Vědci varují, že invaze nových druhů živočichů a rostlin bude mít na náš kontinent fatální vliv
Zelení imigranti
Dravé jihoamerické pirani, které se usadily v polských řekách. Akvarijní želvičky nemilosrdně likvidující v českých vodách ryby a žáby. Vědci varují, že invaze nových druhů živočichů a rostlin bude mít na náš kontinent fatální vliv.
Každý divák filmových thrillerů ví, že při koupeli v Amazonce stačí málo, aby se člověk stal obětí rybích dravců - piraní. Méně je už známo, že obávaní vodní predátoři nežijí jen v Amazonce. Tedy alespoň poslední dobou. Nedávno totiž byly zaznamenány také v Polsku na dolní Odře, na Visle v okolí Krakova nebo ve velkopolských jezerech. Pravděpodobně se tam dostaly přičiněním nezodpovědných akvaristů.
Jedenáct tisíc druhů
Asi vás to napadlo také: když se udrží severně od našich hranic, nikoho by nemělo překvapit setkání s piraňou ve Vltavě nebo na Labi. Zejména tam, kde se vypouštějí teplé vody z elektráren a jiných průmyslových objektů. I když pirani nejsou ve skutečnosti tak nebezpečné, jak sugerují tvůrci hororů, a na velké savce útočí pouze v hejnech, které v našich podmínkách sotva vzniknou, vědci varují, že nových, invazních druhů přibývá. A že budou působit problémy.
Dle nedávných zjištění evropských odborníků bylo na starý kontinent zavlečeno už jedenáct tisíc druhů. Jejich "nelegální" migraci napomáhají proměny životního prostředí, rozvoj dopravy i neuvážené chování člověka.
"Do Evropy pronikají tisíce druhů rostlin a živočichů z ostatních částí světa," říkají materiály Akademie věd. "Přinášejí s sebou choroby, narušují rovnováhu ekosystémů a působí škody v zemědělství, lesnictví a rybářství. Předběžné odhady ukazují, že náklady související s biologickými invazemi dosahují v Evropě nejméně 10 miliard eur. Přitom u 90 procent nepůvodních druhů nevíme téměř nic o tom, jaké jsou důsledky jejich invazí."
Vypadá to téměř jako mobilizační vyhláška - a v podobném duchu se ale nesou i vyhlášení představitelů Evropské unie.
"Ekologické, ekonomické a sociální důsledky šíření invazních druhů jsou v členských zemích Evropské unie závažné a jejich potlačení vyžaduje koordinovaný postup," konstatuje například Stavros Dimas, evropský komisař pro životní prostředí.
Případ roztomilé želvičky
Nepříjemnosti můžou způsobit i tvorečci na pohled méně nebezpeční, než jsou obávané pirani. Želva nádherná je roztomilé a krásně zbarvené stvoření, žijící původně v Americe - dnes však v hojném počtu i v našich akváriích. Kreslení želví ninjové údajně měli za vzor právě tento druh. Málokterý rodič odolá přemlouvání dítěte, aby tvorečka zvícího několik málo centimetrů koupil, ostatně levná akvarijní želvička aspoň nebude chtít venčit a spát v posteli se svými pány. Jenže to, co se prodává, je mládě, které později doroste do čtvrtmetrového a překvapivě hbitého dravce. Na rozdíl od psa se dožije až třiceti let. Akvárium, které by jí stačilo, si může dovolit jenom málokdo - a tak mnohdy putují tyto kdysi roztomilé želvičky "zpátky" do volné přírody.
Pak ovšem nastávají problémy. U nás i jinde ve střední Evropě dravé a hbité želvy prokazatelně přežívají zimy; hlášení rybářů naznačují, že v mnoha oblastech jsou docela hojné. Jejich kořistí jsou kromě hmyzu i malé ryby, pulci, dospělé žáby, čolci a mloci - tedy vesměs chránění tvorové.
"Nějak nám těch želv v našich revírech přibývá," tvrdí šéfredaktor časopisu Rybářství Vladimír Urban. "Želva nádherná našim vodám škodí. Jedná se totiž o nesmlouvavého predátora, který požírá jiné živočichy."
