök, to je firma s tradicí delší než 50 let, jasně profilovaná na trhu, seriozní. Než bychom si hledali další partnery, spíš sedíme s nimi a spřádáme plány, co bychom ještě na tamním trhu mohli dosáhnout.


HN: Takže do Turecka půjde ještě víc peněz z ČEZ?

Na naši první tureckou akvizici jde celkem 600 milionů dolarů. My platíme polovinu z té sumy, to je v přepočtu asi 4,5 miliardy korun.

HN: To pro vás není ohromující částka, to vyděláte tak za měsíc...

Není to přesné, ale v hrubém asi ano. V Turecku máme další záměry. Pokud dodrží turecká vláda svou strategii, tak tam budou na prodej další distribuční firmy, my budeme mít zájem se tam účastnit dalších privatizací. Získat pětinu tureckého trhu, jak umožňují jejich antimonopolní limity, to by byl fantastický úspěch.


HN: Zajímají vás tam i elektrárny?

Turecko potřebuje zdvojnásobit kapacitu ve výrobě elektřiny, to vnímáme jako velkou příležitost. Akkök tam má rozpracovanou řadu projektů primárně ve vodních elektrárnách. Bavíme se o dalších projektech, o vodních i plynových elektrárnách. V běhu je tam i tendr na výstavbu jaderné elektrárny, nabídka by se měla podávat v září. Uvažujeme o tom.


HN: ČEZ chce stavět nové bloky jaderné elektrárny Temelín, uvažuje o rozšíření Dukovan, o Turecku, Slovensku, Rumunsku. Kolik jaderných bloků je ČEZ vůbec schopen stavět?

Nás jádro velmi zajímá. Nejdál jsme s ním v rumunské Černé Vodě (mají se tu stavět dva jaderné bloky, ČEZ má 15procentní podíl v šestičlenném konsorciu investorů - pozn. red.), ale tam je teď projekt pozastaven, protože vláda se rozhodla snížit podíly soukromých firem. Čekáme na další vývoj. Na Slovensko se díváme pozorně, ale zatím jde o monitoring, podobně jako v dalších zemích.

Nelitujeme žádné zahraniční akvizice


HN: Letos jste nakupovali v Turecku, před rokem jste koupili elektrárnu a uhelný důl v Gacku v Bosně. Společný projekt s bosenským státem tam ale vázne, proč?

Zrovna v tomto týdnu jsem o tom jednal s premiérem republiky Bosna, byli jsme ujišťování o jejich zájmu pokračovat. V každé zahraniční akvizici máte problémy. Když si někdo myslí, že koupí elektrárnu na Balkáně, a pak už mu budou chodit jenom reporty, kolik tam vydělal, to se plete. S každou akvizicí je spojen nějaký problém a přesto se vyplatí do těch akvizic jít. Gacko je nejsložitější projekt, který jsme kdy dělali, jsou tu pohromadě všechny možné komplikace. Já bych byl taky raději, kdyby byla aktiva do společného podniku vložená a my už kolíkovali místo na novou elektrárnu, ale takhle to prostě v obchodě chodí.


HN: Potíže ale máte i v Bulharsku, tam vaše plány zase omezuje regulace ceny elektřiny. Vy tam dokonce vedete se státem soudní spory...

Vedeme, ale v Bulharsku neexistuje proti rozhodnutí regulačního úřadu jiný opravný prostředek než soudní žaloba. Takže jsme sice v soudní při se státem, ale to jen proto, že jiný postup není možný.


HN: Jaké peníze máte v Bulharsku ve hře v těchto sporech?

Rozhodně to nejsou částky, které v zisku ČEZ hrají roli před desetinnou čárkou.


HN: Jednoduché pro vás není ani podnikat v Rumunsku, tam zase vymáháte po firmách velké dluhy za nezaplacenou elektřinu. Jak závažné jsou tyhle potíže?

Já myslím, že odpovídají stavu tamní ekonomiky. Jak je to dlouho? Pět let, co nám České dráhy dlužily víc peněz, než kolik dnes dluží rumunské dráhy naší firmě Oltenia v Rumunsku? A bylo krátkozraké od firmy E.ON, že v té době, kdy České dráhy nebyly schopny platit za elektřinu, tady kupoval Jihočeskou či Jihomoravskou energetiku?


HN: Vy máte elektrárny kromě Balkánu také v Polsku. Je Polsko stabilnější, méně problémový trh?

Polsko je déle v Evropské unii a má své právní prostředí s unií lépe zharmonizováno, jejich legislativa je bližší české než ta balkánská.


HN: Takže když jednotlivé země srovnáváte, dá se říci, která je pro investora nejvýhodnější?

To je jako řešit, jestli máte raději jahodové knedlíky nebo jazz. Každý trh je nějak specifický a nakonec můžete mít lepší návratnost investice tam, kde máte nižší vstupní náklady a větší problémy při rozjezdu. Kdybych měl znovu rozhodovat, všechny ty akvizice bych udělal znova.

Studie na jaderný blok, to není na dva týdny


HN: V Česku jste minulý týden podali žádost o schválení studie vlivů stavby nových jaderných bloků v Temelíně na životní prostředí, tak zvané studie EIA. Kdy podáte podobnou žádost na stavbu v Dukovanech?

