EKOLOGIE: Velmi účinný chladič hlav

Dánský profesor statistiky Bjorn Lomborg popudil ekologisty už slavnou knihou The skeptical environmentalist: Measuring of real state of the world (2001, česky Dokořán 2006). Přesnou analýzou nejlepších dostupných datech dokázal, že naprostá většina varování před špatným stavem životního prostředí je jen "kouzelním s čísly", respektive přehnanými apokalyptickými vizemi bez opory v realitě. Zelenému hnutí tím zasadil ránu na nejcitlivějším místě, což mu vyneslo řadu osobních útoků. Asi nejdál zašel britský klimaalarmista Mark Lynas, který Lomborgovi na jedné autogramiádě mrštil do obličeje šlehačkový dort. Prokázal tím, že výrobci strašáků neumějí argumentovat věcně a férově.
Lomborgova nová kniha Zchlaďte hlavy! Skeptický ekolog o globálním oteplování (česky Dokořán 2008) ekologisty jistě popudí ještě víc. Osvědčenou metodologii v ní autor podrobněji aplikuje na problém, který nakousl už ve "Skeptickém ekologovi": na globální oteplování. I zde klade důraz na doložitelnost každého svého tvrzení. Skoro čtyřsetstránková publikace má strukturu vědecké práce včetně více než tisícovky citací a rozsáhlé bibliografie. Na čtivosti jí to ale rozhodně neubírá – jde totiž o vzrušující inntelektuální dobrodružství.

Autor podrobně zkoumá většinu klasických ikon údajné klimatické katastrofy. Například "tragédii" ledních medvědů, kteří prý vyhynou kvůli tání ledovcových ker. Zjišťuje, že zatímco astronomicky nákladný Kjótský protokol zachrání jen 0,06 ledního medvěda ročně, prosté omezení lovu by jich ročně zachránilo 49. I další Lomborgovy statistiky občas vyznívají snad až komicky, což ale jejich efekt jen zesiluje. Psychologickým základem každého dobrého vtipu je přece paradox. A Lomborg vlastně nedělá nic jiného, než že vedle sebe paradoxně staví ověřitelná čísla. Prostou, ale účinnou metodou tak dokazuje, že klimatické strašáky jsou natolik přehnané a nesmyslné, až jsou směšné.

Při některých analýzách ale čtenáři naopak běhá mráz po zádech. Klimaalarmisté zveličují negativní dopady oteplování a zamlčují jeho pozitivní vlivy. Statistiky přitom podle Lomborga dokazují, že například úmrtnosti kvůli vysokým teplotám bude překonán mnohem výraznějším poklesem úmrtnosti následkem chladu. Jen v Británii by tak sice zvýšení teploty o 2 C každoročně znamenalo 2000 mrtvých, ale zároveň i 20 000 "zachráněných". V roce 2050 by tím globální oteplování celosvětově "zachránilo" životy 1,4 milionu lidí. Předseda Mezivládního panelu OSN pro klimatickou změnu (IPCC) Rádžendra K. Pačurí přirovnal Lomborga kvůli tomuto způsobu uvažování k Hitlerovi. Je to paradox: pokud totiž klimaalarmisté prosadí špatnou globální politiku, budou to právě oni, kdo ponesou vinu za "skleníkovou genocidu".

Jádrem Lomborgovy knihy je snaha o racionální stanovení priorit, jak na klimatickou změnu reagovat (od požadavku "dělat to nejlepší s chladnou hlavou" je odvozen i název knihy). Za redukci emisí skleníkových plynů dnes lidstvo utrácí kolem 180 miliard dolarů ročně. Podle Lomborga jde o jednoznačně špatnou investici. Za tuto sumu bychom totiž mohli pořídit mnohem víc "dobra" v jiných oblastech. Zastavení nemoci AIDS, odstranění podvýživy, boj s malárií, zajištění pitné vody, to všechno jsou problémy, na jejichž vyřešení by stačil jen zlomek peněz vynakládaných na boj s klimatickou změnou. Měřítko "dobra je přitom prosté: počet zachráněných lidských životů.

Lomborg tak dokazuje, že globální oteplování není ani zdaleka nejdůležitějším problémem světa. Bude nás sice něco stát, ale adaptace vyjdou mnohem levněji, než snahy klimatickou změnu zastavit. Pokud ale podvázáním ekonomického rozvoje zabrzdíme odstraňování bídy rozvojového světa, vyhodíme peníze oknem a způsobíme tím zbytečnou smrt milionů lidí. Čtenář, který to snad pokládá za extrémní názor, zjistí, že Lomborg jen cituje analýzu vypracovanou tzv. Kodaňským konsenzem. Jde o panel osmi předních světových ekonomů včetně tří nositelů Nobelových cen.

