Absolutní samota grónského geologa nikdy neomrzí

Neděle 21. června se stala památným dnem v dějinách Grónska. Největší ostrov na světě se vydal na cestu větší nezávislosti na Dánském království, k němuž ještě formálně patří. Dánsko sice bude i nadále řídit jeho vojenskou a zahraniční politiku, ale všechny ostatní domácí samosprávy převezmou do rukou grónské instituce a grónština se stane i oficiálním jazykem. 

Miniku Rosingovi je jen 52, ale ve své práci se zabývá téměř věčností. Ve známost mezinárodní vědecké obce vešel tento profesor geologie před necelými deseti lety, když spolu s kolegou z kodaňské univerzity učinil a zveřejnil nález, který naznačuje, že k fotosyntéze, nejvýznamnější chemické reakci na naší planetě, mohlo docházet už před 3,7 miliardy let. Jinými slovy - planeta Země měla už tenkrát fungující biosféru. Dříve platnou představu o možných počátcích života tak oba zmínění vědci prodloužili o plnou miliardu let.

Ke svým nejvýznamnějším zjištěním dospěl Minik Rosing v Grónsku. Narodil se tamtéž. A s Grónskem coby pupeční šňůrou svých myšlenek je spojen po celý život, třebaže od svých tří let žije a pracuje v Dánsku. "Narodil jsem se v malé usedlosti u zálivu nedaleko hlavního grónského města Nuuku, to stavení už dnes neexistuje. Odstěhovat jsme se museli, když měl můj starší bratr zahájit školní docházku. A protože maminka byla Dánka a tatínek grónský umělec, který se vlastně uživí tak trochu všude, právě Dánsko se stalo jejich cílem," vzpomíná.

Profesor Minik tak nerozlučně spojuje dva světy a dvě kultury, jež jsou si svým způsobem blízké a přesto velmi vzdálené. Grónsko je právě nyní na cestě k větší samostatnosti, na cestě, která možná už v dohledném budoucnu skončí vyhlášením nového státu jménem Grónská republika. Hloubavý geolog však ve svém nitru není rozpolcený: dánskost a grónskost v něm ani dnes, v době prohlubující se odluky, nestojí proti sobě. Grónskou snahu o větší samostatnost ostatně podle Rosinga nevyprovokovalo ani tak nadměrné vměšování Dánska do vnitřních grónských záležitostí, jako spíš nezájem malé dánské země o vůbec největší ostrov světa.

Geologem chtěl Minik Rosing být už odmala. Kámen podle něj není nikdy nudný - a zvlášť ne ten grónský. Grónsko má prý tu výhodu, že nejvýznamnější geologická naleziště, v nichž je možné zkoumat původ života na zemi, jsou tu vcelku dobře přístupná, takže dávný vývoj tu lze studovat mnohem lépe než třeba v Čechách, kde jsou horniny pokryté a porostlé vším možným. Podobné výhody jako Grónsko má jen omezený počet regionů, například v Austrálii nebo Jihoafrické republice. Minik však pochopitelně nejčastěji a nejraději jezdí tam, kde se stále cítí doma.

"Když jste v Grónsku v přírodě, daleko od lidí a úplně sami, zavisíte jen sami na sobě. Poznáte, že si můžete dělat doslova cokoliv, co vás napadne, ale jen a jen na svou vlastní zodpovědnost. Na nikoho nemusíte brát ohled, ale následky nesete sám. V tiché a klidné severské pustině je to úžasný prožitek," odpovídá Minik Rosing zasněně na otázku, co grónského by doporučil každému cizinci.

A dodává: "Před lety jsem měl mezi studenty jednu Japonku, a když jsme šli při výzkumu v Grónsku s malou skupinkou do terénu, zeptala se, zda by se od nás mohla oddělit a být chvíli sama. Samozřejmě, řekl jsem, ale na večeři se vrať. Nepřišla dlouho a začali jsme se bát. Hledali jsme a hledali, až jsme ji našli. Neztratila se, jen se nechtěla vracet. Zjistila totiž, že za celý svůj život ještě nikdy nebyla skutečně sama. A když se jí to teď stalo, nemohla se od svého intenzivního pocitu krásné samoty najednou odtrhnout."

Není asi divu, že profesor geologie a člověk přírody Minik Rosing má za to, že takovou příležitost jako dotyčná Japonka by měl alespoň jednou v životě prožít každý. A není divu, že i po nedělním vyhlášení grónské samosprávy, a tím i větší nezávislosti na Dánsku, zůstanou pro Minika Rosinga obě země stejně blízké jako dřív.