Z jižní Francie dokonce přišly zprávy, že tam zavlečené želvy rozhrabávají břehy a občas si kousnou i do koupajících se lidí. Otázka, zda se u nás mohou množit, zatím zůstává otevřená, na jihu Evropy však už prokazatelně existují celé zdomácnělé populace.
Želva nádherná zdaleka není jediný nezvaný host v naší přírodě. Zahrádkáři nenáviděný plzák španělský, rybáři pronásledovaný sumeček americký, myslivci potírané nutrie a norci američtí, ale také třeba raci bahenní, pruhovaní a signální... to je jen letmý náhled do předlouhého seznamu druhů, které k nám přišly, aniž by žádaly o azyl. A zdaleka přitom nejde jen o živočichy.
Rostlina s vůní yperitu
Britský spisovatel sci-fi románů John Wyndham popsal ve slavné knize Den trifidů obrovskou kráčející rostlinu útočící na okolí smrtelným jedem a neodvratně zamořující svět. Bolševník velkolepý, rostlinný druh původem z Kavkazu, sice chodit neumí, jinak ale má s trifidy překvapivě mnoho společného. Nejen impozantní, bezmála stromový vzrůst, velké kožovité listy nápadného tvaru a rychlost, s jakou zaplavuje krajinu, ale i nebezpečný jed, jehož účinky jsou srovnatelné s yperitem. Stačí se šťávou z jeho stonků potřísnit na denním světle (což není nijak ojedinělé), a výsledkem jsou obrovské nehojící se puchýře, které leckdy zanechají trvalé stopy. Zejména zasažení očí a rtů může být velmi nebezpečné. Součástí rostlinné šťávy jsou totiž fototoxické látky zvané furanokumariny, které se aktivují světlem. Klinické snímky těžkých poleptání nejsou moc hezká podívaná.
Příběh příchodu rostliny ozbrojené yperitem je typický a poučný zároveň. Do západní a střední Evropy byl bolševník přivážen během 19. století jako okrasný druh - na našem území se poprvé objevil zřejmě díky samotnému knížeti Metternichovi na zámku Kynžvart. Podobně jako u Wyndhamových trifidů i on zřejmě získal své dnešní rozměry a agresivitu až "péčí" člověka, protože ve své původní domovině je mnohem menší a prakticky neškodný. Ze zámeckých parků se začal rychle šířit do volné přírody - nejdřív se uchytil na zanedbaných pozemcích s chudými půdami, zde rychle zlikvidoval veškerou konkurenci a pak se začal šířit na bohatá a vlhká stanoviště v okolí. Roční rychlost postupu může být až desítky metrů. V naší přírodě nemá přirozené nepřátele a není nejmenší šance, že by se jeho invaze zastavila sama od sebe.
Boj proti bolševníku je problematický. Každý majitel půdy má ze zákona povinnost jej likvidovat, málokdo ovšem ví jak. Chemický boj obvykle škodí lidem i přírodě, a navíc je drahý. Ale i mechanické individuální ničení kus po kusu vyžadují ochranné oděvy, respirátory a obličejové štíty. V roce 1993 na Sokolovsku dokonce zkoušeli nasazení speciálně upraveného obrněného transportéru - s nijak přesvědčivým výsledkem.
Evropa proti invazi
Ostatní rostlinní vetřelci sice nejsou tak dobře vyzbrojeni, škodit ale umí také. Velkým problémem české přírody je například invaze křídlatky pocházející z Asie, která - stejně jako bolševník - unikla z parků a okrasných zahrad a z mnoha stanovišť už vytlačila původní rostlinstvo. Naproti tomu plovoucí rostlina tokozelka zase zahlcuje vodní cesty, brání lodní dopravě a dusí veškerý život pod sebou. Za škůdce, kteří tu nemají co pohledávat, považují mnozí ekologové i akát, pěnišník, škumpu a další druhy.
Ekologické i ekonomické důsledky přibývání nových druhů vedly evropské odborníky ke spuštění programu DAISIE - Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe. V jeho rámci byl vypracován přehled stovky nejhorších zavlečených škůdců. Dále je vytvářen systém pro sběr informací z členských zemí a vypracovávána strategie boje proti vetřelcům.
"Biologické invaze nepůvodních druhů představují jednu z největších hrozeb pro ekologický a ekonomický stav planety," říká titulní strana webu projektu.
