zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Kam se skleníkovými plyny? Na dno oceánů

23.12.2008
Ovzduší
Kam se skleníkovými plyny? Na dno oceánů
Novou naději dává lidem, kteří se bojí globálního oteplování, výzkum odborníků z univerzity v kanadském Calgary.

David Keith z kanadské University of Calgary se podílel na vývoji jednoduchého přístroje, který dokáže ze vzduchu kdekoliv na planetě zachytávat oxid uhličitý. Ten podle převažujícího názoru způsobuje globální oteplování. Lidstvo zahlcuje atmosféru touto sloučeninou především kvůli masivnímu využívání fosilních paliv jako jsou ropa a uhlí.

Novou naději dává lidem, kteří se bojí globálního oteplování, výzkum odborníků z univerzity v kanadském Calgary. Vyvinuli totiž přístroj, který dokáže ze vzduchu „vysát“ oxid uhličitý, který oteplování způsobuje. Dosavadní technologie vyžadovala, aby filtry byly přímo v provozech, které oxid vypouštějí. Nové zařízení ho ale dokáže atmosféru zbavit odkudkoliv.

Nyní začínáme s cenově efektivním odchytáváním oxidu uhličitého v okolí elektráren, kde jeho koncentrace činí kolem deseti procent. Z tohoto pohledu je zatím absurdní čistit běžný vzduch, ve kterém je obsah asi čtyři setiny procenta,“ řekl David Keith, který se na vývoji přístroje podílel. 

Přístroj na jednom konci vsakuje okolní vzduch, který čistí rozstřikovaným roztokem hydroxidu sodného. Zachycený uhlík po zmrazení skončí ve formě suchého ledu na dně oceánu.

„Keith a jeho spolupracovníci už vyvinuli řadu inovativních postupů k vychytávání vzdušného oxidu uhličitého. Tento je zlomový a posouvá nás blíže řešení velmi naléhavého problému,“ nešetří slovy chvály výkonný ředitel Institutu pro udržitelnou energii, životní prostředí a ekonomiku (ISEEE) David Layzell.



Věž na obrázku za rok zachytí pomocí metru krychlového čistícího materiálu dvacet tun plynu. Takové množství za tuto dobu vyprodukuje průměrný Američan. U přístroje pózuje jeden z jeho tvůrců David Keith.


Ke stejnému účelu nyní slouží takzvaná CCS technologie. Při ní se oxid uhličitý ukládá pod zemský či oceánský povrch. CCS technologii však provází řada komplikací. Firmy kvůli ní musí budovat plynovody od zdroje spalin a najít vhodné neprodyšné úložiště pod zemí, například vytěženou uhelnou sloj nebo ropný vrt . To věc prodražuje a hlavně to neřeší největší problém. Skleníkový plyn totiž z více než poloviny vytváří doprava. A u aut, letadel a vlaků nelze tuto technologii z praktického hlediska použít.

Zařízení vyvinuté Keithem a jeho kolegy dokáže odstranit ze vzduchu tunu oxidu uhličitého při spotřebě menší než sto kilowatthodin. „Když na čištění vzduchu tímto strojem použijete elektřinu z uhelné elektrárny, tak na každou spotřebovanou jednotku elektřiny odchytíme desetkrát víc oxidu, než jinak elektrárna vypustí při jejím vyrobení do ovzduší,“ upozornil Keith. Zároveň však varuje před přílišným optimismem. „Klimatické problémy jsou příliš složité nato, abychom je snadno vyřešili jediným přístrojem, který máme nyní k dispozici,“ uzavřel výzkumník.

Zdroj: www.inovace.cz

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí