Čtvrtek, 28. března 2024

Prazvláštní doba nerozumu

Prazvláštní doba nerozumu
Máme-li chránit naši planetu, pak ne před klimatickými změnami, tvrdí Nigel Lawson v knize Vraťme se k rozumu.

Nigel Lawson - vlastně lord Lawson, dlouholetý člen kabinetu Margaret Thatcherové, v němž hrál klíčovou roli ministra financí - vydal v roce 2008 knihu odrážející jak jeho celoživotní znalosti, postoje a zkušenosti, tak poznatky ze spoluúčasti na práci speciálního výboru Sněmovny lordů, který v roce 2005 sestavil často citovanou zprávu s názvem "The Economics of Climate Change". Ta byla velmi kritická vůči převládajícím dogmatům soudobého environmentalismu.
Na český trh přichází nyní překlad jeho nové knihy. Vystihující je už sám její název An Appeal to Reason (Apel na rozum, já bych řekl: Vraťme se k rozumu), který naznačuje, o čem kniha je. Důležitý je i podtitul, který zní "Střízlivý pohled na globální oteplování", i když je anglické "cool" asi ještě lepší než české "střízlivý".
Za téměř neuvěřitelné považuji to, že český překlad vychází za dobu kratší než rok od chvíle, kdy kniha vyšla v originále. Moje kniha "Modrá, nikoli zelená planeta" byla vydána o rok dříve, ale říkám zcela upřímně, že kdyby to bylo opačně, rád bych z Nigela Lawsona extenzivně citoval.
Mluvíme-li o knihách na toto téma, chtěl bych připomenout další originální českou publikaci, která byla nedávno vydána a která bohužel - a pro mne zcela nepochopitelně - téměř zapadla. Mám na mysli knihu Miroslava Kutílka, profesora pražského ČVUT, s názvem "Racionálně o globálním oteplování" (Nakladatelství Dokořán, Praha 2008), která - jak je vidět již z názvu - uvažuje obdobným způsobem.
Nigel Lawson je zkušený autor čtyř knih. Ve své příruční knihovně na Hradě mám s osobním věnováním z ledna 1993 jeho knihu "The View From No. 11" (Pohled z č. 11) s podtitulkem, který se mi již tehdy velmi líbil - "Paměti radikálního toryho".

Despotická netolerance
Prazvláštní atmosféru dnešní doby, doby ohrožení rozumu, ne-li doby nerozumu, naznačuje autor hned v úvodu své nové knihy, když prozrazuje, že zatímco jeho tři předchozí knihy neměly sebemenší problém najít vydavatele (dokonce ho měly ještě dříve, než byly napsány), tato kniha byla odmítnuta všemi britskými vydavateli, kterým byla nabídnuta.
Vyřešil to až americký vydavatel Peter Mayer, který kromě newyorského The Overlook Press vlastní i londýnské vydavatelství Duckworth, a teprve ten se odvážil knihu vydat.
Podobným směrem míří i Lawsonova poznámka (str. 105 anglického vydání), že se vytvořila tak děsivá situace, že - cituji - "jsem byl schopen napsat tuto knihu jedině díky tomu, že už mám svou vlastní kariéru za sebou", a že "není náhodou, že mnoho uznávaných vědců, kteří veřejně zpochybňují dnešní konvenční moudrost, je již v důchodovém věku". (Mimochodem i naprosto mladistvému a svěžímu profesoru Kutílkovi je už 81 let.) Nigel Lawson v atmosféře, která se vytvořila kolem globálního oteplování, vidí "nejdespotičtější a nejvíce netolerantní formu politické korektnosti dnešního západního světa".
Pro mne z toho všeho, po pečlivém prostudování knihy, plyne závěr, že mám být se svými názory ještě tvrdší a nemilosrdnější, než jsem byl dosud. Zatímco pro většinu lidí je biblí soudobé hysterie kolem globálního oteplování kniha Ala Gorea "Nepříjemná pravda", pro Brita Nigela Lawsona je jí Nicolas Stern a jeho známá "Zpráva", která byla připravena na objednávku a podle zadání Tonyho Blaira.
Čtenář tuto dobře napsanou knihu jistě pochopí sám. Není třeba mu ji vykládat, a proto jen pár poznámek. Souhlasím s autorem, že věda o globálním oteplování není "definitivně uzavřena" a že nepopiratelnou vědeckost různým argumentům nezajišťuje ani onen řadou klimatologů tolik velebený "peer-review process" (dnes standardní - oboustranně anonymní - způsob recenzování vědeckých statí), neboť ten nevyhnutelně preferuje mainstreamový názor a "většinou podporuje průměrné na úkor vizionářského a odvážného" (str. 108).
Souhlasím i s názorem, že je Sternova zpráva "v podstatě propagandou podporující snahu britské vlády stát se vůdcem světa v otázce klimatických změn" (str. 21). Důležitá je teze, že rozdílná roční průměrná teplota není klíčem k prosperitě. Nigel Lawson si jako příklad vybírá dvě ekonomicky mimořádně úspěšné země - Finsko a Singapur. Průměrná roční teplota v Helsinkách je méně než pět stupňů Celsia, zatímco v Singapuru více než 27 °C. Rozdíl je větší než 22 °C!

