Povolenky nejsou dárkem pro ČEZ

Způsob, jakým média interpretují implementaci směrnice EU, umožňující tzv. postupný náběh aukcionování povolenek CO2 v energetice, je manipulativní. Za všechny perly příklad z nebulvárního deníku, hrajícího si na znalce ekonomiky: "ČEZ díky tomu, zjednodušeně řečeno, získá státní peníze, aby mohl investovat do ekologických projektů". To je asi jako kdybychom řekli, že když stát sníží daně, lidé získají státní peníze. Navíc by šlo o daně, které ještě nebyly zavedeny, takže tím, že je stát nezavede, lidé získají od státu peníze. Absurdní! Takovou hloupost by žádný novinář nenapsal, jde-li o ČEZ (jinak si to neumím vysvětlit), je každý nesmysl pravda.

Když byl v roce 2008 v EU projednáván klimaticko-energetický balíček, jeho součástí byl i návrh nového způsobu emisního obchodování s CO2. Dnes firmy získávají povolenky na emise z valné části zdarma. Jen když vyprodukují víc emisí, než dostaly zdarma přiděleno povolenek, musí si koupit další. Nový plán (od roku 2013) je přísnější: podniky si budou kupovat všechny povolenky. Aby to nebylo tak tvrdé, bude náběh postupný. Část povolenek zdarma, část si musí koupit. Podíl zdarma se postupně sníží, v roce 2010 si budou muset kupovat všechny. Výjimkou byla energetika, kde EK navrhovala, aby si podniky kupovaly všechny povolenky hned.

To narazilo na státy, které většinu elektřiny vyrábí z uhlí - Polsko, ČR, Slovensko... Pro země vyrábějící proud ze zdrojů neprodukujících CO2 - Francie, Švédsko a další - to problém nebyl, spíš výhoda. Jejich proud by byl levnější (nemusí kupovat povolenky) a na trhu konkurenceschopnější. Výsledkem této bitvy byl kompromis, umožňující postupný náběh i v energetice. Jakoby "ušetřené peníze" ale musí společnosti investovat do ekologických projektů. "Dává-li" tedy stát takto ČEZ peníze, dává je i ostatním firmám produkujícím CO2.

Pro Topolánkovu vlády byl postupný náběh v energetice prioritou. Vláda jej odsouhlasila jednomyslně včetně tehdejšího ministra Bursíka, který dnes licoměrně rozehrává hru na "dáreček pro ČEZ". Pokud to byl dáreček, i jeho zásluhou. Nic takového to ale nebylo, jen oprávněná snaha zemí s energetikou postavenou na uhlí, jež nechtěly být znevýhodněny. Před rokem to média vykládala jako "kompromis" a "úspěch" nových členských zemí. A že termíny v zákoně jsou tvrdé, že je splní jen ČEZ? Cílem bylo tlačit firmy, aby tyto investice v době krize realizovaly rychle. Nevěřím, že je připraven jen ČEZ. Ale kdyby tomu tak bylo, svědčí to spíš o jeho dobré přípravě a liknavosti ostatních. Že tento model bude platit, věděli všichni dost dlouho.


Martin Říman
Autor je bývalým ministrem průmyslu a obchodu za ODS