Na evropském boji s vetřelci se podílejí i čeští vědci. Pracovníci Botanického ústavu AV ČR a přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity společně s mnoha zahraničními odborníky vypracovali studii vlivu tisíců invazních druhů na kvalitu a fungování evropských ekosystémů.
"Nejdůležitějším předpokladem zvládnutí invazních druhů je v současné době doplnění informací," konstatuje jeden z autorů studie Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR. "Evropa je sice díky projektu DAISIE kontinentem s nejúplnější informací o nepůvodních druzích, současně však odhalila, že tu jsou známé ekologické a ekonomické důsledky jen u deseti procent invazních druhů. Jakmile budeme mít přesnější představu o vlastnostech druhů, které působí největší škody, bude možné mnohem lépe předpovídat budoucí ztráty a navrhovat způsoby, jak je omezit."
Ještě před několika desítkami let lidé dělili všechny živé organismy jen do dvou velkých skupin: užitečné a neužitečné. Dnes už to naštěstí vyšlo z módy, protože v ekosystému má každý tvor své místo. Opravdu škodlivý je pouze ten, který se přemnoží nad možnosti svého ekosystému - a nejpřemnoženějším organismem planety je z tohoto hlediska bezesporu člověk...
Marný boj
Podobně relativní může být i termín "invazní" nebo "nepůvodní" druh. Stěhovat se za lepšími podmínkami a osidlovat nová prostředí je jedním ze základních přikázání, které příroda všem druhům dala. Člověk, jeho přetváření krajiny, přehnojování a globální dopravní systémy vytvořily k migraci příznivější podmínky - a z hlediska rostliny nebo živočicha by bylo těžkým hříchem je nevyužít. Bojovat proti tomu je stejně marné jako bojovat proti počasí, mořskému přílivu a střídání klimatických cyklů.
Nepůvodní ostatně je i sám člověk, který do Evropy přišel z Afriky. A také většina domácích zvířat, mnoho zemědělských plodin a téměř všechny okrasné rostliny. Například brambory k nám, jak známo, zavlekl sám Kryštof Kolumbus. Jejich nať je jen o něco méně jedovatější než bolševník, od Metternichovy okrasné rostliny se však liší především tím, že se z nich nestal plevel.
Užitečné ale mohou být i mnohé z druhů, proti kterým se zatím s velkými náklady bojuje. Například jen na odstraňování tokozelky z vodních ploch a bránění jejímu dalšímu šíření vynakládá Evropská unie ročně přes 3 miliony eur, zatímco jinde ve světě ji zkoušejí využívat pro čištění vod a výrobu bioplynu. Plovoucí kořenový sytém této rostliny totiž dokáže zachycovat a odstraňovat z prostředí hnojiva a další chemické látky pocházející ze zemědělství stejně jako mnohé průmyslové odpady. Takto vzniklou biomasu pak je možné využívat pro výrobu energie. Energetickou plodinou se může stát i rychle rostoucí akát, křídlatka a další druhy.
Tak jako se od počátku věků měnilo životní prostředí, vznikaly a zanikaly pevniny a střídaly se různé druhy klimatu, stěhovaly se za lepším i rostlinné a živočišné druhy. Některé se v novém prostředí neuchytily, jiným se vedlo dobře, některým až tak dobře, že způsobily vyhynutí svých předchůdců. Z tohoto hlediska je pojem "invazní druh" stejně umělý jako "druh užitečný".
