S likvidací ekologických zátěží jsou nadále problémy
Ochránce se v posledních letech opakovaně setkával s nedořešeným problémem
ekologických zátěží. České právo zná sice zákon o předcházení ekologické újmě,
ale podle tohoto zákona nelze postupovat v případě, kdy k události způsobující
ekologickou újmu došlo před jeho účinností, tj. před 19. 5. 2008. Navíc, i tento
zákon se zabývá pouze otázkou bezprostředního ohrožení životního prostředí.
Zcela opomíjena jsou však rizika dlouhodobého působení nepovolených nebezpečných
skládek, bývalých skladů pesticidů nebo úložišť nebezpečných chemických látek,
kdy dosud k bezprostřednímu ohrožení nedošlo, ale je zřejmé že během času se
riziko zvyšuje a k poškození může dojít. To je typické pro řadu starých
ekologických zátěží, kdy v řadě případů nelze ani identifikovat konkrétní osobu
zodpovědnou za vzniklý stav. Navíc je dnešní ekologická zátěž mnohdy výsledkem
činností probíhajících v souladu s dříve platnými právními předpisy. Tyto staré
zátěže nejsou součástí vládou připravovaného velkého tendru sanací znečištění.
Tendr se týká pouze závazků státu z privatizačních projektů.
Ochránce se v posledních letech opakovaně setkával s nedořešeným problémem ekologických zátěží. České právo zná sice zákon o předcházení ekologické újmě, ale podle tohoto zákona nelze postupovat v případě, kdy k události způsobující ekologickou újmu došlo před jeho účinností, tj. před 19. 5. 2008. Navíc, i tento zákon se zabývá pouze otázkou bezprostředního ohrožení životního prostředí. Zcela opomíjena jsou však rizika dlouhodobého působení nepovolených nebezpečných skládek, bývalých skladů pesticidů nebo úložišť nebezpečných chemických látek, kdy dosud k bezprostřednímu ohrožení nedošlo, ale je zřejmé že během času se riziko zvyšuje a k poškození může dojít. To je typické pro řadu starých ekologických zátěží, kdy v řadě případů nelze ani identifikovat konkrétní osobu zodpovědnou za vzniklý stav. Navíc je dnešní ekologická zátěž mnohdy výsledkem činností probíhajících v souladu s dříve platnými právními předpisy. Tyto staré zátěže nejsou součástí vládou připravovaného velkého tendru sanací znečištění. Tendr se týká pouze závazků státu z privatizačních projektů.
Objevují se však i „nové“ ekologické zátěže, jako důsledek nezvládnuté podnikatelské činnosti, a ani v těchto případech stát dosud nemá efektivní nástroje, kterými by bránil poškození životního prostředí a ohrožení zdraví. Výsledkem je stav, kdy stát zasahuje až ve chvíli, kdy vznikají škody na životním prostředí. Mezi známé případy patří např. skládka Pozďátky, skládka nebezpečného odpadu PCB v Lhenicích na Prachaticku, areál Zemědělského družstva Podlipan Vitice (kalírenské sudy s obsahem kalírenských solí s obsahem kyanidu) nebo sklad toxických látek v obci Vikantice (uskladnění kadmiových kalů). Samotným příběhem zneužití odkupu odpadů až ke kriminální činnosti je případ Libčan.
Staré ekologické zátěže
Po téměř dvouletém vyjednávání dosáhl ochránce úspěchu v úsilí o odstraňování starých ekologických zátěží. I fyzické osoby jako vlastníci pozemků nyní mohou prostřednictvím Státního fondu životního prostředí žádat dotace z evropských fondů na sanaci starých nebezpečných skládek, úložišť nebezpečných chemických látek, nebezpečného znečištění apod. Zatímco až dosud měli tuto možnost jen firmy zařazené do privatizačních projektů, operační program Životní prostředí pro období 2007 – 2013 je nyní otevřen i fyzickým osobám, které vlastní restituovanou nemovitost s ekologickou zátěží, občanským sdružením, která chtějí provést sanaci znečištěné lokality, a také obcím, na jejichž území se nacházejí staré ekologické zátěže.
