Český ráj – místo ojedinělých kulturních a přírodních památek

Území je přibližně ohraničeno městy: Sobotka, Mnichovo Hradiště, Sychrov, Frýdštejn, Železný Brod, Semily, Lomnice nad Popelkou, Železnice a Jičín. Srdcem Českého ráje je Turnov.

Tudy kráčela historie

V Českém ráji se nachází množství přírodních a kulturních památek. Najdeme zde stopy po nejstarším pravěkém osídlení, například na Turnovsku v Prachovských skálách na Jičínsku, nebo v údolí u hradu Kost.

Vznik nejvýznamnějších měst v Českém ráji je datován na přelom 13. a 14. století. V té době na skalních masivech vznikají první hrady a tvrze; některé již dávno zanikly, jiné jsou dominantami zdejší krajiny dodnes.

Významnou úlohu v historii Českého ráje hrál Albrecht z Valdštejna. Na jednu stranu válečník, dobyvatel a kořistník, na druhé straně výjimečný  budovatel, osvícený vladař a bohatý mecenáš. Právě díky němu vznikla barokní krajina na Jičínsku a samotný Jičín se stal doslova architektonickou perlou Českého ráje.

Při svém putování Českým rájem jsme navštívili nejen symbol této krajiny, hrad Trosky, ale i Kost, Valdštejn či Hrubý Rohozec na Turnovsku, nebo majestátní zámek Sychrov.

Zříceninu hradu Trosky najdeme na cestě mezi Turnovem a Jičínem v Libereckém kraji. Založení hradu spadá do pozdního středověku  (přibližně mezi roky 1380 až 1390). Hrad nechal postavit Čeněk z Vartemberka z rodu Markvarticů. Na dvou čedičových vyvřelinách byly vybudovány obranné a zároveň obytné věže, nazvané pro svůj vzhled Panna a Baba. Pod Pannou vznikly pohodlné panské paláce pro majitele hradu; jejich zbytky se zachovaly dodnes. Věže byly spojeny na jižní a severní straně více než 15 metrů vysokou a 1,5 až 2 metry silnou hradbou s podsebitím a pochozí lávkou. Vstup do hradu i na druhé nádvoří zajišťovaly tzv. kulisové brány, zachované přibližně v dnešní podobě.

Původní podoba hradu Kost není příliš známá. Původně se do hradu vcházelo nejspíše od severu a jediným pozůstatkem jeho prvé fáze je čtyřhranná obytná věž, vystavěná z pískovcových kvádrů menších rozměrů.

Při přestavbě v poslední třetině 14. století byl prostor přístupu k hradu odlámán a nový přístup veden spirálově okolo skály, na níž se vypíná velká obytná věž lichoběžníkového půdorysu. Dnešní poslední patro s velkými okny ve výklencích se sedátky, prevétem a architektonicky náročně pojednaným trezorem, vzniklo až v poslední etapě této stavební fáze.

Zhruba 6 kilometrů jihovýchodně od Turnova, na dvou pískovcových skalách, která se zvedají do výše 60 metrů nad údolím říčky Libuňky, najdeme zámek Hrubá Skála. Hrad postavil pravděpodobně Hynek z Valdštejna. Hrubá Skála patřila k výšinným skalním hradům, které byly budovány tam, kde bylo možné použít přírodních podmínek k obraně. Místo bylo zvoleno velmi dobře. Plošina dvou obrovských balvanů poskytla dostatečný prostor pro předhradí a vlastní hrad a obě části byly prakticky přístupné jen z jediného místa, od jihu po mostě, pod nímž byla téměř šedesátimetrová propast.

Podobu původního gotického hradu neznáme. Gotická Skála se postupně proměňovala v renesanční zámek. Dřevěná stavení ustoupila budovám z kamene. V druhém poschodí západního křídla byla nově zřízena souvislá chodba. V prvním poschodí byly otevřeny sloupové arkády.

Nad úrovní budov byl zřízen ve věži ochoz a nad ním užší čtverhranná  věž. Palácová budova na jižní straně nádvoří byla ozdobena renesančními sgrafity s loveckými výjevy. Podobně doplněna byla i budova na východní straně, takže pouze sever nádvoří byl uzavřen nízkými ochozy.

Novogotická přestavba Hrubé Skály zastřela většinu renesančních prvků kromě hlavní věže, arkád do dvora na západní straně a sgrafit na jihu. Nově postavena byla brána do předhradí i s kamenným mostem, na němž jsou dvě gotické sochy svatého Floriana a sv. Vavřince, upraveno bylo i předhradí a na východní straně vybudován park. Také most z nádvoří do zámeckého dvora byl postaven z kamene. Východní budova zámku byla rozšířena až k ochozu a upravena novogoticky, což značně poškodilo její dosavadní renesanční charakter. Po roce 1945 převzal Hrubou Skálu československý stát jako konfiskát.

Hrad Valdštejn (pravděpodobně z německého Wald – les a Stein – kámen), je jedním z nejstarších hradů Českého ráje; byl založen již kolem roku 1260 Jaroslavem z Hruštice z rodu Markvarticů, předků pánů v Valdštejna. Valdštejnové drželi hrad asi do roku 1380 a další majitelé páni z Vartenberka do počátku husitských válek.

Obsazení hradu husity, loupeživými rytíři, časté střídání majitelů v 15. století, bylo příčinou, že se hrad původně ostrožný rozdělil na hrady dva. V zadní části se oddělil tzv. typický skalní hrad s komplikovaným vstupem zdola na vrchol skalní plošiny.

Koncem 15. století končí rezidenční funkce hradu a Valdštejn byl opuštěný.

Poničený hrad pozvedli k nové slávě opět Valdštejnové, kterým patřil po Albrechtu z Valdštejna dalších 200 let. V 18. století zde vzniklo poutní místo s jedinečnou atmosférou v prostředí starých ruin rodového sídla, okolních lesů a skal. V této snaze pokračovali i noví majitelé Lexové z Aehrenthalu v první polovině 19. století. Propojili krajinu sítí turistických cest, budovali vyhlídky, lázně Sedmihorky. V současné době je hrad v majetku města Turnova a ročně ho navštíví více než 70 000 turistů.

Kopicův statek, ležící nedaleko hradu Valdštejn, je zajímavým dokladem lidové barokní architektury v Pojizeří. Objekt získal jméno po Vojtěchu Kopicovi, který se na statek přistěhoval v roce 1932. Statek je veřejnosti nepřístupný, ale v jeho nejbližším okolí lze navštívit galerii v přírodě. Kopicovo sochařské umění můžeme obdivovat v údolí pod statkem. Přímo do pískovcových skal jsou zde vytesány krásné reliéfy.

Předchůdcem dnešního zámku Hrubý Rohozec nedaleko Turnova byl raně gotický hrad postavený kolem roku 1280 na skále nad řekou Jizerou. Zakladateli hradu byli Havel z Lemberka (manžel sv. Zdislavy). Ve 14. a 15. století se v držení hradu střídali páni z Turgova, páni z Vartenberka a Krajířové z Krajku. Na počátku 16. století, kdy zámek vlastnila Johanka Krajířová z Krajku, dochází k přestavbě Hrubého Rohozce do podoby pohodlného pozdně gotického sídla.

Od poloviny 16. století patří Hrubý Rohozec opět do majetku Vartenberků, kteří po roce 1600 přistupují k jeho další přestavbě, tentokrát do podoby renesančního zámku. Vartenberkové se však zúčastnili stavovského povstání; proto jim byl po bitvě na Bílé hoře majetek zkonfiskován. V roce 1623 Hrubý Rohozec získává Albrecht z Valdštejna. Ten však již roku 1628 prodává zámek i s okolním panstvím Mikuláši Des Foursovi, jehož potomkům pak zámek slouží jako rodové sídlo po více než tři staletí, tedy až do konfiskace v roce 1945.

Hrubý Rohozec prošel barokní úpravou; z období baroka se dochoval interiér zámecké kaple Nejsvětější Trojice vybavený barokním a rokokovým zařízením.

Svou konečnou podobu pak zámek získal ve 20. letech 19. století, kdy byl podle návrhu architekta Jana Filipa Joendla přestavěn ve stylu empíru. Romantické úpravy z poloviny 19. století na celkovou podobu zámku neměly výraznější vliv.

Zámek Sychrov se nachází ve stejnojmenné obci v Libereckém kraji. Zámek, přístupný veřejnosti od roku 1950, je unikátním příkladem novogotického šlechtického sídla druhé poloviny 19. století. Kromě zámecké budovy k areálu zámku patří i rozsáhlý park.

Na místě dnešního zámku stávala původně pozdně gotická tvrz, zničená za třicetileté války. V letech 1690–1693 na jejím místě vznikl dvoupatrový barokní zámek. V roce 1820 koupila  zámek knížecí rodina Rohanů a Sychrov se stal jedním z jejích hlavních sídel. Protože však zámek nesplňoval nároky Rohanů na reprezentaci a pohodlné bydlení, došlo ve 20. letech 19. století k rozšíření zámku ve stylu pozdního klasicismu.

Rohanové pak v letech 1847–1862 provedli rozsáhlou přestavbu zámeckých budov ve stylu romantické gotiky; novogoticky byly upraveny i veškeré zámecké interiéry. Ve 2. polovině 19. století se těšil přízni přilehlý zámecký park.

Interiéry zámku dávají návštěvníkům možnost nahlédnout, jak se ve 2. polovině  19. století žilo na venkovském sídle bohaté šlechtické rodiny.

Ctibor Čejpa, foto autor