-
Galerie vetřelců
bolševník velkolepý
popis: rostlina z čeledi miříkovitých dorůstající až pětimetrové výšky, s okoličnatým květenstvím
původ: Kavkaz
hrozba: ničí původní ekosystémy, ohrožuje zdraví lidí
křídlatka česká
popis: rdesnovitá rostlina vzniklá na našem území křížením křídlatky japonské a sachalinské, dorůstá až čtyřmetrové výšky
původ: východní Asie
hrozba: vytváří husté porosty agresivně vytlačující původní druhy
tokozelka nadmutá
popis: plovoucí vodní rostlina s nápadnými modrofialovými květy, známá též jako vodní hyacint
původ: Brazílie
hrozba: znemožňuje lodní dopravu, zabraňuje okysličování vody a rozvoji vodních rostlin
želva nádherná
popis: dravý sladkovodní plaz chovaný v akváriích, který dorůstá až čtvrtmetrové délky
původ: od severu Jižní Ameriky až po jižní státy USA
hrozba: ohrožuje původní užitečné a chráněné druhy
slávička mnohotvárná
popis: vodní mlž dorůstající velikosti 2 až 3 centimetry, vytváří početné kolonie
původ: povodí Černého a Kaspického moře
hrozba: konkuruje domácím druhům, obrůstá do vody ponořené konstrukce a ohrožuje jejich funkci
rak bahenní
popis: sladkovodní korýš dorůstající délky asi 15 centimetrů, nenáročný na kvalitu životního prostředí
původ: oblast kolem Černého a Kaspického moře
hrozba: konkuroval původním druhům a přenášel račí mor, s klesající kvalitou vod se ale sám stal ohroženým druhem
plzák španělský
popis: oranžovohnědý suchozemský plž dorůstající délky 8 až 12 centimetrů, který se v České republice poprvé objevil až roku 1991
původ: Pyrenejský poloostrov
hrozba: škodí na zemědělských porostech a v zahradách, vytlačuje původní druhy
sumeček americký
popis: malá ryba podobná sumci, vyznačující se stavbou hnízd a pozoruhodnou péčí o potomstvo; běžně dorůstá 15 až 25 centimetrů
původ: Severní Amerika, oblast Velkých jezer
hrozba: plevelná ryba s pomalým růstem konkurující hospodářským druhům
nutrie říční
popis: hlodavec vážící 5 až 10 kg, žije kolem vodních toků; k nám se dostal jako hospodářské zvíře chované kvůli kožešině
původ: Jižní Amerika
hrozba: poškozuje hráze a další vodní stavby, je přenašečem parazitů
Snímky profimedia.cz, ČTK, archiv: Agresoři z hlubin. Sumeček americký má svůj původ v oblasti Velkých jezer, na hranici USA a Kanady. U nás je považován za plevelnou rybu. Želva nádherná, kterou si lidé pořizují do akvárií, se ve volné přírodě stává nesmlouvavým predátorem. Prudce jedovatý bolševník velkolepý byl do Evropy přivezen v 19. století z Kavkazu k okrasným účelům. V naší přírodě však nemá přirozené nepřátele, a tak se rychle šíří a ničí svou rostlinnou "konkurenci".
Každý divák filmových thrillerů ví, že při koupeli v Amazonce stačí málo, aby se člověk stal obětí rybích dravců - piraní. Méně je už známo, že obávaní vodní predátoři nežijí jen v Amazonce. Tedy alespoň poslední dobou. Nedávno totiž byly zaznamenány také v Polsku na dolní Odře, na Visle v okolí Krakova nebo ve velkopolských jezerech. Pravděpodobně se tam dostaly přičiněním nezodpovědných akvaristů.
Jedenáct tisíc druhů
Asi vás to napadlo také: když se udrží severně od našich hranic, nikoho by nemělo překvapit setkání s piraňou ve Vltavě nebo na Labi. Zejména tam, kde se vypouštějí teplé vody z elektráren a jiných průmyslových objektů. I když pirani nejsou ve skutečnosti tak nebezpečné, jak sugerují tvůrci hororů, a na velké savce útočí pouze v hejnech, které v našich podmínkách sotva vzniknou, vědci varují, že nových, invazních druhů přibývá. A že budou působit problémy.
Dle nedávných zjištění evropských odborníků bylo na starý kontinent zavlečeno už jedenáct tisíc druhů. Jejich "nelegální" migraci napomáhají proměny životního prostředí, rozvoj dopravy i neuvážené chování člověka.
"Do Evropy pronikají tisíce druhů rostlin a živočichů z ostatních částí světa," říkají materiály Akademie věd. "Přinášejí s sebou choroby, narušují rovnováhu ekosystémů a působí škody v zemědělství, lesnictví a rybářství. Předběžné odhady ukazují, že náklady související s biologickými invazemi dosahují v Evropě nejméně 10 miliard eur. Přitom u 90 procent nepůvodních druhů nevíme téměř nic o tom, jaké jsou důsledky jejich invazí."
Vypadá to téměř jako mobilizační vyhláška - a v podobném duchu se ale nesou i vyhlášení představitelů Evropské unie.