My jsme k tomu byli vyzvání krajem Vysočina. Když jsme se pokoušeli prosadit výstavbu větrných elektráren v oblasti Dukovan, výsledkem byla výzva, abychom místo toho raději dostavěli dukovanskou jadernou elektrárnu. Ale připravit proces EIA, to není práce na 14 dní.


HN: Máte jasno v tom, kolik bloků a jak velkých v Dukovanech stavět?

Tam je spousta faktorů. Nechci předjímat, zaslouží si to analýzu, ale je to především o jednom novém bloku.


HN: Co je největší problém při schvalování jaderných elektráren? Ukládání vyhořelého paliva?

Čekám, že kolem toho se nejvíc budou točit argumenty odpůrců. Ale na druhou stranu - já si nedovedu představit, že zrovna toto by byl důvod pro zamítnutí EIA, protože při takovém přístupu by nestála jediná evropská elektrárna, většina zemí nemá trvalé úložiště vyhořelého paliva. Ale postavit trvalé úložiště je jednodušší než postavit jadernou elektrárnu. Třeba USA mají víc jaderných elektráren než celá Evropa dohromady a mají tam jediné jaderné úložiště. Česká republika není nejvhodnějším místem pro stavbu takového úložiště. Ale věřte tomu, že takové úložiště bude jednou výborný byznys. Dovedu si představit, že třeba Rusko bude zemí, která se bude prát o to, aby je mohla pro Evropu provozovat. Nehledě na to, že technika a věda jdou tak rychle dopředu, že se brzy nebude v případě vyhořelého paliva mluvit o odpadu, ale o cenné surovině. Dnes využíváme palivo ze tří procent, brzy bude využitelné z 25 procent a vývoj půjde ještě dál.

Cena elektřiny? Vyloučit se nedá nic


HN: Naše noviny propočetly, že akcie ČEZ jsou jediné na pražské burze, které od roku 2006 posílily. Ostatní tituly od té doby ztratily na hodnotě, ty vaše podražily o 70 procent. Máte pro to vysvětlení?

Odpovědí je vývoj naší ziskovosti. Ostatní firmy neměly takový vývoj zisku jako my.


HN: Za své zisky vděčí ČEZ hlavně růstu cen elektřiny...

Jistě, růst ceny zisku pomáhá, ale ČEZ vydělává taky proto, že se neustále zabýváme efektivitou, náklady. Na tom každoročně máme miliardy úspor. Třeba když jsme z pěti distribučních společností udělali jednu, na tom jsme konkrétně ušetřili sto milionů eur ročně. A deset procent našeho zisku dělají zahraniční akvizice.


HN: Myslíte, že půjde cena proudu nahoru ještě dlouho? Nejde o bublinu, která najednou praskne?

Jako občanovi by se mi to líbilo. Ale záleží na ceně ropy. Světová ekonomika je v boomu, otázka je, kam se ještě dostane. A teď, když mi řeknete, kolik bude stát ropa, řeknu vám, jak se bude vyvíjet cena elektřiny. Protože ta bude dál kopírovat ceny ropy a ceny emisních povolenek. Cenu elektřiny nestanoví ani pan Roman, ani pan Bernotat (šéf E.ON - pozn. red.). Cena elektřiny je čistě funkcí ceny ropy a ceny emisních povolenek. Když poroste ropa, poroste elektřina a nikdo s tím nic neudělá.


HN: Dokážete odhadnout vývoj za rok, za dva? Slibovali jste, že se růst zastaví, až české ceny dohoní ty německé, to už se na energetické burze stalo...

Jenomže na příští rok my teď prodáváme elektřinu zákazníkům průměrně v ceně 51,5 eura za megawatthodinu. V Německu se dnes totéž prodává za 90 eur - stejně jako na pražské burze.


HN: Ten rozdíl je daný tím, že když se loni rozbíhala pražská energetická burza, platily tu zpočátku regulované ceny. Obchodníci díky tomu nakoupili levněji, mohou levněji nabízet proud svým odběratelům a vaše distribuce se tomu přizpůsobuje. Neznamená to ale, že o to větší cenový šok pocítí zákazníci v roce 2010, až dopady regulace na burze pominou?

Vliv toho opatření je nesmírně pozitivní, naši spotřebitelé díky tomu ušetří v tomto a příštím roce spoustu peněz, řádově deset miliard korun. Ale jinak záleží na spoustě faktorů - ceně ropy, kurzu koruny. Na dnešním turbulentním trhu se nedá vyloučit nic.

Martin Roman

Osmatřicetiletý otec dvou dcer pochází z Ostravy z rodiny učitelky a důlního inženýra. Vystudoval práva v Praze, ve studiích pokračoval v Německu a Švýcarsku. Kariéru začínal jako zástupce německé potravinářské firmy Wolf, v pětadvaceti se jako jeden z nejmladších vrcholových manažerů v Česku stal krizovým šéfem v Jance Radotín. V době, kdy se zadlužená Škoda Plzeň ocitla na pokraji bankrotu a zachraňovat ji musel stát, byl jmenován ředitelem. Podnik vyvedl z krize a připravil k privatizaci. Od roku 2003 řídí ČEZ, je nejlépe placeným zaměstnancem v zemi. Kromě zhruba dvacetimilionového ročního platu mu totiž příjmy o další desítky milionů zvyšuje manažerská opce na akcie ČEZ.