Největším problémem jsou takto zatížené nemovitosti, které přešly do rukou soukromých osob – typicky v rámci restitucí. Tito lidé obvykle nemají dostatečné finanční prostředky na sanaci staré ekologické zátěže a odkládají řešení až na dobu, kdy k poškozování životního prostředí skutečně dojde. Protože se jedná o starou ekologickou zátěž bez konkrétního viníka, z objektivních důvodů zde nelze uplatnit mezinárodně prosazovaný princip „znečišťovatel platí“. Současní vlastníci těchto nemovitostí nenesou žádnou vinu na vzniklé situaci, ale zároveň jim ekologická zátěž nebyla kompenzována ani právním předchůdcem (např. slevou z kupní ceny) ani státem.
Při šetření konkrétních případů zjistila zástupkyně ochránce, že Ministerstvo životního prostředí považovalo restituenty za původce znečištění, protože v rámci restituce převzali majetek se všemi závazky a břemeny. Z tohoto důvodu je odmítalo zařadit do operačního programu Životní prostředí. Po opakovaných jednáních s ministerstvem byla připravena a Evropskou komisí následně schválena úprava operačního programu tak, aby o podporu mohly žádat i tyto osoby s tím, že pravidla pro přiznání dotací budou velmi pečlivě vymezena. Každá žádost bude individuálně posuzována, zda se skutečně jedná o případ, kdy byla kontaminace způsobena bez porušení tehdy platných předpisů, a zda není možné vést k zodpovědnosti konkrétní osobu. Vyloučí se tak případy účelového převzetí majetku od osoby zodpovědné za kontaminaci ve snaže zakrýt odpovědnost a dosáhnout sanace ekologické zátěže z veřejných zdrojů.
Bližší informace o podmínkách čerpání z tohoto programu i způsobu podání žádosti lez zjistit na Ministerstvu životního prostředí, prostřednictvím Státního fondu životního prostředí, či přímo na webových stránkách k operačnímu programu Životní prostředí www.opzp.cz.
Nově vznikající ekologické hrozby
Kauzy typu Libčany, Chvaletice nebo Nalžovice jsou mediálně známé díky množství nebezpečného odpadu, ale představují jen pomyslnou špičku ledovce. Ve všech krajích ČR podnikaly a podnikají firmy s odpady nebo nebezpečnými chemickými látkami a jak ukázala šetření zástupkyně ochránce, jejich podnikání není důsledně kontrolováno. Nedochází k efektivnímu předávání informací z kontrol mezi jednotlivými kontrolními a dozorovými orgány, není provázána evidence nakládání s odpady s evidencí při přepravě nebezpečného odpadu či s dalšími evidencemi (evidence léčiv, návykových látek). Nedostatečné je i průběžné srovnávání a vyhodnocování těchto údajů. To ztěžuje předcházení a řešení situací, kdy tyto firmy, ať již úmyslně nebo z nedbalosti, porušují právní předpisy a ohrožují tím životní prostředí a mnohdy i zdraví či životy lidí.
Zástupkyně ochránce je rovněž přesvědčena, že by stát měl upravit podmínky pro podnikání na úseku nakládání s nebezpečným odpadem. Stejně jako provozovatelé skládek, měli by mít i provozovatelé jiných zařízení k nakládání s nebezpečným odpadem povinnost vytvořit finanční rezervy, které by bylo možné okamžitě použít, pokud by v důsledku jejich činnosti došlo k ohrožení životů, zdraví či životního prostředí.
Dalším problémem je plnění právních předpisů firmou nakládající s odpady v okamžiku, kdy se dostane do insolventního řízení. Také insolvenční legislativa by proto měla být podle zástupkyně ochránce upravena, aby se nezapomínalo na tyto závazky. V případě úpadku firmy by neměla být vyloučena možnost efektivního vymáhání nápravných opatření s cílem odvrátit hrozící škodu na životním prostředí či na zdraví lidí. Insolvenční správce by měl odpovědně zjistit, zda po úpadci zůstaly chemické látky nebo jiné nebezpečné odpady a zajistit jejich odstranění v souladu se zákonem.
Sdílet článek na sociálních sítích