"Ekologické, ekonomické a sociální důsledky šíření invazních druhů jsou v členských zemích Evropské unie závažné a jejich potlačení vyžaduje koordinovaný postup," konstatuje například Stavros Dimas, evropský komisař pro životní prostředí.
Případ roztomilé želvičky
Nepříjemnosti můžou způsobit i tvorečci na pohled méně nebezpeční, než jsou obávané pirani. Želva nádherná je roztomilé a krásně zbarvené stvoření, žijící původně v Americe - dnes však v hojném počtu i v našich akváriích. Kreslení želví ninjové údajně měli za vzor právě tento druh. Málokterý rodič odolá přemlouvání dítěte, aby tvorečka zvícího několik málo centimetrů koupil, ostatně levná akvarijní želvička aspoň nebude chtít venčit a spát v posteli se svými pány. Jenže to, co se prodává, je mládě, které později doroste do čtvrtmetrového a překvapivě hbitého dravce. Na rozdíl od psa se dožije až třiceti let. Akvárium, které by jí stačilo, si může dovolit jenom málokdo - a tak mnohdy putují tyto kdysi roztomilé želvičky "zpátky" do volné přírody.
Pak ovšem nastávají problémy. U nás i jinde ve střední Evropě dravé a hbité želvy prokazatelně přežívají zimy; hlášení rybářů naznačují, že v mnoha oblastech jsou docela hojné. Jejich kořistí jsou kromě hmyzu i malé ryby, pulci, dospělé žáby, čolci a mloci - tedy vesměs chránění tvorové.
"Nějak nám těch želv v našich revírech přibývá," tvrdí šéfredaktor časopisu Rybářství Vladimír Urban. "Želva nádherná našim vodám škodí. Jedná se totiž o nesmlouvavého predátora, který požírá jiné živočichy."
Z jižní Francie dokonce přišly zprávy, že tam zavlečené želvy rozhrabávají břehy a občas si kousnou i do koupajících se lidí. Otázka, zda se u nás mohou množit, zatím zůstává otevřená, na jihu Evropy však už prokazatelně existují celé zdomácnělé populace.
Želva nádherná zdaleka není jediný nezvaný host v naší přírodě. Zahrádkáři nenáviděný plzák španělský, rybáři pronásledovaný sumeček americký, myslivci potírané nutrie a norci američtí, ale také třeba raci bahenní, pruhovaní a signální... to je jen letmý náhled do předlouhého seznamu druhů, které k nám přišly, aniž by žádaly o azyl. A zdaleka přitom nejde jen o živočichy.
Rostlina s vůní yperitu
Britský spisovatel sci-fi románů John Wyndham popsal ve slavné knize Den trifidů obrovskou kráčející rostlinu útočící na okolí smrtelným jedem a neodvratně zamořující svět. Bolševník velkolepý, rostlinný druh původem z Kavkazu, sice chodit neumí, jinak ale má s trifidy překvapivě mnoho společného. Nejen impozantní, bezmála stromový vzrůst, velké kožovité listy nápadného tvaru a rychlost, s jakou zaplavuje krajinu, ale i nebezpečný jed, jehož účinky jsou srovnatelné s yperitem. Stačí se šťávou z jeho stonků potřísnit na denním světle (což není nijak ojedinělé), a výsledkem jsou obrovské nehojící se puchýře, které leckdy zanechají trvalé stopy. Zejména zasažení očí a rtů může být velmi nebezpečné. Součástí rostlinné šťávy jsou totiž fototoxické látky zvané furanokumariny, které se aktivují světlem. Klinické snímky těžkých poleptání nejsou moc hezká podívaná.
Příběh příchodu rostliny ozbrojené yperitem je typický a poučný zároveň. Do západní a střední Evropy byl bolševník přivážen během 19. století jako okrasný druh - na našem území se poprvé objevil zřejmě díky samotnému knížeti Metternichovi na zámku Kynžvart. Podobně jako u Wyndhamových trifidů i on zřejmě získal své dnešní rozměry a agresivitu až "péčí" člověka, protože ve své původní domovině je mnohem menší a prakticky neškodný. Ze zámeckých parků se začal rychle šířit do volné přírody - nejdřív se uchytil na zanedbaných pozemcích s chudými půdami, zde rychle zlikvidoval veškerou konkurenci a pak se začal šířit na bohatá a vlhká stanoviště v okolí. Roční rychlost postupu může být až desítky metrů. V naší přírodě nemá přirozené nepřátele a není nejmenší šance, že by se jeho invaze zastavila sama od sebe.
