Odpružení Hermes, vidlice Chanel

Zelená je nová černá. Módní svět má nové motto. A protože v dodržování svých manter bývá parta kolem Karla, Marka a Vivienne dost nekompromisní, pouhý oblek od Toma Forda vkusně doplněný zlatými Vacheron Constantin a černé koktejlky Prada by vám příště ve společnosti nemusely stačit.

Nově je třeba na večírek vtrhnout s od námahy uzardělými tvářemi, okrajem helmy vytlačeným do čela a přes okno občas láskyplně zkontrolovat svého venku ledabyle pohozeného dvoukolého miláčka, tygra, siláka...

Módní svět se zbláznil do ekologie, biobavlny, fair trade lnu, nevykořisťování svých zaměstnanců ve třetím světě, redukce CO2 a kol. Jízdních.

Hlavně těch městských. S chrčícím zvonkem, vysokými řídítky a sedadlem, ze kterého máte po světě kolem podobný rozhled, jako když vás tatínek před mnoha lety vozil "na koníčku". Kol, na nichž každý vypadá důstojně a inteligentně. Do pařížské redakce módní bible Vogue se snad už ani jinak jezdit nesmí.

Oblek od Toma Forda se k němu hodí dokonale, sandále od Chrisitiana Laboutina s dvanácticentimetrovým podpatkem jsou v povinné výbavě. Pokud možno reflexní - v ostře růžové nebo žluté barvě. Jenom záplaty na rukávech, prosím, vynechte, tohle není anglický venkov.

Celebrity každopádně už s módou šlapou. Londýnský starosta a proslulý nevěrník Boris Johnson se pravidelně řítí do práce z kopce kolem Trafalgar Square v podpaží s Daily Telegraphem. Nejlépe placená modelka světa Gisele Bündchenová předvádí paparazziům, jak umí řídit jednou rukou - v druhé totiž vozí kafe svému baseballovému příteli Tomu Bradymu. A o oblíbených cyklistických výletech jejího ex, Leonarda DiCapria, po newyorském Central Parku, jste už určitě slyšeli.

Bezkonkurenčně nejhezčí kolo má ale Jennifer Anistonová. Je možná i trochu hezčí než Brad Pitt... alespoň do chvíle, než se svlékne do půl těla v Klubu rváčů. Kolo, kterým se na světě kromě hollywoodské herečky může pochlubit jen pár desítek cyklistů, navrhl loni v limitované sérii Karl Lagerfeld na počest sportovně založené zakladatelky módního domu Chanel Gabrielly Chanelové, díky níž si ženy užívají luxusu kalhotových kostýmů a kabelek přes rameno.

Lagerfeld svůj sportovní hold Coco Chanel vzdává pravidelně od roku 1983, kdy do nejslavnějšího pařížského módního domu nastoupil. Ze skicáku módního císaře se tak už vylouply tenisová raketa, snowboard, lyže (Victoria Beckhamová bez nich v Aspenu nedá ani ránu) a kompletní rybářská výbava.

Ty všechny však strčí do kapsy osmnáctikilový hold cyklistice ala Karl. Štíhlý černý rám, osmistupňová přehazovačka, sedadlo od legendární anglické kožedělné firmy Brooks s doživotní zárukou, chránič řetězu potištěný logem Chanel, dokonce i pumpička má monogram CC. A to nejlepší na konec - tři cestovní tašky z prošívané kůže ve stylu ikonické kabelky 2.55. Ozdobné spony na nohavice kalhot sice v základní ceně - přes dvě stě čtyřicet tisíc korun - nejsou, ale dají se dokoupit.

Chanel není jediný módní dům, který se rozhodl proniknout do světa vidlic, středových os a výpletů. Italský Gucci představil v souvislosti s olympiádou v Pekingu svoji sportovní sadu včetně jahodového městského jízdního kola ve stylu klasických nizozemských strojů. Na prodej bylo ale pouze po dobu konání olympiády v buticích Gucci v Pekingu a Hongkongu. Do kapitoly výstavních exponátů patří i kolo od britského designéra Bena Wilsona posázené krystaly rakouské šperkařské firmy Swarovski, ideální dárek pro každého amerického rappera.

