Ruské miniponorky zkoumají Bajkal, nový rekord však zatím nepadl

Miniponorka Mir-2 se při prvním ponoru 28. července potopila až téměř ke dnu bajkalského jezera (které je nejhlubším jezerem na světě a obsahuje pětinu veškeré sladké vody na zemském povrchu). Původně hlášené údaje o hloubce ponoru 1 680 m byly později korigovány na 1580 m (některé údaje hovoří o 1592 m), takže nebyl vytvořen nový světový rekord ve sladkovodním ponoru a zůstává jím hodnota 1 637 m dosažená v Bajkalském jezeře v 90. letech.

Ta je zároveň zpravidla uváděna jako doložitelná hloubka jezera. Chyba vznikla údajně poruchou hydrolokátoru. Vědci však odmítají názor, že ponor měl za úkol vytvořit nový rekordní záznam, osmnáctitunová ponorka byla na dno vyslána v rámci dvouletého projektu, který má pomoct ochránit unikátní ekosystém jezera. Bude zkoumat důsledky právě probíhajících klimatických změn. V důsledku globálního oteplování se teplota vody v jezeře zvedla od roku 1946 o 1,2 stupně Celsia. To je třikrát tolik než průměrná hodnota globálního oteplováníí vodstva na zeměkouli. Ruské miniponorky by se letos měly podle plánovaného rozvrhu expedice ponořit pod hladinu Bajkalu celkem šedesátkrát. V příštím roce bude vědecká expedice pokračovať a plánuje více než sto ponorů.

Podle šéfa expedice Artura Čilingarova, prokremelského poslance, který před rokem vedl i ruskou výpravu na dno Severního pólu, skýtal ponor řadu nebezpečí. Dvě osmnáctitunové hlubokomořské miniponorky Mir-1 a Mir-2 vyrobené v roce 1987 byly totiž zkonstruovány a odzkoušeny pro operace v mořské vodě a kvůli menší hustotě sladké vody Bajkalu musely být speciálně odlehčeny o stovky kilogramů.

Miniponorky Mir 1 a 2 se mohou potopit až do hloubky 6 km, a pod vodou vydrží 80 hodin. Kromě unikátních hloubkových ponorů, jako byl např. loňský sestup na dno Severního moře, se ruské miniponorky zapsaly do povědomí ještě jiným způsobem - obě plavidla použil v roce 1996 režisér James Cameron při pořizování podmořských scén během natáčení filmu Titanic.

AUTOR: (nov)