Boj proti bolševníku je problematický. Každý majitel půdy má ze zákona povinnost jej likvidovat, málokdo ovšem ví jak. Chemický boj obvykle škodí lidem i přírodě, a navíc je drahý. Ale i mechanické individuální ničení kus po kusu vyžadují ochranné oděvy, respirátory a obličejové štíty. V roce 1993 na Sokolovsku dokonce zkoušeli nasazení speciálně upraveného obrněného transportéru - s nijak přesvědčivým výsledkem.
Evropa proti invazi
Ostatní rostlinní vetřelci sice nejsou tak dobře vyzbrojeni, škodit ale umí také. Velkým problémem české přírody je například invaze křídlatky pocházející z Asie, která - stejně jako bolševník - unikla z parků a okrasných zahrad a z mnoha stanovišť už vytlačila původní rostlinstvo. Naproti tomu plovoucí rostlina tokozelka zase zahlcuje vodní cesty, brání lodní dopravě a dusí veškerý život pod sebou. Za škůdce, kteří tu nemají co pohledávat, považují mnozí ekologové i akát, pěnišník, škumpu a další druhy.
Ekologické i ekonomické důsledky přibývání nových druhů vedly evropské odborníky ke spuštění programu DAISIE - Delivering Alien Invasive Species Inventories for Europe. V jeho rámci byl vypracován přehled stovky nejhorších zavlečených škůdců. Dále je vytvářen systém pro sběr informací z členských zemí a vypracovávána strategie boje proti vetřelcům.
"Biologické invaze nepůvodních druhů představují jednu z největších hrozeb pro ekologický a ekonomický stav planety," říká titulní strana webu projektu.
Na evropském boji s vetřelci se podílejí i čeští vědci. Pracovníci Botanického ústavu AV ČR a přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity společně s mnoha zahraničními odborníky vypracovali studii vlivu tisíců invazních druhů na kvalitu a fungování evropských ekosystémů.
"Nejdůležitějším předpokladem zvládnutí invazních druhů je v současné době doplnění informací," konstatuje jeden z autorů studie Petr Pyšek z Botanického ústavu AV ČR. "Evropa je sice díky projektu DAISIE kontinentem s nejúplnější informací o nepůvodních druzích, současně však odhalila, že tu jsou známé ekologické a ekonomické důsledky jen u deseti procent invazních druhů. Jakmile budeme mít přesnější představu o vlastnostech druhů, které působí největší škody, bude možné mnohem lépe předpovídat budoucí ztráty a navrhovat způsoby, jak je omezit."
Ještě před několika desítkami let lidé dělili všechny živé organismy jen do dvou velkých skupin: užitečné a neužitečné. Dnes už to naštěstí vyšlo z módy, protože v ekosystému má každý tvor své místo. Opravdu škodlivý je pouze ten, který se přemnoží nad možnosti svého ekosystému - a nejpřemnoženějším organismem planety je z tohoto hlediska bezesporu člověk...
Marný boj
Podobně relativní může být i termín "invazní" nebo "nepůvodní" druh. Stěhovat se za lepšími podmínkami a osidlovat nová prostředí je jedním ze základních přikázání, které příroda všem druhům dala. Člověk, jeho přetváření krajiny, přehnojování a globální dopravní systémy vytvořily k migraci příznivější podmínky - a z hlediska rostliny nebo živočicha by bylo těžkým hříchem je nevyužít. Bojovat proti tomu je stejně marné jako bojovat proti počasí, mořskému přílivu a střídání klimatických cyklů.
Nepůvodní ostatně je i sám člověk, který do Evropy přišel z Afriky. A také většina domácích zvířat, mnoho zemědělských plodin a téměř všechny okrasné rostliny. Například brambory k nám, jak známo, zavlekl sám Kryštof Kolumbus. Jejich nať je jen o něco méně jedovatější než bolševník, od Metternichovy okrasné rostliny se však liší především tím, že se z nich nestal plevel.
