zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Na mezinárodní konferenci o rtuti si Evropa vede dobře, horší je to s evropským chemickým průmyslem

13.10.2008
Chemické látky
Na mezinárodní konferenci o rtuti si Evropa vede dobře, horší je to s evropským chemickým průmyslem
Do svého sídla v Nairobi pozval UNEP (Mezinárodní program OSN pro životní prostředí) zástupce vlád, mezinárodních institucí, průmyslu, vědecké obce i nevládních organizací, aby se dohodli na podobě budoucí mezinárodní úmluvy o rtuti. „Rtuť je zřejmě nejproblematičtější ze skupiny těžkých kovů. Organické sloučeniny rtuti mají mimořádně velkou schopnost hromadit se v organismech a přenášet se dále potravním řetězcem. Jejich dlouhodobé působení může způsobit například také poruchy reprodukce a obecně poškození nervové soustavy, dimethylrtuť je navíc možným karcinogenem. Rtuť se stala globálním problémem, který je načase řešit mezinárodně,“ zdůvodnil potřebu mezinárodní úmluvy vedoucí programu Toxické látky a odpady sdružení Arnika RNDr. Jindřich Petrlík, který se jednání v Nairobi účastní v delegaci nevládních organizací.

Zda taková úmluva vůbec vznikne či nikoliv, rozhodnou ministři životního prostředí na schůzce Řídícího výboru UNEPu v únoru příštího roku, tedy v době českého předsednictví v Radě EU. „Hnacím motorem příprav této úmluvy jsou Evropská unie, Švýcarsko, Norsko a africké státy. Posazují celosvětový zákaz dalšího používání rtuti a omezení jejích úniků. Naopak Spojené státy, Nový Zéland anebo například Čína tvrdí, že stačí jakási dobrovolná celosvětová dohoda. Indický delegát jde ještě dál, když opakovaně tvrdí, že rtuť v životním prostředí v podstatě od doby kontaminace zálivu v japonské Minamatě nezpůsobila viditelné problémy. Je nutno říci, že ignoruje mnoho studií, které dokazují pravý opak,“ shrnul Petrlík stručně, co se děje v Nairobi.

Ministři životního prostředí tedy nebudou mít v únoru příštího roku snadné rozhodování. Velmi živá diskuse se na současném jednání strhla nejen na téma, zda mít novou závaznou úmluvu či jen dobrovolnou dohodu, ale také o tom, co všechno by takové nástroje měly zahrnout. Zatímco zákaz další těžby rtuti nezpochybnil téměř nikdo, velká debata se strhla o omezování emisí rtuti z uhelných elektráren. Evropská unie prosazuje použití nejlepších dostupných technologií k omezování úniků rtuti z energetického sektoru, ale Čína a Indie by nejraději rtuť v tomto oboru neomezovaly vůbec. Také v České republice patří uhelné elektrárny podle posledních dat z Integrovaného registru znečišťování (IRZ) k největším zdrojům znečišťování ovzduší rtutí (viz tiskovou zprávu Arniky ze 30. září 2008).

Řada zemí má také problémy s územími kontaminovanými rtutí. Jde o podobné staré ekologické zátěže jako jsou někdejší amalgámové elektrolýzy ve dvou českých chemičkách: Spolaně Neratovice a Spolchemii v Ústí nad Labem. Pokud se tato území nevyčistí, bude stále docházet k únikům rtuti do životního prostředí. Rozvojové země si s podobnými zátěžemi neví rady, protože jde často o areály zanechané původními majiteli bez vyčištění, o které se pak musí postarat stát. „Pochybuji však, že úmluva například stanoví datum pro vyčištění starých zátěží, protože na to nebude k dispozici dostatek peněz z multilaterálních finančních institucí,“ řekl Petrlík.

Jednotlivé státy v diskusi zmínily i informace, zajímavé v kontextu evropského chemického průmyslu. Zatímco Eurochlor, sdružení zastupující evropský chlorový průmysl, má závazek nahradit rtuť při výrobě chlóru do roku 2020, v Indii má k témuž dojít již do konce roku 2012 a v Pákistánu dokonce dva ze tří provozů vyrábějících chlór již používání rtuti opustily zcela a třetí ji nahradil ze dvou třetin. „Spolana Neratovice je v tomto světle v nahrazování rtuti opravdu pomalá, když před rokem souhlasila s náhradou do konce roku 2014. Přitom je výroba chlóru pomocí rtuti každý rok spojena s úniky tohoto toxického těžkého kovu do vody, ovzduší a největší množství jí končí v odpadech. Projevuje se to i ve větší zátěži životního prostředí v okolí chlórových chemiček,“ řekla tisková mluvčí Arniky Mgr. Zora Kasiková. Právě ty země, které oponují přijetí nové úmluvy o rtuti, se opírají mimo jiné o argumentaci Světové rady chlorového průmyslu (World Chlorine Council – WCC), tedy i Eurochloru. Chlórový průmysl by nejraději viděl jen dobrovolnou dohodu, která nebude nikoho k ničemu zavazovat.

Více informací o mezinárodní konferenci o rtuti - Open Ended Working Group on Mercury (OEWG2)

Zdroj: http://arnika.org

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí