Zlověstné víry zvané divoká štvanice znaly už staré kroniky
To dřív nebývalo, napadne asi leckoho nad zprávami o tornádech u nás. A skoro automaticky se k tomu přidají úvahy nad klimatickými změnami. Ale ať už se klima mění nebo ne, právě tornáda jsou názornou ukázkou toho, jak informační masáž o globálním oteplování podprahově deformuje myšlení. Většina odborníků na počasí a klima (alespoň těch seriózních, kteří si na oteplovací panice nebudují kariéry) totiž soudí, že zlověstné větrné víry se na našem území vyskytovaly vždy.
O tornádech v minulosti svědčí nejen staré kroniky, ale i lidové pověsti - třeba ty o strašidelném zjevení zvaném divoká štvanice. To jste šli lesem, náhle se strhl hrozný ryk a troubení, oblohou se hnali divocí jezdci štvoucí zvěř a stromy padaly. Kdo to přežil, viděl divokou jízdu, protože pojem tornádo se v lidové slovesnosti jaksi nevyskytovalo.
Přitom česká tornáda jsou krotká: málokdy dosáhnou opravdu ničivé síly, trvají krátce a většinou se vyřádí ve volné přírodě. Tam dřív lidé za bouřlivého počasí pokud možno nechodili, protože neznali turistiku ani outdoorové sporty.
Jenže životní styl se mění, takže s tornády je potřeba se naučit žít. Ostatně i u nás už jsou nadšenci, kteří naopak pořádají štvanice na ně - a na internetu se pak chlubí fotkami obzvlášť vyvinutých kousků.
AUTOR: Jan A. Novák