Mise "lovce emisí" skončila v moři

Unikátní vesmírný projekt selhal v samém začátku.

Americký satelit v hodnotě 273 milionů dolarů, který měl monitorovat množství oxidu uhličitého v atmosféře, se na oběžnou dráhu vůbec nedostal.

Satelit včera vynesla ze základny Vandenberg u Los Angeles čtyřstupňová raketa Taurus XL. Po zapálení třetího stupně se však neoddělil tepelný štít, který sondu chránil. Ostře sledovaná mise po třech minutách skončila.

Operace, která měla vést k rozlomení štítu, byla úspěšně zahájena. Nepodařilo se ji ale z neznámých důvodů dokončit. "Start nebyl úspěšný," připustil na serveru space.com George Diller z NASA.

Satelit s raketou měly příliš velkou hmotnost. Ani zapálení čtvrtého stupně jim nedokázalo dodat dostatečný impulz k dosažení správné oběžné dráhy. Družice se zřítila do oceánu u Antarktidy.

Odkládá se tak jedinečný projekt, který měl vědcům poskytnout ucelenější představu o hladině znečištění ve světě.

Velkou část emisí CO2, které se dostanou do ovzduší při spalování fosilních paliv, pohltí zemská půda či světové oceány. Zbytek ale neskončí ani v oceánech, ani v půdě. "Víme, kolik emisí je vypuštěno do atmosféry vinou lidí," řekl americký vědec Eric Ianson. "Dokážeme ale vystopovat jen polovinu tohoto plynu, který nezůstane v atmosféře."

Vesmírná sonda měla pomoci nalézt odpověď na otázku, kam tyto emise mizí. A také: proč se množství emisí pohlcených oceánem rok od roku tolik liší?

K tomu mělo přispět obrovské množství získaných dat. Družice měla obíhat Zemi dva roky a měřit znečištění CO2 v šestnáctidenních intervalech. Jeden cyklus měl obsáhnout osm milionů měření.

Jak mělo měření probíhat? Sonda disponovala technologií, která dokáže měřit světlo odrážející se od planety. CO2 pohlcuje světlo s jistou vlnovou délkou. Čím méně je tedy někde světla, tím vyšší je koncentrace oxidu uhličitého.

Výzkumníci doufali, že objem získaných dat prudce vzroste. Nestalo se. "Ztráta sondy mě hluboce zasáhla," řekl BBC skotský vědec Paul Palmer, který se na projektu podílel. Zdůraznil, že přípravy trvaly sedm let.

Vědci jsou tedy dál odkázáni na nedostatečnou síť monitorovacích stanic, které jsou umístěny ve výškových budovách či satelitech, určených primárně jiným účelům.

Satelit k měření emisí CO2 ale nedávno úspěšně vyslalo Japonsko. Obě sondy se měly doplňovat. Japonská družice monitoruje zdroje emisí, americká měla upřesnit, co se s plynem děje.

Vesmírné programy obou zemí přicházejí ve chvíli zdlouhavých diskusí o omezování emisí CO2, který je považován za hlavní příčinu globálního oteplování.