Chladné versus horké hlavy

Změny klimatu. Toto téma se již nějaký pátek skloňuje ve všech možných i nemožných pádech. Není divu, klimatologové se na základě naměřených dat v podstatě shodli na tom, že Země se otepluje nejvíce za poslední tisíce let.
V rukou politiků však jejich fakta začala žít svým životem. Politická (mediální) masáž přešla ve hlas lidu. Udeří vedra, lidé naříkají: "To je to globální oteplení!" Prší, hudrují: "Jak to, že leje, když se má oteplovat?"
Podobně naivní překrucování se však děje i na nejvyšších úrovních politiky.
Již třináct let českému národu zvěstuje postoj mezinárodní klimatické komunity uznávaný odborník Jan Pretel. Od roku 1996 zastupoval republiku v Mezivládním panelu pro klimatickou změnu (IPCC) a na jednáních o snižování emisí skleníkových plynů (Kjótský protokol).
Nyní, jak se dozvídáme, ve své funkci končí. Ministerstvo životního prostředí jej náhle odvolalo, ani nepoděkovalo. Prý pro názorové rozdíly. Na jeho místo v IPCC nastupuje jiný zkušený klimatolog - Ladislav Metelka. Způsob odchodu Pretela však symbolicky připomíná globální hystericky-politické pojetí celé záležitosti kolem klimatu.
Klimatologové věcně posuzují přírodní dění, pokud jim k tomu znalosti stačí, a tak skromně připomínají, že kromě člověka jsou tu ještě silnější hráči. Třeba Slunce. A že doby ledové a meziledové se střídají na Zemi bez ohledu na to, že se na ní zabydlel homo sapiens a kouří z komínů.
Zvažují, do jaké míry mohl k přirozeným výkyvům podnebí svou průmyslovou činností člověk přispět.
Pretel před časem dospěl k názoru: "Změnám klimatu nezabráníme, ale je třeba vymyslet způsob, jak se jim co nejlépe přizpůsobit, jak se vyrovnat s extrémními projevy počasí, které nás zřejmě čekají."
Podobné přesvědčení vyjadřují i další uznávaní klimatologové. I oni zdůrazňují, že Kjóto je mrtvé, když jej bojkotují Indie a Čína, že je třeba přednostně zamezit možným škodám, které bude přinášet počasí.
Jenže nejsou tu jen racionální vědci, ale také zuřiví skeptici, kteří popírají jakoukoli změnu, a pak neméně zavilí alarmisté.
Řada politiků se chytila myšlenky lidské viny a všespasitelného snižování emisí.
Prosazují ji s buldočí zavilostí. Ať to stojí, co to stojí, masírují veřejnost. Střízlivá slova klimatologů zanikají v předvolebním či populistickém burácení.
Pakliže ministerstvo životního prostředí na místo klimatického ambasadora hledalo člověka, který bude mávat emisním praporem stejně zuřivě jako politici, je tu jedna dobrá zpráva: Jan Pretel byl sice z funkce odvolán, ale ve chvíli, kdy sám zvažoval, že by jej měl nahradit někdo nový, mladší.
Vhodného nástupce viděl jak on, tak jeho nadřízený Radim Tolasz z ČMHÚ v Metelkovi. Však i Metelka říká: "Oteplování musíme promýšlet věcně s chladnou hlavou." A dodává, že svou práci hodlá udržet co nejdál od politických a ideologických vlivů.
Zůstává špatná zpráva: odvolání Jana Pretela je dalším příkladem arogance politiků.

AUTOR: Eva Bobůrková
redaktorka týdeníku Ekonom