Vaše odpadky, naše radost

Představte si Českou republiku jako jedno velké smetiště s početným hejnem kohoutů. Žárlivě střeží svá zájmová území a mlsně se rozhlížejí po sousedních. To je s trochou nadsázky způsob, jimž si chtějí upevnit své postavení v Česku firmy nakládající s odpady. Lidově řečeno "popeláři".
Bez ohledu na nevábný obsah kontejnerů je to podnikání jako každé jiné. Expandují jen ti nejsilnější, zpravidla se zahraničním kapitálem v zádech.
Trh s odpady v současnosti ovládá sedm klíčových hráčů. Českého vlastníka má pouze jediný. Jsou to Pražské služby, akciová společnost ovládaná hlavním městem.

Výnosné kontejnery
Generální ředitel Pražských služeb Patrik Roman ve výroční zprávě uvedl, že odvoz a recyklace odpadů loni společnosti vynesl zisk ve výši 96,3 milionu korun. Dalších 47,9 milionu korun vydělala Pražským službám spalovna odpadků v Malešicích. Dohromady je to bezmála 150 milionů korun, které firma dokázala za jediný rok doslova vydolovat z popelnic.
Pražské služby tvrdí, že jsou co do výše tržeb třetí největší společností v odpadovém hospodářství v Česku. Zjistit, na kolik si loni přišli jejich dva úspěšnější konkurenti, připomíná hledání příslovečné jehly v kupce sena. Všechny firmy z oboru sice o překot ujišťují, že právě ony jsou na českém trhu jedničkou, ale finanční ukazatele, jimiž by to doložily, úzkostlivě tají. Přehled o jejich hospodaření nemá ani Ministerstvo životního prostředí.

Tápající ministerstvo
"Firmám žádný zákon neukládá, aby nám posílaly výroční zprávy," říká Marie Vorlíčková z oddělení odpadů Ministerstva životního prostředí. Rameny krčí i mluvčí ministerstva Jakub Kašpar. "Zisk odpadových společností neznáme a nevíme ani, jaký mají obrat," uvedl. Za úspěch považuje už to, že ministerstvo začalo sestavovat databázi podnikatelů v tomto segmentu. Předběžně v ní eviduje 1600 firem. Jasno do tajemného byznysu překvapivě nevnesl ani Petr Měchura, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství. Asociace prý tržby svých členů nesleduje.
Sdílnější byl až Arnošt Kastner, generální ředitel společnosti A. S. A.: "My z odpadové branže se bavíme o trhu kolem dvaceti miliard korun za rok."
Kastner nepochybně ví, o čem mluví. Zmapovat trh mu uložila mateřská firma FCC ze Španělska. Jejím cílem je do roku 2010 skoupit na středoevropském trhu co nejvíce konkurentů. FCC má pro tyto účely připraveno 2,6 miliardy eur (to je přibližně takřka šest miliard korun).

Čtyři nevěsty
"Na českém trhu působí sedm klíčových firem, my máme zájem do pátého místa," uvedl Kastner. Do silné pětky s ročním obratem přes miliardu korun zahrnuje kromě vedoucí společnosti A. S. A. svého největšího konkurenta Mariuse Pedersena, vlastněného francouzskou společností Veolia, následovaného Pražskými službami. Je v ní také společnost SITA, rovněž v držení Francouzů, a hornorakouská AVE CZ.
Avizovaný záměr ovládnout některého z největších konkurentů je rozhodně novou strategií firem na tomto trhu. Až dosud polykali velcí hráči ty malé. Nyní velcí zatroubili k útoku na své rivaly.
Vedoucí firmy jsou privátní až na Pražské služby, kde má většinový podíl hlavní město. Přesto se však soukromému kapitálu podařilo ovládnout pouze polovinu českého trhu.
Kastner říká, že druhá část je dosud v držení veřejného sektoru, tedy měst a obcí. Ale poznat, kdo je kdo, je prakticky nemožné. Firmy i po převzetí zpravidla působí pod původními názvy někdejších komunálních nebo technických služeb.