Špatným ekonomickým odhadům dopadů klimatické změny věnuje Lomborg rozsáhlý prostor. Podrobně rozebírá například zprávu Nicholase Sterna pro britskou vládu z října 2006. V široce medializovaném dokumentu, na který se ekologisté často odvolávají, nachází řadu chyb a zjednodušení. Ukazuje, že se Sterne nepodloženě kloní k poplašným předpovědím, manipulací s diskontní sazbou zveličuje škody či naopak podhodnocuje náklady na redukci emisí skleníkových plynů. Pointa? Letos v červenci přišel Sterne s tvrzením, že se cena za "bezpečnou úroveň koncentrace skleníkových plynů" zdvojnásobila: nebude prý už stačit jen jedno procento světového HDP, ale je třeba obětovat dvě procenta. Ten, kdo si mezitím přečetl Lomborgovu knihu, se nad tím musí jen pobaveně usmát.

Lomborg popisuje i zánik rozumného dialogu o klimatické změně v ekonomii, klimatologii i v politice, který nahradil apokalyptický "jazyk strachu, hrůzy a katastrof". Mluví o radikální politizaci Mezivládního panelu pro klimatickou změnu (IPCC) a varuje před "zneužíváním pozice vědců k prosazování politické agendy", což podle něj podráží věrohodnost klimatologie. Upozorňuje na začínající ostrakizaci "nepohodlných názorů" – například na přirovnání klimaskeptiků k popíračům holokaustu a na snahy o jejich postavení před jakousi bizarní obdobu Norimberského tribunálu. Kontrast jeho obhajoby racionální diskuse o prioritách s cenzorskými pokusy rázně ukončit jakoukoli další debatu letos v květnu bohužel potvrdil Evropský parlament. Odsoudil údajnou "vědecky nepodloženou" snahu o zpochybňování klimatické změny. Dočkáme se snad v budoucnu zákazu Lomborgovy knihy a jejího veřejného pálení za temného zvuku píšťal a bubnů? Nejspíš ne, protože by se přitom uvolňoval oxid uhličitý...

Lomborgovi se dají vytknout jen tři věci. Zaprvé rozhodně nepatří mezi klimaskeptiky – spolu s IPCC totiž věří, že klimatická změna má antropogenní příčinu. V knize s tím pracuje jako s axiomem, aniž by zmínil řadu alternativních vědeckých vysvětlení (například přirozený návrat klimatu z tzv. Malé doby ledové, vzrůst solární aktivity ve 20. století či Svensmarkovu teorii o vlivu kosmického záření na formování mraků). To mu samozřejmě brání diskutovat o původu oxidu uhličitého v atmosféře. Skutečně jde o antropogenní skleníkový plyn? Pokud by některé z alternativních vysvětlení platilo, byla by kauzalita obrácená: oxid uhličitý by se v důsledku přirozeného zvyšování teploty uvolňoval z oceánu. A snažit se omezovat přírodní proces je samozřejmě nesmysl.

Druhou Lomborgovou chybou je, že klimatickou změnu považuje za historicky neobvyklou událost, na kterou je vůbec třeba reagovat. Ignoruje tak mnohem rozsáhlejší přirozené kolísání teploty v uplynulém miléniu, se kterým se lidstvo celkem bez problémů vypořádalo. A konečně zatřetí Lomborg nekriticky věří v možnosti obnovitelných zdrojů energie. Ty ve skutečnosti nemohou pokrýt potřeby lidstva, a navíc nejsou bez subvencí schopny obstát v tržní konkurenci. V zájmu stabilizace klimatu Lomborg navrhuje investovat 0,05 % HDP do výzkumu bezuhlíkových energetických technologií. To je v principu správná myšlenka, protože by to bez ohledu na klima podpořilo inovace. Ovšem jen v případě, že by tyto peníze šly na rozvoj perspektivních jaderných technologií (ať už štěpných či fůzních). Lomborg ale bohužel mluví spíš o výzkumu slepých uliček v podobě biomasy, bionafty či větrné energie.

I přes tyto drobné nedostatky je Zchlaďte hlavy! tak významnou a přelomovou knihou, že by se mělo mluvit o klimatické debatě před Lomborgem a po něm. Dalším pozitivním efektem je, že kniha učí čtenáře věcně myslet a logicky argumentovat. Bursíkovo ministerstvo životního prostředí loni podpořilo částkou 100 000 Kč vydání "bible klimaalarmistů", Al Gorovy knihy Nepříjemná pravda. Na Lomborga Bursík příznačně nepřidal ani korunu. Je to jen dalším potvrzením faktu, že racionální dialog o klimatu už dávno vystřídala ideologie.

CEP newsletter, červenec/srpen 2008

ekolog a publicista

Ivan Brezina

zdroj: Neviditelný pes