zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Vydejte se na túry do hor

04.04.2009
Příroda
Vydejte se na túry do hor

Jen málo sportů v Česku se může chlubit stotisícovým davem vyznavačů - a přitom se o něm téměř nemluví.

Vysokohorská turistika jako by upadla v nemilost médií a přestala být považována za sport. Nejde v ní o výkony, nepořádají se v ní mistrovství světa a vlastně ani nemáme kde ji provozovat. V Česku k ní chybějí dostatečně vhodné podmínky. Tím, co odlišuje obyčejnou turistiku od vysokohorské, jsou totiž nadmořské výšky nad 2000 metrů, jenže od rozpadu Československa za nimi musíme jen do zahraničí. Přesto není dobré ji opomíjet, protože týden v horách může pro celkovou kondici a sílu udělat víc než špatně provedené moření se ve fitness centrech. Při vysokohorských výstupech se totiž organismus rychle dostává na vysokou tepovou frekvenci a dokáže si ji dlouho udržet. Právě v takovém režimu se kondice zlepšuje nejlépe a zároveň dochází ke spalování tuků. Ještě v dobách jednotného Československa mířily proudy turistů do Vysokých Tater. Vinou výjezdních doložek příliš alternativ neměly a právě tady navíc nacházely širokou škálu a náročnost terénů. Prostou dřinu, reprezentovanou třeba zdoláním 1500 výškových metrů při výstupu na Slavkovský štít, dlouhá sněhová pole, ale i technicky náročné pasáže s fixními řetězy či skobami pod Priečným sedlem či Gerlachovským štítem.

Na nejvyšší horu Slovenska se už ale stěží podíváte. Patří mezi cíle, které od sedmdesátých let padly za oběť postupnému zavírání horských cest. Tehdejší správa Tatranského parku upřednostnila před davy turistů ochranu přírody, a tak se dnes na řadu míst lze dostat jen s placeným průvodcem. Jeho cena hodně závisí na dohodě. Když jste sympatičtí a potkáte jej u piva, usmlouváte ho pod dva tisíce. Jinak si připravte ještě víc. Riskovat cestu po zarostlém a neznačeném horském chodníku se nevyplácí a často bývá výsledkem jen pořádně dlouhý účet za výjezd horské služby, která výstupy mimo cesty nemilosrdně trestá pokutami.

Kvalitní boty jsou základ

I když jsou Vysoké Tatry i přilehlá pohoří u Čechů pořád populární, stále více pozornosti se upíná do vzdálenější ciziny. Dolomity, Alpy, občas Pyreneje, ale také treky - několikadenní výlety se vším vybavením na zádech - pod himálajské velikány. Platí, že čím exotičtější a náročnější hory si zájemce vybere, tím víc utratí. Netýká se to ani tak samotné cesty a pobytu, protože na Mt. Blanc se lze při troše skromnosti dostat pod 10 tisíc korun a ani výlet do Nepálu nemusí stát více než dvojnásobek; rostou totiž spíše náklady na výbavu.

Základem je pevná kotníková obuv, která je rozhodující pro stabilitu kotníku i turisty samého. Zatímco na pouhou chůzi a za dobrého počasí vystačí turista s pohorkami z některé z levnějších mutací goretexu a neutratí za ně více než 3 tisíce, jakmile se musí vypořádávat se sněhem a nasazováním maček, jsou náklady až trojnásobné. Boty prošly zřejmě největší revolucí. Kožené pohorky, gumovou podrážku a bavlněné ponožky už dávno odvál čas. Dnešní nezbytností jsou boty s jednostranně prodyšnou vrstvou, která propouští vlhkost z boty ven, ale nikoli naopak. Podrážkám vládne protiskluzová technologie s vrstvou vibramu. Ideální bota by měla udržet majitele i na hladké skále o sklonu několika desítek stupňů.

Podobně je to i s oblečením a dalšími doplňky. Na menší treky postačí nejen oblečení, ale i spacák či batoh za pár stokorun ze supermarketu, uživatel ovšem ušetřené peníze zaplatí výrazně menším pohodlím. Markantní je to třeba u spacáků, kde přílišné šetření může znamenat několik nocí strávených v pořádném chladu, zatímco kvalitní spacák dokáže majitele zahřát i v závěji.

Šetřit se nevyplácí

Nejlevnější součástka výbavy přitom bývá limitující i pro zbytek; šetřit se tedy nevyplácí. "Kdysi jsem si vzal na trek do hodně drahých pohorek ponožky z tržnice. Týden jsem potom nemohl chodit," usmívá se jinak bolavé vzpomínce rekreační treker Jaroslav. Od té doby si radši kupuje ponožky v ceně, kterou dávají jiní za horší mikinu. Kvalitní ponožka by měla noze poskytnout dodatečné tlumení otřesů, nepřipustit oděrky a zároveň odvádět velké množství vlhkosti.

Horolezecké nároky výbavu značně prodražují. Jakmile se zájemce rozhodne jít se skupinou po nezajištěném, a přitom velmi náročném úseku, potřebuje minimálně sedák, který se přes karabinu a smyčku přiváže k jistícímu lanu. Nezbytností jsou ale i mačky, helma či cepín. Pro tento druh turistiky se používá termín via ferrata.

Posledními libůstkami ve výbavě do hor jsou praktické drobnosti. GPS navigace, inteligentní hodinky s výškoměrem a desítkami dalších funkcí, krátkovlnné vysílačky či čelové svítilny. Set dvou vysílaček lze pořídit při troše hledání a skromnosti za pár stokorun, a přitom může zprostředkovat komunikaci až na tři kilometry, a tím vyřešit i krizovou situaci. To samé platí i o čelové svítilně, která může za tmy zachránit život i v Tatrách. A o bezpečnost jde v horách především, ať se jmenují, jak chtějí.

Jan Beránek

Náklady na výbavu

l Boty: 3-10 tisíc korun.

- Oblečení: celkem okolo 10 tisíc korun. Obvykle třívrstvé, tzv. cibulový princip - spodní prádlo odvádí vlhkost a izoluje, druhá vrstva izoluje a chrání před větrem, třetí před deštěm. Tremoprádlo lze pořídit za 2 tisíce, izolační vrstvu za dvojnásobek, kvalitní goretexová bunda stojí obvykle od 4 tisíc výše.

- Batoh: 1-4 tisíce.

- GPS: od 1,5 tisíce.

- Mačky: 2-5 tisíc.

- Cepín: 2-5 tisíc.

- Čelová svítilna: 300-1500.

- Sedák a další jištění: 1-3 tisíce.

ZDROJ: Zdraví

Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
INISOFT s.r.o.
27
7. 2017
27.7.2017 - Seminář, školení
Olomouc, ibis Olomouc Centre
ASIO, spol.s r.o.
28
7. 2017
28.7.2017 - Ostatní akce
od 09:30 do cca 11:00, na YouTube
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí