Nesmiřitelný spor o darwinismus v naší přírodovědě

Seminář inspiroval fakt, že uplynulo dvěstě roků od narození tohoto významného vědce a současně sto padesát let od vydání jeho základního díla "O původu druhů", kterým, jak se mnozí domnívají, byl změněn svět. Smyslem semináře bylo vysvětlit pojem „Intelligent design“ (ID) neboli pojem, který se snaží rysy vesmíru a živých organismů vysvětlit vyšší inteligencí a nikoliv přirozeným výběrem, jak tvrdí Darwin. Jeho vedoucí zastánci přidružení k Discovery institutu tvrdí, že ID je vědecká teorie, která trvá na rovném postavení nebo je spíše nadřazena aktuální vědecké teorii o původu života. Protože nadpřirozený zásah do původu života nemůže být experimentálně otestován, tvrdí jeho odpůrci, darwinisté, že to není věda ale pseudověda.

Prezient republiky se svým vicekancléřem Petrem Hájkem při příchodu na seminář

A konečně jsou zde lidé, kteří se nebojí říci, že vesmír a život stvořil Bůh a nepotřebují se schovávat za vědecké teorie ať už typu ID či darwinismu, protože vědí, že žádná věda tajemství vzniku vesmíru a života na zemi nedokáže odhalit. Na semináře je zastupoval vicekancléř Petr Hájek.

Prezident Václav Klaus uvádí seminář a vítá na něm panelisty Jana Zrzavého, profesora Přírodovědecké fakulty JK, Jaroslava Flegra, profesora Přírodovědecké fakulty UK, Jiřího Váchu, emeritního profesora Masarykovy univerzity UK, Antona Markoša, profesora Přírodovědecké fakulty UK a Petra Hájka, svého vicekancléře a poradce

Jan Zrzavý se s úsměvem podivil nad tím, proč si klást otázku v názvu semináře právě u Darwina? Od darwinistů se přece čeká, že jejich teorie žádná ideologie není, že je to jen a jen věda. „Proč darwinisté tak zavrhují ideologii?,“ položil si otázku pan profesor a pokusil se na ni odpovědět: „Na počátku se musíme zamyslet, zda máme vůbec svět vidět evolučně. Mnoho lidí ho tak nevidí. Člověk se musí rozhodnout, zda přijme ten či onen názor. Na počátku musí stát tudíž jeho ideologické rozhodnutí. Evoluce není totiž dokázána fosíliemi.“ Podle Darwina se organismy množí, existuje dědičnost, přežívají jen někteří jedinci – ti úspěšní a přizpůsobiví. Zdá se to logické. Je ale otázkou, zda se nenalezne lepší algoritmus. „Nabídne někdo alternativu?“ ptal se pan profesor a hned si odpověděl: „Ano. Vedou se neustále spory dokonce hned o několika různých o hypotézách.“ Moderní biologie ukazuje, že ne všechno z minulosti je organismu prospěšné. Ohromné procento vlastností vzniklo náhodně, s Darwinem nemají nic společného a s jeho teorií účelových vlastností nesouvisejí. Zatím se totiž nezdá, že organismy se schválně přizpůsobují tomu, co se jim líbí.

„To, že vznikly ryby a savci, nemá zákonitost darwinovskou. Protože ale není rozdíl mezi jejich vznikem a vznikem třeba Karla Gotta, netýká se to geneze vývojové. My všichni jsme unikátní jedinci a pravděpodobnost, že se objevíme na planetě dvakrát, je blízká nule. Až po našem vzniku je tato pravděpodobnost jedna. Událost by se musela opakovat, aby mohla být spočítána pravděpodobnost na minulé děje,“ uvedl profesor Zrzavý.

Zásadní skandál s Darwinem je podle něj ten, že jeho evoluční teorie říká něco jiného, než co jsme čekali. Z vajíčka vnikne slepice. To lze spočítat. To se čekalo. Evoluční zákony ale neexistují, jen mechanismus, který evoluci pohání. Jsme na hranici experimentální vědy i historické vědy. Každý druh jednou zanikne. Vymírání druhů má svá pravidla. V různých obdobích je kumulováno. Stane-li se to, není na tom nic nepřirozeného. Klasický darwinismus má potíže s těmito jevy z přírody.

V klasickém darwinismu nejsou druhy hotové. Není to přitom tak. V šedesátých letech se ukázalo, že se objevil druh, který zůstával stejný. Vyvíjí se jen asi 2% existence a jinak je daný druh zatvrdlý a pak vymře. Nové teorie to vysvětlují pojmem „Zamrzlá evoluce“.

Prezident Václav Klaus v roli moderátora se po skončení přednášky profesora Zrzavého pousmál: „Na nedávném summitu v Japonsku jsem studoval dokument, v němž se EU a Japonsko zavazují, že mizení druhů díky nim skončí, a jak slyším, nová teorie „Zamrzlé evoluce“ jim závazek překazí. A co víc. Že Darwin vysvětlí individuální vývoj a že vznik ryb a Bursíka je tedy týž, to mne nikdy nenapadlo.

 Významný psychiatr profesor Höschl slova profesora Zrzavého o Zamrzlé evoluci dokresli trefným příkladem: „Na ostrově si papoušci vyzobávají klíšťata a díky této péči ti, kteří si je vyzobou, přežijí. Najednou se vyskytne mezi nimi sobec, který si je nechává vyzobat, ale sám je nevyzobává. Oni o něj pečují a on je na tom lépe a je velice zdravý a neupracovaný. Když to vidí ostatní papoušci, dopadne to nakonec tak, že polovina ostrova jsou sobci, nikdo nikomu klíšťata nevyzobává a úspěšně přemnožený gen v nich se zničí, protože v důsledku přemnožení klíšťat všichni vyhynou.“

„Je jasné, že darwinismus je sice vědecká teorie, ale již dávno překonaná. Nikdo přesto nepochybuje, že byla evoluce a že život vznikl z jednoho předka. Je to jednou z nejprokázanějších teorií. Nikdy se ji nepovedlo zfalsifikovat. Je to ale přesto chybná teorie,“ uvedl poněkud rozporuplně svůj příspěvek další přednášející Jaroslav Flegr. Darwinovu teorii nahradila podle Flegra Teorie sobeckého genu Richarda Linkse. Ukázalo se totiž, že u pohlavně se množících živočichů Darwinova teorie neplatí. Potomek nepřebírá automaticky všechny geny od rodičů. Nově se namixují a to určí vlastnosti potomka. Mutace, která se zdála výborná u tatínka, může být pro potomka nevhodná. Má-li například krátké ruce, pak vlastnost nosit kolty proklatě nízko, která tak vyhovovala tatínkovi, je pro něj špatná.

 Při těchto slovech slovech pana profesora mne maně napadl známý vtip Felixe Holtzmana: „Krásná hloupočká dáma si vezme ošklivého geniálního vědce. Těší se na krásné a geniální děťátko. Ale ono je krásné po tatínkovi a chytré po mamince“) Nemůžeme se proto ptát, jakou výhodu přináší ta či ona disposice nositeli, ale genu který ji podmínil. Gen, který se předává jako výhodný v jedné generaci, ve druhé už být výhodný nemusí. Proto když moderní biolog o něčem uvažuje, tak o teorii sobeckého genu. Tato varianta genů sice snižuje počet stále úspěšnějších potomků, ale sama se může předávat ve více kopiích. Zapomněla na objev evolučně stabilních strategií. V malém zastoupení je gen výhodný a naopak ve velkém škodí.

„Pokud by se výběrem jedinci stále jen zdokonalovali, nastala by jednoho dne situace, že jsou všichni stejní a bylo by již jedno, jak si geny kombinují. Vznikl by druh geneticky polymorfní, který evolučně zamrzne a pak se už nemění, dokud nevymře,“ uzavřel pan profesor Flegr s úsměvem svůj výklad.

