Podíl dopravy na produkci skleníkových plynů v Česku roste

Podíl dopravy na produkci skleníkových plynů v Česku roste. Zatímco roku 1990 z ní v České republice pocházelo pět procent celkových emisí oxidu uhličitého, v roce 2006 to bylo 13 procent. Vyplývá to publikace Hospodářství a životní prostředí v České republice po roce 1989, kterou dnes představila česká informační agentura životního prostředí Cenia.
    "Doprava je příčina stagnujícího a v některých případech i zhoršujícího se životního prostředí," řekl za kolektiv autorů publikace Jan Mertl. Po Lucembursku a Irsku rostou emise skleníkových plynů z dopravy v Evropské unii nejrychleji právě v Česku. Roku 2007 produkovala doprava 41 procent celkových emisí oxidu uhelnatého a 34 procent tuhých znečišťujících látek.
    V letech 1990 až 2007 se přepravní výkon osobní automobilové dopravy zvýšil o 80 procent. Počet osobních aut se za toto období téměř zdvojnásobil a dosáhl 4,28 milionu; do konce roku 2008 se podle Sdružení automobilového průmyslu zvedl už na 4,42 milionu aut. Průměrné stáří aut koncem roku 2008 činilo 13,82 roku, ve věku nad deset let je téměř 60 procent osobních automobilů.
    Jestliže roku 1990 bylo podle odhadů expertů v ČR zasaženo nadměrným dopravním hlukem asi 1,8 milionu obyvatel, o patnáct let později to bylo už přes dva miliony obyvatel.
    V devadesátých letech v ČR klesalo znečištění ovzduší oxidem siřičitým a oxidy dusíku. Na přelomu tisíciletí se klesající trend zastavil a od té doby stagnuje nebo dokonce mírně vzrůstá. Co se týče koncentrace prašných částic, patří Česká republika vedle Polska, Maďarska, zemí Beneluxu, severní Itálie a jižního Španělska k nejzatíženějším zemím v Evropě.
    
    Emise z motorové dopravy a relativní změna emisí vůči roku 1990 (1990 = 100 procent)

Rok	oxid uhličitý	oxid uhelnatý	oxidy dusíku	těkavé organické látky	oxid siřičitý	olovo	tuhé částice
1990	100	100	100	100	100	100	100
1995	107	122	100	123	103	83	82
2000	123	98	92	100	52	35	111
2005	182	82	96	83	18	0,5	145
2006	187	75	91	74	19	0,5	145

    Zdroj: Centrum dopravního výzkumu
    Štěpán Pellar