Jak se francouzský inženýr Barrande stal geologem v Čechách
A to proto, že po něm v Praze pojmenovali skály, ateliéry, most, celou jednu čtvrť a dokonce i geologický útvar ve středních Čechách. Francouzský geolog a paleontolog Joachim Barrande odhalil světu střední Čechy jako jedinečné naleziště prvohorních památek. Řadu let prožil v Praze a své sbírky s více než třemi sty tisíci kusy zkamenělin věnoval Národnímu muzeu. V úterý uplyne 210 let od jeho narození.
Do Čech tohoto Francouze narozeného 11. srpna 1799 ve městě Saugues zavál osud náhodou. Po studiích silničního a mostního stavitelství (krom toho navštěvoval i přednášky o přírodních vědách) stavěl mosty a později byl povolán na francouzský dvůr, aby vyučoval přírodním a matematickým vědám hraběte Jindřicha ze Chambordu, vnuka Karla X.
Červencová revoluce roku 1830 poslala královskou rodinu s Barrandem do exilu, do Skotska a do Čech. Zde pobývali na zámku v Buštěhradě, později přesídlili na Pražský hrad. Barrande se seznámil s pražskou společenskou i vědeckou elitou. Vzdal se vychovatelství a bylo mu svěřeno vyměřování koňské dráhy z Prahy přes křivoklátské lesy až k uhelným slojím v Radnicích v západních Čechách.
Jakub Arbes, který chodil často hovořit s maminkou svého přítele Jana Nerudy, jež u Barranda poklízela, naznačuje, že se vědec v té době ocitl v nějaké osobní krizi. Do té doby žil dost světáckým životem, v němž nechybělo víno ani ženy, ale scházel mu smysl. Nalezl jej prý na Dívčích hradech v malém, dodnes existujícím, lomu pod železnicí, kde objevil svého prvního trilobita.
Při vyměřování koňské dráhy našel celou řadu dalších zkamenělin a zároveň se mu dostala do ruky kniha anglického geologa Murchinsona s názvem Silurský systém. Poznal v ní celou řadu druhů, které sám našel, a tak označil krajinu mezi Prahou a Křivoklátskem jako silurský systém. Dnes se mu říká barrandien. Kromě druhů popsaných Murchinsonem objevil mnoho nových zkamenělin - jen u trilobitů asi sto nových druhů.
V Praze Barrande zapustil kořeny, naučil se perfektně česky a měl zde řadu přátel i mezi dělníky, kteří mu pomáhali odkrývat dnešní Barrandov.
Výsledky systematické výzkumné práce, které věnoval 44 let života, shrnul v monumentálním díle Silur středních Čech, vycházejícím zároveň v Praze a v Paříži. První díl obsahuje vedle geologického náčrtu českého siluru i olbřímí monografii českých trilobitů s popisy stovek pečlivě nakreslených druhů. Za Barrandova života vyšlo jedenadvacet dílů, další následovaly po jeho smrti.
Barrande žil velmi skromně, knihy vydával vlastním nákladem a sám platil výtvarníky, kteří zkameněliny kreslili. Stálo ho to celé jmění, ale jeho kniha obletěla svět.
Byl "inženýrská povaha". Věřil na dokonalou dokumentaci a přesný popis. Svoji hypotézu o koloniích fosilních organismů rozpracoval do pěti knih Defenses de Colonies vydávaných v letech 1861 až 1881.
V roce 1883 jej zastihla náhlá smrt na zápal plic, když byl požádán, aby se ujal poslední vůle svého přítele a musel odjet do Frohsdorfu v Rakousku. Dílo, které po sobě zanechal, je gigantické a vyrovná se tomu nejlepšímu, co v té době bylo ve světě vytvořeno.
V roce 1983, kdy uplynulo sto let od Barrandovy smrti, bylo toto výročí zařazeno do kulturního kalendáře UNESCO. Ve Skryjích na Rakovnicku je dnes zpřístupněné muzeum Joachima Barranda a k vidění je zde i jeho bronzový pomník. V roce 1884, rok po Barrandově smrti, byla na Barrandově skále odhalena obrovská pamětní deska tohoto velikána.
A existuje ještě jeden důvod, proč si Barranda připomínat. Kvůli jeho každodenním kontaktům s paní Nerudovou se už dlouho vedou spory, zda nebyl otcem Jana Nerudy. V každém případě měl na budoucího básníka velmi hluboký vliv