Klaus: „Slyšeli jsme, že Dawinova teorie je vědecká, ale dávno překonaná. Proč je tedy stále tak diskutovaná? Proč je stále diskutováno, zda směr uvažování Darvina je správný? Četl jsem dva texty v Revue politika pana profesora Váchy, který s ní polemizoval a pozval jsem ho, aby uvedl své argumenty. Uslyšíte nyní proto hlas z jiného břehu než byli předchozí řečníci," uvedl pan prezident Jiřího Váchu.

Jiří Vácha nejdříve konstatoval, že je nutné vyjasnit si pojmy: „Evoluce není totéž co darwinismus. Ti co ji uznávají, nemusí být darwinisty.“ Darwinismus je založen na tom, že rozdíly ve zdatnosti jsou geneticky podmíněné a vedou k tomu, že nejvíce plodného potomstva přežije. Říká se tomu přírodní výběr, který se snaží darwinisté extendovat do vzniku a podstaty člověka. Expandovali tak do oblasti vzniku člověka, kde jde o naše sebepochopení. Podle nich by se měl ale tento proces opřít jen o mechanickou oporu. Lidskou mysl se snažili převést na fyzický proces. Je to striktní fyzikalismus teorie identity. Funkcionalismus, kde lidské nitro se snaží nahradit představami z teorie regulace. Tímto rozporem vyvolal psychofyzický problém mysl-mozek. Je to dáno tím, že biologičtí evolucionisté se nezajímají o filosofii. Implicitně ji ale předpokládají. Je to proto tak problematické. V diskusi o darwinismu se proto čelně setkávají s našimi teoriemi založenými na naší schopnosti vidět život zevnitř. Vidět věci, které neumíme popsat, jen na ně poukázat. Evolucionista se snaží přijmout princip kauzální uzavřenosti přírody, že každý princip má příčinu, ale mysl nebere v úvahu. Nepřipouští, že mysl ovlivňuje tělo a že duch je buď roven hmotným procesům, nebo je jejich funkcí. Většina evolucionalistů takto neuvažuje. Schopnost prožívat promítnou do toho, že homo habilis musel umět organizovat tlupu a tím se adaptačně polepšil. Tím ale připouštějí, že duch zasahuje do fyzického dění a získávají rozpor sami se sebou, neboť musejí popřít kauzální uzavřenost. A zde je podstata problému. Pokud by duch nemohl zasahovat do průběhu světa, nemohl, by se svět vyvíjet. Duch je proto základní nutnost pro darwinismus i když oni o něm nemluví. Z hlediska paradigmatu darwinismu schopnost prožívat a uspokojivá teorie vztahu těl a mysli neexistuje. Organické tělo je krizovým momentem všech ontologií krizových i darwinismu.

"Darwinismus je tedy vědecká teorie, nepřipouštějící roli ducha na chování člověka a současně ho sám deklaruje. Tím vzniká jeho paradigma. Přesah darwinismu do filosofie by byl proto žádoucí. Věřím, že darwinisté pozorně poslouchají," usmíval se pan moderátor

Ale pana prezidenta čekalo další překvapení. Podle Antona Markoše darwinismus dokonce není vědecká teorie ve smyslu novodobé vědy. V letech, kdy liberální ekonomové jako např. Smith uznávali, že existují věčné a neměnné vlastnosti chování lidských systémů, nastala jistou částí veřejnosti obrovská objednávka po vysvětlení teorie evoluce. Když ale Darwin vystoupil se svou vývojovou teorií, stála proti němu vědecká elita od liberálních ekonomů po historiky a chemiky. „Když chcete mít vědu, musíte mít pravidla,“ namítali. Žáci Darwina zděšeně koukali, couvli a postavili se nakonec proti němu. Paleontolog Morris to vyjádřil jasně - máme-li ortogenezi, jsme ve vědě, neb víme, jak vše dopadne, a to u Darwina postrádá. Ve fyzice jsou atomy neměnné, mezi nimi existují vztahy a ty spočteme. Moderní biologové chtějí hledat podobné bezčasové zákony. Řekli si, že každý gen je pro ně atomem. V embryu odloží buňky stranou, pak se přimíchají pohlavní buňky a toto přenesou tělem, na němž nezáleží, do další generace. Základní vývojovou teorii tak přenesli moderní biologové na úrovni genů. Každé tělo je jiné, nezáleží jen na programech. Zalistujeme-li Smithem, zjistíme, že ani u něj nejsou lidi zombies a starají se zatraceně o uplatnění se v uspořádání. Na to se v biologii zapomnělo.