Novodobé odpustky
Velmi trefná se mi zdá být i autorova poznámka, že "pokud si Velká Británie přeje mít vůdcovskou roli v debatě o globálním oteplování, neměla by si dávat cíle v produkci skleníkového plynu, ale v jeho spotřebě" (str. 57). Autor tím naráží na to, že není žádným uměním outsourcovat většinu průmyslové produkce do Číny, většinu věcí, které lidé ve Velké Británii spotřebovávají, z této země dovážet a pak Čínu kritizovat za příliš velké emise CO2.
Zdůraznit bych chtěl i Lawsonovu velmi potřebnou kritiku IPCC (Mezinárodního panelu OSN o změně klimatu) za jeho výrok, že pro Čínu a Indii by řešení bylo v "investování do atraktivní veřejné dopravy a do nemotorizovaných forem dopravy" (str. 68). Nemotorizované formy dopravy si představuji jako kolo, rikšu, osla nebo slona. Nebo snad rogalo. To už ale je čirý komunismus a navíc neuvěřitelná arogance. Úvahy o tom, že do komunismu nepatří soukromé automobily si já ze svého mládí dobře pamatuji.
Jsem také nesmírně rád, že Nigel Lawson - jako jeden z mála - kritizuje novodobé odpustky neboli obchodování s emisními povolenkami. Většině lidí se líbí, že to zní trochu tržně a že to není pouhý administrativní zákaz či příkaz, což je naprostý omyl.
Nigel Lawson velmi přesně říká, že toto "obchodování" nemá s trhem nic společného. "Je to v podstatě státem kontrolovaný administrativní přídělový systém, v němž tyto příděly mohou být následně obchodovány" (str. 74). Opět komunismus. Jako trh to samozřejmě funguje pro majitele přídělů a pro různé zprostředkovatele, pro které to znamená "velmi lukrativní a - jak doufají - rostoucí příležitost pro byznys".
Je to samozřejmě jistá forma daně, ale protože vlády daně zvyšují nerady, faktické uvalení nových daní zakrývají použitím této zdánlivě protržní metody.