Privátní jen polovina
Polovina nezprivatizovaného trhu znamená, že hlavní souboj o české popelnice teprve začne. O popelnice samotné tu samozřejmě nejde. Odpadové nádoby si každá firma dodá vlastní. Důležité je svozové území, hustota jeho obyvatel a společnosti, které na něm podnikají.
Obchodní řetězce, úřady, školy, nemocnice, to všechno jsou klíčoví zákazníci, o které mezi sebou firmy tvrdě soutěží. A. S. A. svému rivalovi Mariusi Pedersenovi dodnes nemůže zapomenout, že se mu podařilo ovládnout Technické služby Hradce Králové, zatímco sama byla ze soutěže vyřazena.
Zvlášť atraktivní sousto je nákup odpadové firmy, která má vlastní zpracovatelské kapacity na třídění a zpracování vyhozených věcí. Vůbec nejžádanější "nevěstou" je firma s vlastní skládkou. Jejich výstavba sice v Česku není zakázána, ale ani podporována, takže nové prakticky nevznikají.

Skládkování převažuje
Svaz měst a obcí ve Strategii nakládání s odpady v ČR uvádí, že v republice je celkem 162 skládek. Na nich končí 75 procent komunálního odpadu, kterého se vyprodukuje 4,1 milionu tun za rok. Zhruba deset procent putuje do spaloven. Zbytek, tedy asi patnáct procent, se daří materiálově využít jako druhotné suroviny. Pečlivějším tříděním by se však dalo takto zhodnotit až 36 procent odpadu.
Skládky jsou sice nevítaným sousedstvím českých sídel, pro obce, v jejichž katastru se nacházejí, však představují cenný zdroj do rozpočtu. Za každou tunu uloženého odpadu dostanou 400 korun. Ročně si tak přijdou na 1,64 miliardy korun.
Dalším zdrojem příjmů jsou poplatky od občanů za odpad. Jeho zákonem stanovená maximální výše představuje 500 korun na hlavu a rok, obce však tvrdí, že skutečné náklady na občana jsou 745 korun, takže doplácejí. Kdyby ale každý z nás zaplatil zmíněných 500 korun, přiteklo by do obecních pokladen dalších pět miliard korun. Nespokojené obce navrhují zvýšit sazbu až na 1200 korun na hlavu a rok.
Jsou stížnosti obcí oprávněné? Možná ve skutečnosti litují, že se ukvapeně zbavily podnikání, které jim mohlo přinášet zisk. Ani malá sídla totiž nemusejí prodávat svá odpadová hospodářství, když se sdruží do společného podniku. Třeba na Třebíčsku si svazek obcí založil společnou firmu ESKO-T, třídí a zpracovává odpad a provozuje skládku.
Vytříděný komunální odpad, tedy papír, sklo a PET lahve, se dá zpeněžit. S komunálním odpadem lze také topit a svítit, protože při spalování vzniká energie, a tu lze prodat.

Rozbitý monopol
Když v Česku do oboru po roce 1989 přišly první zahraniční společnosti, dobře věděly, do čeho se pouštějí. K jejich cti budiž řečeno, že rozbitím socialistického monopolu Technických služeb posunuly byznys o kus dál a přinesly do něj novou kulturu. I popeláři samotní už se chovají jinak. Nerámusí, a dokonce po sobě i uklidí. Stížnost je neklamným znamením, že by se zákazník mohl obrátit ke konkurenci.
Popelářští dělníci se dřív rekrutovali především z propuštěných vězňů. Dnes na jejich místa nastoupili hlavně Ukrajinci.
Nápravná zařízení však dodávají odpadovému hospodářství pracovní sílu i dnes. Delikventi s mírnějším trestem demontují elektrošrot z vysloužilých spotřebičů ve věznici v Kuřimi u Brna. Pracoviště provozuje společný podnik brněnských odpadových služeb SAKO ovládaných městem a firmy A. S. A.
Na podnikání s odpadem je nejzajímavější to, že jeho proud nikdy nevyschne. Konzumní společnost zkracuje životnost předmětů, takže se jich rychleji a ochotněji zbavujeme. Plné popelnice tu budou vždy.

