Jedná se o de facto zmenšeniny velkých požárních vozidel a to zejména cisternových automobilových stříkaček. I když v tomto miniaturním provedení se o CASce hovořit moc nedá. Tyto malé speciály mají většinou jako základ vodní nádrž a vysokotlaké čerpadlo s tlakovou hadicí na navijáku či zásobu ručních hasících přístrojů. V mnoha z nich je i dýchací technika pro osádku, tvořenou zpravidla dvojicí hasičů. Více osob se do malých kabin těchto mini-stříkaček nevejde, pokud nemají variantu prodloužené kabiny pro čtyři hasiče. To je ale ojedinělé řešení. Jsou také vozy, jenž kabinu nemají vůbec, tedy takové malé             hasičské ,,kabriolety", ovšem zcela bez střechy. Další odlišností od klasických vozidel hasičů je pohon. Na některých speciálech je využito podvozku s elektromotorem, tedy jakási obdoba našich vozíků, kterým se lidově říká ,,ještěrka". Elektropohon je na nich ze zcela prozaického důvodu a tím jsou výfukové zplodiny. Pokud probíhá zásah uvnitř budovy či haly, zásahový speciál s motorem na naftu nebo benzín produkuje relativně značné množství výfukových zplodin a to může být nebezpečné, minimálně je to značně limitující a ztěžující prvek, protože není žádná možnost jejich odvodu mimo vnitřní prostor budov. Jak nepříjemně ,,smrdí" vozidlo venku, ví každý, když je to uvnitř, je to nesrovnatelně horší. Elektropohon je tedy ideálním řešením pro automobily podnikových hasičů, jejích hasebním obvodem jsou tovární haly a další uzavřené výrobní a skladové prostory.

Malé speciály s klasickým pohonem v továrních halách pochopitelně také jezdí, dnešní emisní normy jsou přísné, tak své okolí nezatěžují plyny jako tomu bývalo ještě před několika lety, stejně to však není dostačující. Pořizovací hodnota běžného podvozku malého dodávkového automobilu je podstatně menší, než u vozidla s elektropohonem, proto jich je mnohem více než těch ekologicky nezávadných.

Vzhledem k tomu, že jsou tyto miniaturní hasičské speciály primárně určeny pro provedení prvotního zásahu, nevezou kromě již zmíněné vodní nádrže s čerpadlem či RHP mnoho dalšího vybavení. Najde se v nich např. malá sada nářadí, nechybějí většinou dýchací přístroje, požární hadice včetně savic, hasičské sekery tzv. tupláky a drobné ženijní nářadí. Některé vozy mají na nástavbě ještě žebřík.

Proč taková auta u hasičských sborů vůbec existují? Odpověď je jednoduchá. V případě vzniku mimořádné události uvnitř tovární haly je potřeba se k ní dostat co nejdříve, aby byla započata její úspěšná likvidace. Že by se k místu dostal velký hasičský vůz, je nemyslitelné z důvodu stísněných prostor. Malé speciály projedou téměř všude, k události dovezou hasiče se základním vybavením, což zvyšuje šanci na úspěch a eliminaci škod. Pokud mají hasiči k dispozici pouze velké vozy, musejí v rozlehlých továrních areálech mnohdy spěchat po svých mnoho set metrů, což je značně zdlouhavé a to nehledě na fakt, že sebou nemají vyjma dýchacího přístroje skoro žádné vybavení. Stejná situace je i v civilním sektoru, kde jsou malá auta využívána sbory ve světových, zejména asijských metropolích, kde je velmi hustá městská zástavba a jsou i uličky, kam se nevejde ani tak malé auto, jakým je např. Dennis Rapier. Jediným řešením jsou tak malé dodávkové automobily, vezoucí hasiče s vybavením. Takový Hong-Kong má těchto vozidel hned několik druhů a to jako malé CASky, technické a i záchranářské speciály včetně vozidel logistické podpory, které vhodně doplňují motocykly a speciální čtyřkolky. Toto se však neděje jen v Hong-Kongu. Takové Japonsko má malých zásahových dodávek, co jsou vlastně jen zmenšené velké cisterny mnoho, najdete je na téměř každé hasičské stanici a to na rozličných podvozcích známých značek jako je Honda, Isuzu apod; některé ani u nás neznáme.

Miniaturní zásahové vozy lze vidět po celém světě a některé z nich vám ve stručnosti představíme. Začněme s americkým vozem prvotního zásahu firmy Mini Hauler. Jedná se o standardní podvozek s krytou kabinou pro dvojici osob, na přání může být i varianta s prodlouženou kabinou pro čtyři osoby, zadní část je tvořena samotnou požární nástavbou ve které je zabudována vodní nádrž o objemu 400 l s vysokotlakým čerpadlem. Ve výbavě je výstražné světelné a zvukové zařízení, malý žebřík, hasící přístroje a požární hadice. Lze také volit pohon a to na dvě či čtyři kola. V nabídce je také trojice motorů.

Dalším mini automobilem je jihoafrický Fire Blitz. Jedná se o typově stejné vozidlo, jako americký Hauler. Ovšem je menší, nicméně i zde je možnost dodání prodloužené kabiny. Vybavení je v základu malé, v požární nástavbě je dvojice 30 m hadicových navijáků, vysokotlaké čerpadlo s pěnovým přiměšovačem o výkonu 500 l/min, polypropylenová vodní nádrž na 600 l, dále 10 l pěnidla 9 kg hasícího prášku v RHP. Na přání může být dodán ještě výsuvný 6 m žebřík, savice 3 m, trhací hák apod. Fire Blitz je postaven na domácím podvozku Chana s motorem 1000/1300 ccm o výkonu 39 kW, resp. 69 kW.

Jako poslední automobil představujeme vietnamský model DOL-500MN. Ano, opravdu je z produkce exotického Vietnamu. Jedná se o otevřené vozidlo bez kabiny, na první pohled a to nejen přední maskou trochu připomínající proslulý armádní Jeep. Tento speciál je určen pouze pro jednoho hasiče, který je tak zároveň i strojníkem a velitelem v jedné osobě. Jeho využití není směřováno do oblasti průmyslu, nýbrž do malých vesnic, kde není hasičská jednotka a v případě požáru by její povolání bylo časové téměř zbytečnou záležitostí. Z čeho jsou mnohá tamní obydlí, to je obecné známá věc. Rákos a dřeviny, čili materiál více než snadno hořlavý. Co je na vietnamském zásahovém speciálu zvláštností, je bezesporu lafetová proudnice - model DOL210M o dostřiku až 28 m. Na vozidlech s objemem vodní nádrže pouhých 500 l to není opravdu běžná záležitost. Z vybavení má hasič k dispozici dále dva práškové hasící přístroje, požární hadice 60 mm a drobné ženijní nářadí. Čerpadlo má výkon 830 l/min. Jako agregát je na mini stříkačce japonská Yamaha Mz 360 o síle 12 koní, která umožní vozidlu s manuální čtyřstupňovou převodovkou dosáhnout max. rychlosti 25 km/hod.

ZDROJ:www.pozary.cz, kráceno