Dnešní "jellybyismus"
Pátou kapitolu své knížky jsem věnoval problematice diskontování a jeho klíčové úloze ve všech úvahách o vztahu přítomnosti a budoucnosti. Stejně tak Nigel Lawson věnuje svou sedmou kapitolu "Diskontování budoucnosti".
Nezapře se v něm Brit, který zná různé slavné britské autory minulosti, a proto vysvětluje princip diskontování pomocí hezkého pojmu "social distance". Cituje Davida Huma, že "člověk přirozeně miluje více své děti než své vnuky, své vnuky více než své bratrance a sestřenice a své bratrance a sestřenice více než osoby cizí".
Toto odlišování oné "sociální distance" a ve stejné logice i distance časové nepovažuje Nigel Lawson spolu s Davidem Humem za neetické. Naopak.
"Neznamená to, že se nestaráme o budoucí generace, ale znamená to, že nám jde - silně - o generace současné" (str. 87). Proto se vysmívá paní Jellybyové (postavě v Dickensově románu "Ponurý dům") jako příkladu "teleskopického filantropa" (český překladatel knihy v Odeonu v roce 1980 hovoří o "lidumilnosti viditelné jen dalekohledem"), který je tak soustředěn na to učinit něco dobrého v Africe a pro "blaho lidského rodu", že totálně zapomíná na své vlastní děti.
Chování tohoto prazvláštního lidumila, a tedy i Nicolase Sterna zapomínajícího na nezbytnost diskontování budoucnosti (či vzdálenosti), s etikou společného nemá nic. Nigel Lawson půvabně označuje postoje Nicolase Sterna za současný "jellybyismus".

Nejdůležitější rysy lidstva
Když jsem se na newyorské konferenci OSN o klimatických změnách v září 2007 musel ráno rozhodnout, zda vystoupit na sekci - tam považované za jedinou správnou - "Mitigation" (což je postup snažící se zabránit dalšímu globálnímu oteplování omezováním emisí CO2), nebo na sekci politicky trochu nekorektní - Adaptace -, zvolil jsem bez sebemenšího váhání to druhé.
Podobně uvažuje i Nigel Lawson. Pokládá "evoluční adaptaci" a "vůbec schopnost adaptovat se" za pravděpodobně "nejdůležitější charakteristiku lidstva" (str. 39).
Souhlasím s ním plně i v jeho tezi, že "má-li se najít jedna největší chyba v analýze IPCC, je to nedostatečné zabývání se adaptací" (str. 39). IPCC, Al Gore a Nicolas Stern se shodují s Thomasem Malthusem ve vědomě nebo nevědomě přijímaném předpokladu "statické adaptační schopnosti". Toto ekonomové - a to velmi nemilosrdně a přesvědčivě - odmítají již dvě století.
Plně souhlasím s Nigelem Lawsonem i v tom, že "nedělat nic je lepší než udělat něco hloupého" (str. 95). Máme-li se snažit zachránit naši modrou planetu, pak to není před klimatickými změnami, ale - jak říká autor v poslední větě knihy - "před vstupem do nové éry nerozumu". V jedné takové éře jsem prožil větší část svého života.

AUTOR: Václav Klaus

(Text vyjde jako předmluva českého vydání knihy Vraťme se k rozumu)

Václav Klaus (67)
Prezident České republiky a profesor ekonomie.
Autor řady publikací, převážně ekonomických či politických.
Pokud jde o ekologii, vzbudil v roce 2007 pozornost titulem Modrá, nikoli zelená planeta (s podtitulem Co je ohroženo: klima, nebo svoboda?).
Klaus je odpůrcem teorie globálního oteplování způsobeného lidmi, podle něj je to "nesmyslná fikce".
Lawson kritizuje novodobé odpustky neboli obchodování s emisními povolenkami.
Zdroj:EKONOM
Sdílet článek na sociálních sítích

Partneři

Asekol - zpětný odběr vysloužilého elektrozařízení
Ekolamp - zpětný odběr světelných zdrojů
ELEKTROWIN - kolektivní systém svetelné zdroje, elektronická zařízení
EKO-KOM - systém sběru a recyklace obalových odpadů
INISOFT - software pro odpady a životní prostředí
ELKOPLAST CZ, s.r.o. - česká rodinná výrobní společnost která působí především v oblasti odpadového hospodářství a hospodaření s vodou
NEVAJGLUJ a.s. - kolektivní systém pro plnění povinností pro tabákové výrobky s filtry a filtry uváděné na trh pro použití v kombinaci s tabákovými výrobky
E.ON Energy Globe oceňuje projekty a nápady, které pomáhají šetřit přírodu a energii
Ukliďme Česko - dobrovolnické úklidy
Kam s ním? - snadné a rychlé vyhledání míst ve vašem okolí, kde se můžete legálně zbavit nechtěných věcí a odpadů