Čistě a jistě
Firemní heslo společnosti Rumpold zní "Čistě a jistě". Rakouskou firmou Saubermacher ovládaná společnost Rumpold přišla na český trh v roce 1992 a její doménou jsou hlavně jižní Čechy a severozápad republiky. Nyní se snaží proniknout na Moravu.
Ve firemním zpravodaji si pochvaluje převzetí společnosti Biopas, jímž se dostala k odpadu měst Kroměříž, Přerov a Prostějov. Zájmové území zahrnuje 200 tisíc obyvatel. Spolu s jejich popelnicemi převzala i skládky a svozová vozidla.
V Mýtě u Rokycan vyrábí Rumpold z odpadu alternativní palivo, které je dvakrát výhřevnější než hnědé uhlí. Drticí linka slouží současně i jako jedno z největších skartovacích zařízení úředních listin z bank a právnických kanceláří. Pro celníky znehodnocuje zboží zabavené na příhraničních tržnicích. Pod jejich dohledem tu bylo letos zlikvidováno 110 tun falzifikátů značkového zboží, především textilu, obuvi, cigaret nebo cédéček a videokazet.
Obrat v Česku Rumpold neuvádí, za celou skupina Saubermacher je to 220 milionů eur ročně.

Z ruky do ruky
Motto firmy Marius Pedersen zní "Pořádek dělá přátele". Původně dánská firma působící v Česku od roku 1990, přešla v roce 2001 do majetku francouzské Vivendi, která se v roce 2003 přejmenovala na Veolii.
Marius Pedersen má v Česku celostátní působnost, nepronikl pouze na jih Moravy v okolí Brna a do západních Čech na Karlovarsko. Z krajských měst ovládl Hradec Králové a České Budějovice. Loňským úspěchem je nákup skládky v severočeském Jirkově. Skládek už má celkem třináct s roční kapacitou 700 tisíc tun, takže pojmou sedmnáct procent českého komunálního odpadu.
Pod heslem "Společně čistíme svět" podniká SITA, což je firma v majetku francouzského nadnárodního holdingu SUEZ. Letos SITA otevřela středisko odpadů v Brně-Líšni, kde vykupuje, zpracovává a třídí druhotné suroviny. Koupila také spalovnu v Ústí nad Labem. Zaměřuje se především na rekultivace skládek, zneškodňování azbestu a sanace ekologických škod, což je nejlukrativnější podnikání v oboru. Letos ukončila sanaci takzvaných dioxinových baráků ve Spolaně. Jedem zamořené haly byly uzavřeny v roce 1968, když se u dělníků začaly projevovat následky otravy dioxinem. Sanaci v Neratovicích SITA prováděla pod hlavičkou firmy BCD, kterou poté ihned prodala britskému partnerovi. Obrat v ČR neuvádí.

Jen Morava
Van Gansewinkel má mateřskou firmu v Nizozemsku. Působí hlavně na Hané kolem Olomouce a také v Opavě, Ostravě a Břeclavi. Sváží odpad pro Brno. Má skládku nebezpečných odpadů v Němčicích na Hané. V Modřicích u Brna vlastní polovinu firmy Petka na recyklaci plastových lahví. Část svozového pásma v hlavním městě loni převzaly Pražské služby. Tržby v Česku nezveřejňuje, obrat mateřské firmy byl naposledy uveden roku 2004, kdy činil 521 milionů eur.
Hornorakouské firmě Energie AG patří v Česku působící společnost AVE CZ. Vlastní skládku v Benátkách nad Jizerou a Čáslavi. V roce 2006 koupila AVE Technické služby Ústí nad Labem s 41 vozidly a sto tisíci obyvatel. Letošním úspěchem byl nákup Komunálních služeb středočeských Hořovic, třídicí linky v Kutné Hoře, společnosti Odpady 98 a převzetí firmy Remondis ČR, což je bývalý Rethmanns-Jeřala. Koncem loňského roku ovládla AVE CZ Technické služby města Kolín. Obrat mateřské firmy v Rakousku je 255,2 milionu eur.