"Lidské bytosti nejsou zombies, dokonce ani bakterie nejsou zombies. U Darwinovy teorie je člověk vrcholem všeho a evoluce je paternoster, který vytahuje vše k člověku. Evoluci musí proto genetičtí biologové odvysvětlit," uzavřel profesor Markoš

Poprvé po deseti letech vystoupil na CEPu vicekancléř Petr Hájek a způsobil výbuch bomby. Jeho referát vyvolal takový rozruch, že po jeho opublikování v naší revue „Nevím, jak vy, ale já z opice nepocházím. Vím to tak jistě, jakože je živý Bůh nade mnou!“ nám chodí neustále reakce čtenářů na něj. Petr Hájek nebojácně prolomil zažité komunistické tabu a nebál se vystoupit s vysvětlením existence života na naší planetě rukou Boží. A co víc, podložil své tvrzení absolutním a nevyvratitelným důkazem. Nebál se naplno říci, že Darwinismus se stal akademickým kladivem proti křesťanské civilizaci. Připomněl, že darwinismus a marxismus mají společnou filosofickou a společenskou bázi, na které se dodnes pohybují, i cíle, které sledují. Také jejich metody, kterými jejich stouopenci své radikální ideologie ve společnosti prosadili a nyní je v bojových formacích brání, jsou si podobné. Jedná se o snahu udržet v našem civilizačním okruhu ničivé paradigma, z něhož pramenily totalitní režimy dvacátého století, zvláště pak ten sovětský. Hájek jasně vysvětlil, že Darwin a darwinismus jsou dvě zcela odlišné kategorie a že nebohý Charles Darwin s tím vším má jen velmi málo společného. Otec zakladatel novověkého evolucionismu nemohl ani v nejtemnějším snu tušit, že právě jeho jméno bude jako znak a symbol levičáckými darwinisty využito a zneužito a stane se akademickým kladivem proti křesťanské civilizaci, jíž marxisté komplementárně přiloží na krk svůj zahnutý nůž – srp.

"Darwin a darwinismus jsou dvě zcela odlišné kategorie, které nespojuje vůbec nic, kromě podobného zvuku, který při vyslovování těchto slov vydáváme. Jsou stejně tak protikladné jako pojmy evoluce a revoluce, stejně mystifikačně zaměňované a znejasňované, až jedno může nahradit druhé, respektive se mohou stát vzájemně synonymem," říká Petr Hájek a sál nabitý do posledního místečka naslouchá, ani nedutá

Darwin byl podle Hájka úctyhodný pozorovatel přírody, vědec, který ve vší početnosti podlehl, jak se stalo mnohým před ním i po něm, iluzi Objevu. Darwin ale ani v nejmenší nepochyboval o jsoucnosti Boží. Proto Darwina také ani nenapadlo, že by člověk mohl vzniknout jinak než stvořitelským aktem Božím. Na rozdíl od darwinistů. Darwinistická ideologie nezná hranic. Darwin je ještě znal. Ve svém základním díle proto všehovšudy uvažuje, že „život mohl být původně vdechnut Stvořitelem do několika forem či pouze do jedné.“ Nikoli darwinismus. Ten dodnes slepě a hluše opakuje četné nesmysly a exaktními důkazy překonané evolucionistické mantry, jako nedotknutelná tabu.

