zpravodajství životního prostředí již od roku 1999

Nové knihy - Něco překrásného se končí

20.06.2009
Příroda
Nové knihy - Něco překrásného se končí
Kolapsy jsou přirozenou součástí historie světa. Mají ale i své světlé stránky, tvrdí skupina českých odborníků.

Napsání knihy Něco překrásného se končí s podtitulem Kolapsy v přírodě a společnosti neinspirovala současná ekonomická krize. Krize však z díla učinila čtení navýsost aktuální.
Nápad napsat ji, jak prozrazují v úvodu editoři egyptolog Miroslav Bárta a archeobotanik Petr Pokorný, vznikl v zimě roku 2007, kdy se v souvislosti s krizí spíše hovořilo o globálním oteplování. Na půdě Akademie věd tehdy proběhlo komorní sympozium pod názvem Kolaps: mýtus a skutečnost.
Téma se ukázalo být natolik zajímavé, že se účastníci setkání rozhodli dát dohromady knihu. Její název se inspiroval úryvkem z básně Jaroslava Seiferta: "Každého dne se něco končí... každého dne se něco počíná, něco překrásného se počíná."
Ale vraťme se od lyriky nazpátek k vědecké představě kolapsů.

Od Egypta po dnešek
Kolapsy v pravěku, ve starověkém Egyptě. Kolaps krajiny, archaického Řecka. Pád komunismu, konec neandertálců. Kolaps lesního prasete - kniha nakladatelství Dokořán představuje rozmanité příspěvky na aktuální téma konců a zániků všeho možného.
Autory je čtrnáctka předních českých vědců nejrůznějších oborů, kromě zmíněných editorů i geolog Václav Cílek, antropolog Viktor Černý, jaderný fyzik Jiří Filip, sociální antropolog Radan Haluzík, zoolog Ivan Horáček, filozof Zdeněk Kratochvíl, biolog Anton Markoš, archeolog Petr Meduna, botanik Jiří Sádlo, teoretický fyzik František Slanina, evoluční ekolog David Storch a molekulární bioložka Helena Štorchová.
Všichni jsou do jisté míry "renesančními" osobnostmi, známými schopností přesahu ze svých vědních disciplín.

Zrození z kolapsu
Oba editoři knihy o kolapsech sami jistě nemálo přemýšleli. Nedávno totiž navštívili oblast na hranicích Egypta, Súdánu, Libye a Čadu, kde se z katastrofy zrodila staroegyptská kultura.
Před sedmi tisíci let začalo na západ od Nilu ubývat srážek, půda začala vysychat, vznikala poušť. Úrodná oblast přestala poskytovat dostatek potravy, začaly války o vodu.
Lidé oblast opustili a v údolí Nilu založili novou civilizaci.
I ta o několik tisíc let později zanikla. Samozřejmě, kapitola Kolaps Staré říše, éry stavitelů pyramid z pera Miroslava Bárty, nemohla v knize chybět.
A pro nás je velmi inspirativním čtením. "Cesta ke kolapsu stavitelů pyramid trvala několik desetiletí. Na konci šesté dynastie se systém zhroutil jako domek z karet, především proto, že jeho charakteristiky - centrální řízení a úřady, schopnost prosadit v celé zemi obecná rozhodnutí, legitimita moci, schopnost centrálního a efektivního výběru daní po celé zemi a platební schopnost státu - zanikají. Nikdo však netušil, že se loď potápí," píše Bárta - opravdu - o době 23. století před Kristem.
Petr Pokorný, Helena Štorchová a Viktor Černý zase hledají příčiny "Smutného konce člověka neandertálského".
Docházejí k závěru, že to byli právě Homo sapiens, kteří se dokázali se změnami v závěru poslední ledové doby vyrovnat lépe než neandrtálci.
"Než se konzervativci rozkoukali, stáli na okraji dění. Takový osud postihl určitě nejen neandertálce, ale i mnohé z anatomicky moderních lidí, kteří nechtěli nebo nemohli opustit dřívější středopaleolitický styl vztahování ke světu," píší.
Hledání případného poučení z příběhu pro moderní život nechávají na čtenáři.

Nemilé paralely
Nejde o jedinou paralelu. Je jich možná více, než by nám bylo milé. Kdyby se ale zdálo, že jde v roce 2009 o masochistické čtení, je vhodné doplnit fakt, na němž se všichni autoři shodují. Kolaps s sebou nese něco očistného, zánik vždy znamená zrod něčeho nového.
"Každým kolapsem se něco překrásného končí, něco krásného se jím rovněž začíná," parafrázují autoři knihy opět Seifertovu báseň.
Čtenář může přijmout "útěchu" od Zdeňka Kratochvíla (kapitola Myšlení archaického Řecka mezi kolapsy).
"Chci poskytnou útěchu v tom smyslu, že kolapsy jsou normální, což ovšem neznamená, že je máme působit. Ostatně, i když je každý člověk smrtelný, stejně nemáme nikoho zabíjet. Země už přečkala hodně menších i větších katastrof a snad si poradí i s námi; otázkou je, zda opravdu i s námi, nebo raději bez nás. Zda i s naší konzumní civilizací, nebo bez ní. Soukromě si myslím, že se to nějak porovná, byť asi ne bez malérů," uvádí filozof Kratochvíl.

AUTOR: Eva Bobůrková

Eva Bobůrková (45)
Absolvovala VŠE a mimořádné studium žurnalistiky na UK.
Věnuje se popularizaci vědy - v MF Dnes, ČT, rádiu Leonardo, v časopisu Sanquis.
V redakci Ekonomu působí od března 2009.
Komentáře k článku. Co si myslí ostatní?

Další články
Chystané akce
24
8. 2017
24-26.8.2017 - Veletrh, výstava
Japonsko
Ekologický institut Veronica
28
8. 2017
28.8-3.9.2017 - Ostatní akce
Centrum Veronica Hostětín, Hostětín 86
ZERA - Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s.
5
10. 2017
5.10.2017 - Seminář, školení
Kobra Údlice, s.r.o. Přečaply 100, Údlice - Přečaply
ZERA - Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s.
10
10. 2017
10.10.2017 - Seminář, školení
Brno
ZERA - Zemědělská a ekologická regionální agentura, o.s.
12
10. 2017
12.10.2017 - Seminář, školení
Podněty ZmapujTo
Mohlo by vás také zajímat
Naši partneři
Složky životního prostředí