Dominují v řetězcích
A. S. A. podniká pod heslem "Služby pro budoucnost". Původně rakouská firma ovládaná OMV přešla v roce 1993 do majetku francouzské EdF, a ta ji v roce 2006 prodala španělské společnosti FCC.
A. S. A. má deset skládek, kam ročně umístí milion tun odpadu, což je čtvrtina české produkce. Ve vozovém parku má 600 nákladních automobilů. Obchoduje se sto tisíci tunami starého papíru ročně.
Zdrojem jsou velké obchodní řetězce. Tam má firma k dispozici části skladů, kde její zaměstnanci třídí a lisují použité papírové obaly a podle potřeb přivolávají nákladní auta k odvozu. Po slisování pojme kontejner šest až osm tun papíru, zatímco neupraveného se tam vejde pouze 1,5 tuny. Ve výroční zprávě A. S. A. uvádí, že její obrat na českém trhu loni dosáhl 2,25 miliardy korun, avšak generální ředitel Arnošt Kastenr řekl, že to bylo 3,3 miliardy korun.

Nedobytná velkoměsta
Pražské služby loni docílily tržeb takřka 2,1 miliardy korun. Loni spustily provoz již druhé linky na třídění starého papíru. Nákupem části podniku van Gansewinkel získaly cennou strategickou zakázku svozu živnostenských a průmyslových odpadů a spolu s nimi i okamžité tržby v hodnotě 30 milionů korun za rok. Koupili rovněž společnost Skobla komunální servis, který má obdobné podnikatelské zaměření.
Pražské služby si také pořídily už osm vozidel pro svoz odpadu poháněných zemním plynem. Další dva vozy na tento pohon jsou určeny k čištění a údržbě komunikací. Děláme stále více pro Prahu a vaše plíce, je napsáno na kapotě vozidel.
Stejně jako Praha si soukromý byznys do odpadových firem nepustily ani Ostrava a Brno. OZO Ostrava patří městu, její tržby loni činily 352 milionů korun při zisku 28 milionů korun. OZO, které má vlastní skládku, loni investovalo osmnáct milionů korun do svozové techniky a vybudovalo kompostárnu za 5,1 milionu korun.
Brno vlastní společnost SAKO s loňskými tržbami 420 milionů korun a ziskem 808 tisíc korun. SAKO vlastní spalovnu, která je však momentálně v rekonstrukci. Trh s odpadky v ČR

Popelnice v číslech
Celková produkce komunálního odpadu v ČR je 4,1 milionu tun/rok.
Na každého občana připadá ročně 400 kilogramů komunálního odpadu.
Maximální poplatek za odpad činí 500 korun na občana za rok.
Průměrné náklady obcí na odpadové služby jsou 745 korun na občana.
Česko má celkem 162 skládek komunálního odpadu.
Na skládkách končí 75 procent odpadu.
Příjem obcí ze skládkovného činí 1,64 miliardy korun ročně.

Kdo vládne trhu s odpadem
Firma Obrat Vlastník

v mld. Kč/rok

A. S. A. 3,3 FCC Španělsko

Marius Pedersen 3,0 Veolia Francie

Pražské služby 2,1 město Praha (76,9 %)

SITA 1,35 SUEZ Francie

AVE CZ 1,25 Energie AG Österreich Rakousko

Rumpold 0,65 Saubermacher Rakousko

van Gansewinkel 0,6 van Gansewinkel Nizozemsko

SAKO Brno 0,42 město Brno (100 %)

OZO Ostrava 0,35 město Ostrava (100 %)

AUTOR: Alice Olbrichová