"Darwinismu totiž primárně nejde o vědecká zjištění, jak klamně tvrdí, ale o ideologii, jejíž cíle jsou úplně jiné než jen vědecké – ať již teologické či pozitivistické – poznávání světa a jeho zákonitostí. Tato mystifikace, v níž dávno nejde o Darwina a jeho teorii, probíhá již bezmála sto padesát let," uvedl Petr Hájek a pan prezidnet naslouchá a dle svého výrazu již tuší, co výroky pana Hájka rozpoutají

Hájek shrnul podstatu Darwinovy teorie do trojdílné premisy: Všechny živé organismy jsou modifikovaní potomci jednoho společného předka. Základním mechanismem modifikace je přírodní výběr fungující na principu akumulace náhodných odchylek. Neřízené procesy stačí k vysvětlení všech vlastností živých organismů. Argumenty popírající darwinismus shrnul rovněž do tří bodů: Principu nezjednodušitelné složitosti, paměti evoluce a Kambrické exploze, která popřela samotný princip slavného Darwinova Stromu života, který máme většinově také nesmazatelně vypálený do paměti. Nejde totiž o nic menšího než „speciaci“, jádro celé teorie, postupný vývojový přechod jednoho druhu do jiného, vyššího. "Fosilní nálezy z geologického období zvaného kambrium prokázaly něco pro darwinisty šokujícího," říká Petr Hájek Jakoby zničehonic se na počátku kambria na scéně světa objevila většina hlavních živočišných kmenů – a v jejich rámci i mnohé hlavní třídy – náhle a společně a již dokonale vytvořené. Dnes se tomuto období nepřesně říká biologický Velký třesk. Fakt je, že i Darwinem tyto fosilní nálezy otřásly, takže byl nucen prohlásit: „Jde o vážný problém, který v současnosti neumíme vysvětlit. Může jít skutečně o platný argument proti mým názorům.“

Nebýt ideologie darwinismu a darwinistů připomínali bychom si na semináři výročí úctyhodného vědce, podobně jako si občas s úctou na CEPu připomínáme nejrůznější velikány. Pan prezident se mohl právem usmívat nad tím, že se mu povedlo tímto seminářem ja sám řekl "šťouchnou do myšlelí lidí"

Seminář potvrdil to, že schopnosti a možnosti lidského poznání jsou sice nepochybně obrovské, ale současně smysluplně omezené, a z definice proto zůstanou vždy jen velmi dílčí proti zákonitostem přírody a vesmíru. Je proto na místě pokora před jevy a zákonitostmi, které možnosti a schopnosti člověka dalece převyšují.

Bůh ovšem obdařil člověka mozkem a myslící jedinci mají samozřejmě od nepaměti snahu odhalit, jak se mu povedlo stvořit život a vesmír. Diletantsky či vědecky šťourají Pánu Bohu v kuchyni Stvoření. Od nepaměti se naží vystupovat na Babylónskou věž, jejíž vratké základy před sto padesáti lety z významné části začali hloubit právě darwinisté. Stejně jako kdysi ta biblická i ta darwinistická dlouho nevydržela. Přednášky významných pánů profesorů jen potvrdily, že ji nahrazují nové teori jako teorie sobeckého genu či zamrzlé evoluce a že celá věda i pořes obrovský pokrok genetického inženýrství je jen zlomkem Božího genia. Jako fyzik pacující 23 let v Akademii věd studiem fyziky pevných látek a jaderné fyziky vím, že čím více se podařilo mně i mým kolegům této oblasti vědy odhalit, tím více si každý z nás uvědomoval, že jsou to jen zlomky geniality vyšší inteligence a přistupoval k ní se stále větší pokorou. Příkladem za všechny je ostatně hluboce věřící Albert Einstein. Pan Markoš to vyjádřil na semináři nádhernou větou: „Jímá mne smutek nad urputností a zaťatostí účastníků sporu. Hájek řekl vše.“

www.fragmenty.cz