Užitečné ale mohou být i mnohé z druhů, proti kterým se zatím s velkými náklady bojuje. Například jen na odstraňování tokozelky z vodních ploch a bránění jejímu dalšímu šíření vynakládá Evropská unie ročně přes 3 miliony eur, zatímco jinde ve světě ji zkoušejí využívat pro čištění vod a výrobu bioplynu. Plovoucí kořenový sytém této rostliny totiž dokáže zachycovat a odstraňovat z prostředí hnojiva a další chemické látky pocházející ze zemědělství stejně jako mnohé průmyslové odpady. Takto vzniklou biomasu pak je možné využívat pro výrobu energie. Energetickou plodinou se může stát i rychle rostoucí akát, křídlatka a další druhy.
Tak jako se od počátku věků měnilo životní prostředí, vznikaly a zanikaly pevniny a střídaly se různé druhy klimatu, stěhovaly se za lepším i rostlinné a živočišné druhy. Některé se v novém prostředí neuchytily, jiným se vedlo dobře, některým až tak dobře, že způsobily vyhynutí svých předchůdců. Z tohoto hlediska je pojem "invazní druh" stejně umělý jako "druh užitečný".
-
Galerie vetřelců
bolševník velkolepý
popis: rostlina z čeledi miříkovitých dorůstající až pětimetrové výšky, s okoličnatým květenstvím
původ: Kavkaz
hrozba: ničí původní ekosystémy, ohrožuje zdraví lidí
křídlatka česká
popis: rdesnovitá rostlina vzniklá na našem území křížením křídlatky japonské a sachalinské, dorůstá až čtyřmetrové výšky
původ: východní Asie
hrozba: vytváří husté porosty agresivně vytlačující původní druhy
tokozelka nadmutá
popis: plovoucí vodní rostlina s nápadnými modrofialovými květy, známá též jako vodní hyacint
původ: Brazílie
hrozba: znemožňuje lodní dopravu, zabraňuje okysličování vody a rozvoji vodních rostlin
želva nádherná
popis: dravý sladkovodní plaz chovaný v akváriích, který dorůstá až čtvrtmetrové délky
původ: od severu Jižní Ameriky až po jižní státy USA
hrozba: ohrožuje původní užitečné a chráněné druhy
slávička mnohotvárná
popis: vodní mlž dorůstající velikosti 2 až 3 centimetry, vytváří početné kolonie
původ: povodí Černého a Kaspického moře
hrozba: konkuruje domácím druhům, obrůstá do vody ponořené konstrukce a ohrožuje jejich funkci
rak bahenní
popis: sladkovodní korýš dorůstající délky asi 15 centimetrů, nenáročný na kvalitu životního prostředí
původ: oblast kolem Černého a Kaspického moře
hrozba: konkuroval původním druhům a přenášel račí mor, s klesající kvalitou vod se ale sám stal ohroženým druhem
plzák španělský
popis: oranžovohnědý suchozemský plž dorůstající délky 8 až 12 centimetrů, který se v České republice poprvé objevil až roku 1991
původ: Pyrenejský poloostrov
hrozba: škodí na zemědělských porostech a v zahradách, vytlačuje původní druhy
sumeček americký
popis: malá ryba podobná sumci, vyznačující se stavbou hnízd a pozoruhodnou péčí o potomstvo; běžně dorůstá 15 až 25 centimetrů
původ: Severní Amerika, oblast Velkých jezer
hrozba: plevelná ryba s pomalým růstem konkurující hospodářským druhům
nutrie říční
popis: hlodavec vážící 5 až 10 kg, žije kolem vodních toků; k nám se dostal jako hospodářské zvíře chované kvůli kožešině
původ: Jižní Amerika
hrozba: poškozuje hráze a další vodní stavby, je přenašečem parazitů
Snímky profimedia.cz, ČTK, archiv: Agresoři z hlubin. Sumeček americký má svůj původ v oblasti Velkých jezer, na hranici USA a Kanady. U nás je považován za plevelnou rybu. Želva nádherná, kterou si lidé pořizují do akvárií, se ve volné přírodě stává nesmlouvavým predátorem. Prudce jedovatý bolševník velkolepý byl do Evropy přivezen v 19. století z Kavkazu k okrasným účelům. V naší přírodě však nemá přirozené nepřátele, a tak se rychle šíří a ničí svou rostlinnou "konkurenci".
Zdroj:Víkend
Sdílet článek na sociálních sítích