Máte-li chuť na něco trochu méně okázalého, ale zároveň by vašeho toho malého snoba ve vás potěšilo vědomí, že jezdíte k Hermes jako do servisu, zvolte výsledek jejich kolaborace se známou nizozemskou cyklistickou firmou Batavus.

Je trochu těžší (dvacet kilo) a dost velké, takže na laboutinech se po schodech do kavárny bude snášet trochu hůř, o nohy se vám ale bude třít rám obalený v jemné teletině kávově hnědé nebo dýňově oranžové barvy. Stejné péče se dostalo i řídítkům a sedadlům. Jen obalení kola do kůže a její sešití trvá mistrům v pařížské dílně Hermes šest hodin. Používají při tom úplně stejnou kůži, ze které značka šije svou legendární kabelku Birkin. A na servis se tohle kolo opravdu vozí do butiků Hermes.

Nebyla by to Paříž, aby právě ona tuhle stylovou pedálovou mánii před pár lety nespustila. Místní radnice v létě 2007 zahájila program Vélib, pojmenovaný spojením slov velo (kolo) a liberte (svoboda). Programem, v rámci něhož po celém městě rozmístila tisíce jízdních kol s první půlhodinou svezení zadarmo (zbytek cesty stojí euro), sledovala odlehčení městské dopravě, nevědomky ale odstartovala módní vlnu.

Vélib slavil okamžitý úspěch. Už v srpnu 2007 se americký deník New York Times zmiňoval, že v Paříži jsou každodenně k vidění scény jako ze slavného filmu Jules a Jim od Francoise Truffauta. Dnes je po městě na 1450 místech k mání přes dvacet tisíc kol. Kultovní konceptuální obchod Collete na počest cyklistického fenoménu uspořádal dvouměsíční kolový festival, kde svoji kolekci cyklistického oblečení představil ve spolupráci s firmou Rapha anglický módní návrhář Paul Smith.

Paříž je také ideální místo na nákupy pro ty, které na kole zajímá víc design než druh odpružení. Chybu nemůžete udělat v loni otevřeném BiCyCle Store (17 boulevard du Temple) - co kolo, to klasika. Kola Electra, původně stavěná pro kalifornské surfaře na prohánění se po pláži, italské Abici jak z filmu od Felliniho, švédské Kronan postavené ve čtyřicátých letech pro potřeby tamní armády, klasický nizozemský Amsterdam nebo anglický skládací Brompton, jenž pohodlně schováte do větší plátěné tašky.

Těm opravdovým cyklogurmánům by neměl ujít krámek Vélo Vintage (58 Rue du Ruisseau), jehož majitelé na francouzském venkově hledají kola neobvyklá, divná, bizarní a šrmncovní, v Paříži je rekonstruují a prodávají za ceny podobně neobvyklé (50 až 200 eur).

Můžete si pak být jisti, že stejné kolo, jako to vaše, nikde před kavárnou nepotkáte. Ale jak říkám, nezapomínejte ho systematicky ledabyle pohazovat při každém důležitějším výletu do společnosti. Zelená je nová černá. Jenom Tom Ford by už nemusel fungovat.

Městské kolo

Čím dál častější zácpy v ulicích a nová vlna ekologické dopravy oprášily v evropských městech staré dobré bicykly. Na rozdíl od horských nebo silničních kol jsou městské verze na první pohled mohutnější a těžší. Nejrozšířenější jsou klasické nizozemské modely umožňující vzpřímený posed i lidem v obleku nebo formálnějších šatech a mají uzavřený řetěz, do kterého se nechytí nohavice, a ochranu proti tomu, aby se sukně zapletla do kola. Britové si zase oblíbili lehčí, sportovnější varianty městských bicyklů.

Moderní kola jsou vyrobená s použitím nejmodernějších technologií, které umožňují jejich rozšíření i do kopcovitějších evropských měst. Místo někdejších tří rychlostí tak dnes bývají vybavena přehazovačkou se sedmi až osmi rychlostmi nebo světly integrovanými do rámu.

Mezi nejznámější značky kol do města patří nizozemské Batavus (dělá bicykly pro Hermes), Electra (vyrábí klasiku Amsterdam) či Gazelle, v Itálii patří ke špičce Abici a v Británii se legendou stal Brompton.

AUTOR: Lucie Tvarůžková