Britové nalezli zalíbení v přírodních hřbitovech

"Dnes je v Británii asi 200 přírodních hřbitovů. První byl otevřen v roce 1994, o deset let později jich již bylo 150," řekl Andy Clayden ze Sheffieldské univerzity, jeden z autorů studie o rozkvětu těchto lokalit.

"Budou se otevírat další hřbitovy, ale půjde především o hřbitovy přírodní, zakládané soukromými společnostmi," dodal.

Dnes je většina těchto pohřebišť pouze místem na tradičních hřbitovech, jež je označeno jako "zelené", vysvětluje Rosie Inmanová-Cooková, mluvčí sdružení Natural death center, zabývajícího se alternativním pohřebnictvím.

Avšak stále více vlastníků půdy a zemědělců si uvědomuje, že by bylo ekonomicky výhodné a pro životní prostředí prospěšné přeměnit nevyužitý kus lesa či pole v přírodní hřbitov.

"Přebíráme péči o část lesa, která často není udržována, omlazujeme ji a většinou se sem pak v hojné míře také vrací divoká zvěř," uvedl generální ředitel Woodland burial parks (WBP) Nicholas Taylor. Tato společnost otevřela již svůj třetí lesní hřbitov.

Na prvním, založeném v roce 2000 u Norwiche, dnes žije desetkrát více ptáků a obohatila se zde biodiverzita.

"Kolem velkých měst je volných pozemků stále méně, a tak zbývají lesy," konstatoval Taylor. Upřesnil, že WBP chce v nadcházejících deseti letech otevřít tucet nových přírodních hřbitovů, kam by lidé mohli jít i na procházku.

WBP je jediná společnost, která vytváří hřbitovy v lesích označovaných jako staré. Jedním z nich je hřbitov v Eppingu severovýchodně od Londýna. Leží v bývalém královském lese založeném na počátku 17. století. Tento les, rozkládající se na 21 hektarech, tvoří zejména duby, habry a cedry a mýtiny s divokými hyacinty. Místo pro dvě osoby zde stojí od 120 liber (asi 3650 Kč) v případě rozptylu, po sedm tisíc liber (212 tisíc Kč) u pohřbu v rakvi.

Lesy bývají chráněny, a proto je velmi obtížné získat povolení úřadů, vysvětlila paní Inmanová-Cooková, jejíž první hřbitov se zaplnil již během několika let. Zdůraznila, že přírodní hřbitovy bývají umístěny na pokraji lesa nebo v bývalých lesních hospodářstvích.

Jak se hřbitov zaplňuje, vzniká nový les. Na místě, kde je uložena urna, bývá zasazen strom na památku zesnulého. Dalším kladem je doba pronájmu: zatímco na běžných hřbitovech se místo obvykle pronajímá na 25 let, na přírodních pohřebištích to je na sto let.

"Zařídila jsem na 500 pohřbů a musím říci, že jsem zaznamenala roční nárůst o 30 procent," konstatuje paní Inmanová-Cooková. Uvádí, že v roce 2007 zemřelo ve Velké Británii na 500 tisíc lidí, z nichž se sedm procent rozhodlo pro uložení na přírodním hřbitovu, zatímco ještě před několika lety mělo takové přání pouze jedno procento zesnulých.

"Ekologické hřbitovy se od sebe liší, ale společným pravidlem je používat pouze takové materiály, které se v přírodě rozloží," upřesňuje Clayden.

Některé společnosti odmítají jakékoli označení hrobu, jiné nic nenamítají proti nenápadnému památníčku ze dřeva. Některé odmítají nabalzamovaná či zpopelněná těla, neboť tyto postupy znečišťují životní prostředí.

Ve zprávě britské Agentury pro životní prostředí se uvádí, že v roce 1999 stály kremace ve Velké Británii za 15,7 procenta emisí rtuti a 11 procenty emisí dioxinů do ovzduší. Agentura varovala, že do roku 2020 by znečištění způsobené kremacemi mohlo vzrůst až o 60 procent.